Já ?? Bože chraň, dvakrát jsem to pustil na zem, jednou na to šlápl, ale za to že to nefunguje můžete vy. Je zajímavé, že pokud se daný stěžovatel sám setká s reklamací svojí práce najednou je vše jinak a čert ví, co s tím ta bába dělala. A ano, pokud jste ochotni se slušně domluvit místo zbytečného hulákání, většinou se firma snaží o kompromis a vstřícnost protože jde o její pověst. Ale přiznejme si upřímně, že takový hezký hromosvod pro vlastní frustrace a mindráky jako je anonymní telefonní sluchátko je pro mnoho z nás prostě příliš velkým lákadlem.

Spíš se ptejme, jakou cestou jde naše zdravotnictví. To by nás mělo zajímat. Zubaře mám 45 km daleko, na vyšetření čekám 2 měsíce, na operaci rok. Pokud má někdo dojem, že můžeme hodnotit slovenské zdravotnictví, měl by si zamést před vlastním prahem.

Moje představa budoucnosti je taková, že všichni budeme mít takové asistenty a ti si budou vzájemně volat. Budou se spolu vybavovat, pořádat virtuální sleziny, porovnávat si kdo má lepší software a vůbec se dobře bavit. Naši roli pak vidím vedle koček, psů a dalších domácích mazlíčků.

Jsem mimo statistiku a jako žena jezdím do práce autem, tedy potom co vyhrnu sníh před barákem. Protože v sousedním domě je večerka a já fakt nechci aby si u mě někdo cestou pro rohlík rozbil ústa. Jezdím na šestou, takže silnice je mnohdy nevymetená/namrzlá. Takže pokud mohu soudit v mém okolí není upřednostněn ani chodník ani silnice takže se nemusí rozčilovat nikdo nebo všichni.

A proč vy tak nenávidím ženy? Nevím co jsme vám udělaly, možná patříte mezi těch 78%, ale pokud se chováte tak jak píšete, tak jste si to zasloužil.

Proto se šlechtíme, aby nám to slušelo. A po té šichtě tedy sakra chci aby si toho někdo všiml a řekl, že mi to sluší. Pokud by tím někým byl pan Eben, tetelila bych se blahem. Bohužel má zpoždění tak 40 let, teď už to nezachrání ani kdybych ten make-up nanášení zednickou lžící😂😂

Myslím, že tyto otázky by si měli klást a odpovídat na ně muži. Předpokládám, že je mezi nimi dost psychologů a sociologů, kteří by to zvládli. Z mého pohledu se žádná žena, byť s dostatečným vzděláním, nemůže vyjadřovat k výše zmíněné otázce, protože prostě není v jejich kůži. Stejně tak se žádný muž nemůže vyjadřovat k pocitům a pohnutkám žen, protože prostě není ženou. Pokud má někdo v komentech potřebu kádrovat či dehonestovat druhé pohlaví, svědčí to jen o jeho malosti a nevyzrálosti.

Jediné co každá žena na muži posuzuje je zda se s ním bude cítit v bezpečí, bude schopen vychovat s ní děti a dokáže ji rozesmát. Čtyřicet let manželství mi dává patřičný nadhled nad těmi, kteří svůj neúspěch u žen zuřivě házejí na ně. Přiznat si, že nemám nic pro co by si mě kterákoliv vybrala je jistě frustrující protože jde o druhové selhání. Nic však tyto jedince neopravňuje k dehonestaci a nenávisti. Tím jen potvrzují, že jsou v tom plonkovém táboře oprávněně.

Článek celkem vtipný, ale přiznám se, že daleko víc jsem se zasmála u komentářů většiny přítomných pánů. Takovou sbírku zamindrákovaných mužů co nenávidí ženy aby pohledal. Jediným vysvětlením je to, že buď jde o programový troling nebo o to, že se všechny ženy v jejich okolí dohodly, že s nimi tedy ne. Možná by to stálo za nějaký sociální výzkum.

Samozřejmě že ženy potřebují muže a muži potřebují ženy. Je to genetika. Ani na vteřinu nevěřím těm siláckým řečem co se tu vedou. Stačí když kolem vás projde krásná ženská a usměje se a všem těm co tu píšou jak jim je bez ženských skvěle vyletí nejen tlak. A zrovna tak každé ženské učaruje pohled na pěkného chlapa s širokými rameny a pěkným zadkem. Bez toho by totiž lidstvo dávno vymřelo. Frustrace z toho že ten krasavec/krasavice zrovna vás nechce, to je docela jiný příběh.

