Při chystaných personálních změnách ve složení ÚS, jaké se občas objevují ve vládě nakloněných médiích, mám docela obavu, aby se nakonec nesplnilo staré pořekadlo: "Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře".

V době, kdy českým zemědělcům prudce vzrostly vstupní náklady (ceny energií, hnojiv a krmiv) mnohdy i o stovky procent, tak jim logicky nezbylo nic jiného, než tento nárůst alespoň částečně promítnout do ceny svých výrobků (pokud se raději nerozhodli svoje podnikání ukončit). Když jim teď Stanjura chce navíc ještě snížit dotace do zemědělské výroby, které už teď jsou v ČR mnohem nižší než ve většině sousedních zemí, tak české zemědělství asi dost rychle zanikne a náš stát pak bude zcela závislý na dovozu potravin ze zahraničí. To by však znamenalo úplný zánik naší národní bezpečnosti a suverenity.

Pochybuji, že v ČR existuje zákon, který by vojákům z povolání zakazoval souhlasit se stanovami MOV. Svobodu slova a názoru si představuji jinak než ministryně Černochová a její přívrženci. Skutečnost, že v Rusku bývá právo na svobodu slova a názoru často porušováno, nepovažuji za dostačující omluvu pro zavádění totalitních praktik také tady.

Opozice toho ve sněmovně už asi víc udělat nemohla, protože pětikoalice, opojená svojí stoosmihlasou většinou, ke které se vládní strany dostaly podvodem, když v v předvolebních slibech a ve vládním prohlášení občanům slíbily něco úplně jiného, než co prosazují teď, ignorovala všechny opoziční námitky a vládní návrhy protlačila, zcela bez ohledu na pravidla právního státu, kde je právní retroaktivita nepřípustná a kde má být respektováno právo parlamentní menšiny v debatě protestovat proti vládním záměrům.

O tom, jestli to vládnoucí pětikoalici projde, teď budou rozhodovat senátoři a nově zvolený prezident, případně nakonec Ústavní soud.

Pověsti vládních stran to ale v žádném případě neprospěje.

Proboha, přestaňme konečně s těmi hodně přeháněnými obavami, aby se někoho nedotklo nějaké jídlo nebo nějaké zcela běžné slovo, jenom proto, že je kdysi v dávné minulosti někteří namyšlení tupci užili k zesměšňování a urážení jiných lidí.

Skutečnost, že důvěru většiny českých občanů nemá ani jediný z těch tří údajně nejdůvěryhodnějších českých politiků, toho hodně říká o současné politické situaci v naší zemi . Radostné to určitě není.

První třída není pro všechny - tak proč by měli všichni daňoví poplatníci platit za propagaci luxusu pro hrstku snobů.

Do dobrých restaurací zákazníci cestu jistě najdou i bez té, draze placené, hvězdy.

Synonymmum pro normální sice není chudý, tomu slovu spíše odbovídají výrazy častý nebo běžný, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že finanční situace naprosté většiny obyvatel ČR je taková, že by je sotva lákalo utrácet peníze za miniaturní porce jídla v nekteré z těch restauraci, které se honosí michelinskou hvězdou

Pokud si někdo naivně myslí, že lze trvale udržovat systém, který mnoha investorům dlouhodobě zajistí značný bezpracný zisk, tak se velice mýlí.

Buď je připisovaný zisk pouhá iluze, co žádný reálný podklad nemá, a oklamaní investoři pak hodně brzy nad svým výdělkem spláčí, nebo si příjemci bezpracného zisku přivlastňují finanční prostředky, o něž jsou okrádáni lidé, kteří nově vzniklé reálné hodnoty opravdu vytvářejí, což postupem času ve společnosti asi vyvolá pocity hluboké nespravedlnosti, jaké mohou přerůst až do rozsáhlých sociálních bouří a ty pak mohou vést ke zhroucení celého systému.

Kam zmizelo Zemanovo pověstné "padni, komu padni", které mu v minulosti zajistilo velkou popularitu ?

Nejsem ochotna hlasovat ani pro jednoho z oněch dvou prezidentských kandidátů, kteří postoupili do druhého kola. Nedůvěřuji rorož ani jednomu z nich a nedokáži se rozhodnout, který by asi byl pro ČR menším zlem. Hlasování v druhém kole se proto zdržím a konečné rozhodnutí přenechám mladším. Vždyť to, koho si teď za svého prezidenta vyberou, ovlivní jejich budoucnost.

