Přesně... a ještě "se nám tu rozmohl takový nešvar" - nalepená dvě auta na sobě a když předjedu to první, tak řidič začne troubit, jaktože jsem si dovolila se vmáčknout před něj. A to většinou nepředjíždím hned jak dojedu kolonu, ale nechám první možnost na předjetí těm přede mnou. Nevyužili situace? Jejich volba, přístě jsem na forhontě já.
V Dánsku v autě na pohodu. První noc jsme se usalašili v lese. Náhodou, nebo na udání, přijel majitel. Zkouknul a když viděl, že venku ani papírek, popřál nám dobrou noc.Na dalším místě nás po dvou nocích v autě zdravili místní jako své sousedy... Ve Švýcarsku kdysi pokuta jak hrom a to jsme byli na parkovišti...V Itálii jsme měli kliku, že jsme těsně odešli lézt do skal, taky nějaký horlivý práskač. V centru Barcelonu týden u parku no problem. Atd atd. Asi budu o cestování psát články místo paní co cestuje leda tím prstem 😄
vstávám v 4:50, budík v podstatě nepotřebuji a to jsem noční sova., vše dokonale připravené od večera, většinou, rozsvítit 6 zadních blikaček je asi největší časová ztráta. Snažím se zatlačit do pozadí všechny tělesné potřeby, v práci na to mám víc času. Snídani i kafe dávám taky až v zaměstnání. Tam 18 km, zpět 25. Za každého počasí. Většinou mi na to stačí 40-45 minut (dle síly a směru větru), včetně dřevěné nouzové lávky přes potok, která je velmi výživná po dešti. Občas v práci sedím v kanceláři, ale velmi často nachodím po provozu 10000 kroků. Vše je o nastavení v hlavě. Nepřemýšlím, že se mi nechce, je to automaické. A benefit? Fyzičku mám jako málokterá dvacítka. I postavu. A to se mi už objevila na začátku pětka...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
nežrat, to jistě bude levnější 😉