To by stouplo ještě o energie (elektřina nebo plyn při vaření), potom ještě taky za ten odvoz k prodeji, vyřídit povolení k prodeji (živnosťák) povinné odovody...
Tohle opravdu není pro každého.
Chlapec měwl výhodu maminčiny výrobny paštik a i to, že měla potřebná povolení k výrobě - jen trošku pozměnila sortiment a pokud i přesto se muselo něco někde vyřídit za povolení, uhradit, tak to prostě zařídila.
Chvályhodný nápad, ale chlapec z jiné rodiny, kde nepodnikají natož pak chlapec sám - to prostě realizovatelné není.
Tenhle pro to měl zkrátka podmínky.
Chlapec není z jiné rodiny.. jsme obyčejní mladí lidé, kteří pochází z vesnice a do startu jsme měli pouze sebe a odvahu zkusit nemožné i za cenu výsměchu okolí.
Kdyby nebylo naší výrobny, hledali bychom jiné cesty, jak něco smysluplného vyrobit a Vinciho nápad podpořit. O tom jsem přesvědčena.
Bylo mi Vincenta líto, že musel platit za skleničky. Možná by šlo zapojit ostatní děti ze školy a poprosit je, aby mu donesly skleničky třeba od přesnídávky, pokud je doma vyhazují. Nebo napsat do místní Facebookové komunity.
Bohužel, nemůžete dávat do prodeje použité sklenice. Z hygienického hlediska je to nepřípustné, včetně víček. Neseděly by ani etikety, takže bylo třeba jednotných kusů.. Vinci alespoň ví, že není vše jen o zisku, ale též i o nákladech, které musí někdo uhradit.
Já tomu taky nevěřím. v článku je například věta: "Když mi platil náklady na ovoce, sklenice i víčka, oplakal to, ale byla to pro něj velká lekce." Možná měl nápad, že chtěl dětem něco dát, rodiče se toho chytli, navrhli mu, že bude dělat marmelády. Zajímalo by mě kolik to muselo být marmelád, když tím vydělal několik tisíc, protože se musejí odečíst náklady.
Něco podobného znám, maminka k nám vzala na týden jednu holčičku, aby pomohla její matce, ale všude povídala, že moje mladší sestra to tak chtěla, jenže to nebyla pravda, o to víc se s ní moje sestra nechtěl kamarádit
Dekuji za příspěvek. Tohle nebyly první marmeládky, ty se mnou vyráběl už v 6letech. Chtěl lego a mohl by vytáhnout z pokladničky své peníze. Ale to jsou peníze, které mu tam někdo vložil. Proto jsme udělali navrh, že když přidá ručku k dílu a pomůže mi, můžeme společně něco vymyslet. V 5 s námi louskal oříšky a za to si mohl lego pořídit, další rok se ale neurodily 😅 tak jsem mu navrhla marmeládu, že mi s ní může pomoct. Tady oplakal náklady, nicméně dostal na výběr, buď mu dám penízky já za pomoc, nebo je společně na trzích prodáme a výdělek bude jeho. Rozhodl se pro druhou variantu. Nic však neutratil a po adventním koncertu se rozhodl, že marmeládky zopakuje a tentokrát dá výtěžek do tohoto projektu. Na letošní výrobu se těšil již od ledna, pořád mluvil o příchutích a rovnou počítal s tím, že si opět uhradí skleničky, víčka a ovoce. Ví, že já je zdarma nikde nezískám a někde se koupit musí. Použil na to loňský zisk. Samozřejmě že nevyráběl sám, je to dítě a pouze vypomáhal. Vše za mé asistence. Ale nadšeně pomáhal se vším, co bylo pro něj bezpečné.
Cteni asi uplne ne, ale taky znam holcicku, ktera znala v roce a pul pismenka.
Ano, samozřejmě, že nečetl. Písmenka však vnímal a znal (měl písmenkové pěnové puzzle a to ho fascinovalo). Takže místo zvířátek mi nosil písmenka a tak si je díky mému pojmenovávání zapamatoval a všude je vyhledával. Vše jeho vlastní iniciativou. Ve finále, až se nabažil, začal se věnovat jiným tématům a písmenka odložil na delší čas stranou.
Skvělí kluci i díky skvělé výchově. Vyrostou z nich správní chlapi.Jen mi je smutno z toho, že si děti musejí pomáhat navzájem, aby doplnily hračky v nemocnici, když je kolem nás spousta bohatých lidí, pro které by byl takový sponzorský dar pouze maličkým průvanem v jejich peněženkách.
Děkujeme❤️ Naopak, řekla bych, že náš národ je velmi vstřícný k různým sbírkám, pomocím, viz tornádo, povodně a spousta dalších úžasných projektů. Vinci si všiml, něčeho, co dospělí nevidí. V nemocnici je spousta hraček (řekli bychom si), ale on potřeboval něco, do čeho by se ponořil na hodiny, aby nevnímal, jak se tam čas opravdu vleče. A to je pro něj lego. A myslí si, že by to tak mohly vnímat i ostatní děti. Proto se rozhodl, že s tím něco udělá.