Milý spoluseniore, nevím co bereš, ale chci to taky! Zřejmě na mě znenadání skočil Alzheimer a zmatený článek mě zmátl na druhou takže se nejdříve musím odmocnit a pak si to zkusím přečíst ještě jednou. Stáří není pro sraby a jediné co se s ním dá udělat je žít ho. Možná už chodím do schodů trochu pomaleji, ale vyjdu je. Vidím hůř, ale většinou to vyřeší dva prsty případně brýle. Přes kaluže už neskáču, ale dají se obejít. Na lázně nemám, ale chůze je zadarmo a příroda krásná. A politika? No, každý volí svůj jed. Takže suma sumárum ta jízda zatím stále stojí za to. Jupíí.

Takže autor nám sdělil, že na různých webech obhajuje svůj názor. To já taky. Co tam máš dál?

Je to z velké části věc výchovy a zvyku. Například v Holandsku, které je cyklistickou velmocí nemá žádný chodec na cyklostezce co dělat. Když jsme ta byli poprvé, chodili jsme jak stádo přes celý chodník a ani nás nenapadlo, že ta čára na chodníku odděluje cyklisty. Teprve když nás jich několik vyzvonilo, pořádně jsme se rozhlédli a pochopili, že tam nemáme co dělat. Cyklisti tam jezdí celkem svižně a rozhodně nečekají, že se jim tam budou motat chodci a už vůbec ne kočárky. A kupodivu to všichni místní bez problémů dodržují. Prostě se to naučili respektovat. Možná je čas i tady začít prostě jen respektovat to co znamená cyklostezka a co chodník.

Naše dcera jednou ve školce hrdě vyprávěla, že chodí s tatínkem krást. Podrobným výslechem pak paní učitelka zjistila, že řeč je o vánočním cukroví na balkoně. Další perličkou byla informace, že tatínek leze do cizích garáží. Skutečností bylo, že si manžel v řadě naprosto stejných garáží spletl tu naši se sousední a zjistil to až kdy mu do ní nešel klíč. Dcera je už roky ze školky pryč, ale do dnes, když potkám paní učitelku, tak se na mě z dálky směje a já si říkám, co asi všechno o nás slyšela a taktně zamlčela.

Ten úžasný svět našeho mládí nebyl úžasný pro věci co se v něm děly, ale proto že jsme byli mladí. Stejně tak, jako naši předci s láskou vzpomínali na skvělé časy co zažili oni. A opět jim ten punc krásy dalo jejich mládí. Ony zlaté časy se posunují v reálném čase dle doby kdy byl mlád vypravěč. Kdy svět byl pro něj nový, krásný a plný dobrodružství. Je na čase se přiznat, že i dnešní svět, kterému mnozí nerozumí a přijde jim občas depresivní je časem na který budou s láskou vzpomínat naše děti jako na tu nejlepší dobu co zažily.

To je krásná švejkovina. Nedodržuji předpisy, ale vlastně jen ty co jsou "blbé" a já sám rozhodnu kdy je dodržovat mám a kdy ne. Pro pořádek, dojíždím do práce každý den, 50km tam a 50 zpět. Po D35 což je fakt síla. A kupodivu body mám všechny. (klepu na dřevo). Každý den potkávám řidiče pro které čára není zeď, velké auto má vždy přednost a 50 v obci je jen taková orientační informace. Takže za mě jsem ráda, že od nich se čerství řidiči učit nebudou.

Nevím co se řeší. Pokud jsou manželé skutečnými partnery nedělají si čárky kdo co udělal a neudělal. Prostě si pomáhají a táhnou tu káru spolu. Když někdo nerad uklízí koupelnu je blbost ho do toho nutit, místo toho třeba uvaří. Mě zas nebavilo jezdit s kočárem na procházky, (dítě spí, nic se neděje a furt mi někdo leze do kočáru a dělá ťuťu) tak jezdil manžel a ani jednoho nás nenapadlo to řešit. I když to není nic objevného tak stále platí, že vzájemný respekt, schopnost poslouchat co ten druhý říká a ochota se domluvit činí vztah životaschopným. Zarputilé trvání na jediné své pravdě, protože to říkala Máňa u kafe nebo Pepa v hospodě je cesta do pekel.

Naprostý souhlas. Jsou dospělí, svéprávní a s platnou občankou. Takže pokud vědomě podstupují riziko, a to by mělo být právem každého, musí být ochotni nést i jeho následky.

Vždy mě překvapí, jak skvěle se dají přírodní zákony aplikovat i na sociální chování. Každý tlak vytváří protitlak stejné síly, ale opačné orientace.

Uznávám, že ty lívance jsou vyšší level, ale já si dělala po příchodu ze školy ve druhé třídě často míchaná vajíčka, protože jsem dvakrát týdně z organizačních důvodů nemohla na oběd. A vajíčka mi prostě chutnala. 🙂