UFF, tak ještě že tam je na konci ta kouzelná věta - „To když děláme kraviny nebo se mlátíme...“, jinak by měl jeden pocit, že je to snad nějaký "umělý" kluk... 🙂. Vincku, jseš BOREC, bráška také a rodiče jakbysmet !!! V dnešní nesnášenlivé a egoismem nasáklé době takové milé pohlazení po duši.
Ano, nebojte, Vincík je opravdu kluk se vším všady jak se patří a pozlobit nás dokáže také 👍
Zapomenout? Vzhledem k tomu, že už za to byl jednou trestán, tak je nejspíš prostě neměl. Zase...Tenkrát v červnu psal svěděk, který byl na místě nehody, do diskuze, že ty děti vylítly z auta pěkně daleko do pole 🙁
No však to píšu. To nebylo zapomenutí, ale prostě na to vědomě kašlali. Máme děti, máme auto. Nedovedu si představit, proč bychom najednou měli být bez sedaček a někde přijet. (Ten mord je vytahovat a znovu upevňovat nikdo nechce 😅). Takže tady je jasné, že žádné sedačky nebyly ani předtím, ani možná nikdy.
Takže až na ten stín, všechno při starém... stále davy lidí 😥?!
Byla jsem na Pravčické poprvé asi 17let nazpět. Šli jsme z Malé Pravčické a šli jsme naprosto krásnou, klidnou přírodou (je to trasa, která je nyní uzavřena). Tohle, co jsme zažili byl šok. Davy a davy turistů, autobusové zájezdy Poláků...
Byli jsme tam tohle léto. Bylo to peklo všech pekel. Jedna cesta, miliarda lidí (tou cestou jdete všichni tam a zpět), vedro na umření, žádný stín (občas jsme dali děti do stínu ke kameni, dokud bylo slunce z druhé strany), nemožnost se schovat (až úplně nahoře). Žádná studánka, potůček, nikde nic (opět až úplně dole u asfaltky). Zpět se dlouho nevrátím.
Takhle malý chlapec nemá z návštěvy muzea nic. Měli by ho vzít na koupaliště nebo k moři.
Syn ve 4 letech navštívil Tutanchamonovu výstavu. V 5ti jsme ji museli pro nadšení opakovat. Syn valil knížky a dokumenty jen o tom. V 6 jsme volili moře (pro nás po 12letech) záměrně kvůli jeho zájmu Egypt, kde navštívil Karnak, údolí králů a jiné (výlet na který vstával ve 3ráno a přijel o půlnoci) a absolvoval ho ve 40st ve stínu. Přijel neuvěřitelně nadšený. Od té doby u nás nejel jiný dokument než egyptologický a vstával i v 6ráno, aby před školou stíhal další díl na ČT2. Na začátku první třídy si udělal egyptologickou přednášku, mezi tehdy ještě cizími dětmi. Chcete mi ještě něco povídat o tom, že malé děti do muzea nepatří?
Já vařím každý den a mám tady děti ve věku 4 a 2,5 roku, světě div se, dokonce mám také obývák s kuchyní a v životě jsem nemusel nikoho dávat za dveře - a to vařím a peču každý den. Možná se to chce trochu zamyslet a dětem vytvořit nějaký řád, což ale u matek bez autority jaksi nejde, takže pokud mám odpovědět, tak buď nevařte, nebo je dejte za dveře, nebo je nechte se spálit, jinou možnost asi nemáte ale zjevně máte 100 argumentů proč to nejde a ani jeden jak by to šlo!
No vidíte, děláte vše jako ostatní mámy. Taková zajímavá informace pro vás, nejste na světě sám, kdo tohle denně dělá 😁 to, že se někde jednou za čas stane neštěstí neznamená, že jedině vy máte patent na rozum a nám ostatním jaksi ehm, chybí.
Tak jako zodpovědný rodič nebo člověk, kterému je svěřeno to malé batole ke hlídaní, tak ho nepustím za žádnou cenu k hrnci s rozpáleným tukem, protože
p ř e d v í d á m, co se může přihodit. Dítě při své zvídavosti nemá rozum, dospělý člověk, pokud není vyloženě mentálně retardovaný, už rozumem obdařen je.
Každý předpovídá, co se muže stát. Nebo máte pocit, že jsou rodiče, kteří jdou záměrně neštěstí naproti? A i přesto není v silách vždy vše uhlídat. Dítě muže poprosit o vodu, sušenku, jen se otočíte a je to hned. Nebuďte si tak sebejistý, že by se vám nikdy nic nestalo, protože předvídáte. Nedej bože mít děti dvě.. moje jsou rok a půl od sebe. Člověk jede jako stroj několik let. Nespí jedinou noc a jen hlídá, předvídá, chrání a pečuje. Stát se muže ovšem průšvih během chvilky a můžete být dokonalý jak chcete.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ale toho synka je za co chválit.Už jenom za ten nápad a chuť udělat někomu radost.To v dnešní době se tolik nevidí ani u dospělých.
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mohl v polovině říct, že ho to nebaví a končí.. musela bych to dodělat vše já. Nic takového se nestalo a celou dobu mi byl k ruce. Myšlenka, proč to dělá ho těšila tak moc, že úplně zapomněl po chvilce kňourat, že už nechce. Prostě chtěl a dotáhl to.
1 odpověď