Jestli si dopolední návštěvou U Jezulátka chtěl pan Babiš vylepšit volební preference v prezidentské kampani nebo tam chtěl jen prosit za odpuštění svých mnoha hříchů, například tomu, že se ve funkci předsedy vlády ve veřejném prohlášení po vypuknutí aféry s čerpáním dotace pro Čapí hnízdo dopustil křivé přísahy (na zdraví svých dětí !!!!), s jistotou opravdu vědět nemůžeme. Skutečnost však je, že v té době měl plnit svoje pracovní povinnosti při jednání poslanecké sněmovny, do které se nechal zvolit.

Médiím,. které Pavlovi, Babišovi a Nerudové poskytovaly mnohem více času a prostoru než měli k dispozici ostatní kandidáti, se podařilo veřejnost přesvědčit, že šanci na zvolení mají pouze tihle tři uchazeči o prezidentskou funkci, třebaže mezi dalšími kandidáty byli i lidé, kteří nebyli zatíženi podobnými prohřešky jako tihle tři .

Nerudová a Pavel spoléhali na podporu voličů, kteří Babišovi nevěří, a Pavel přitom půspbil sebevědoměji a klidněji než Nerudová.

Ve druhém kole rozhodne, zda u voličů převláží nedůvěra k Babišovi nebo k politice současné vlády. Na mne věrohodně nepůsobí ani Babiš ani vláda.

Ať už druhé kolo dopadne tak nebo tak, neztrácejme naději, že naše republika příští roky přežije a v budoucnu se snad dočká lepších časů.

Média se nám snaží vnutit myšlenku, že v těchto volbách mají voliči na výběr pouze jednoho ze tří nejvíce propagovaných kandidátů.

V prvním kole prezidentských voleb však, na rozdíl od televizních debat, stojí všichni kandidáti, kteří splnili zákonné podmínky, na jedné startovací čáře. Volební výsledek proto vlbec nemusí odpovídat záměrům manipulátorů, kteří se pokoušejí podprahovými sugescemi ovlivnit české voliče tak, aby hlasovali v rozporu s tím, co by opravdu bylo v souladu s potřebami a přáním většiny občanů.

Pane Herble,

náš první prezident T. G. Masaryk, kterého většina českých občanů pokládá za nejlepšího z našich dosavadních prezidentů, se prezidentem stal v roce 1918 ve věku 68 let a funkci hlavy státu zastával až do roku 1935. Od té doby se průměrný věk dožití v naší zemi stále zvyšuje a přitom se zároveň prodlužuje také doba, po kterou jsou lidé v ČR obvykle schopni aktivního života. Z tohoto pohledu není věk pana Bašty zase tak velkou závadou. Jeho velké životní zkušenosti mohou být dostatečnou náhradou za mladistvý elán, kterým se české voliče snaží zaujmout jeho mladší soupeři.

Když kandidát platí obrovské částky za mohutnou a velice drahou reklamní kampaň, měli by voliči zpozornět a hodně popřemýšlet o tom, odkud ty peníze má a jestli by takový člověk opravdu byl dobrým prezidentem pro dolních deset miliónů českých občanů. Staré pořekadlo praví, že dobré zboží se chválí samo, zatímco špatné potřebuje reklamu. Volte vždy podle vlastních potřeb a názorů a nenechte se reklamními agenty oklamat a zmanipulovat. Skutečný výsledek voleb se tak nakonec může dost lišit od nyní zveřejňovaných průzkumů.

Lidi, nenechte se zmanipulovat průzkumy a v prvním kole odevzdejte hlas takovému kandidátovi, kterému lze věřit, že v prezidentské funkci by především obětavě hájil zájmy ČR a jejich občanů. Z trojice nejvíce favorizovaných kandidátů to nevěřím ani jednomu.

Zavedení tzv. superhrubé mzdy bylo od samého počátku špatným nápadem a nynější snaha o její obnovení je dokladem vládní nabubřelosti a nekompetnosti. Je zrůdné, že poslancům a vrcholným politikům jejich přehnaně vysoké platy, které vůbec neodpovídají špatným výsledkům jejich práce, ještě více narostly, s odůvodněním, že to je dáno platnými zákony, zatímco ostatním lidem v ČR je vládními politiky vysvětlováno, že zákony týkající se příjmů neprivilegovaných daňových poplatníků se nutně musí změnit tak, že prostý lid se bude muset ještě více uskromnit.

Chápu, že překotný růst státního dluhu není dobrý jev a je potřeba ho zabrzdit, jenomže v takovém případě musí jít vládnoucí "elita" svému národu příkladem a hodně ubrat ze svého přepychu a pak teprve bude mít právo žádat v zájmu budoucnosti příštích generací nějaké další finance i od občanů, kterým už tedˇ po zaplacení naprosto nezbytných základních životních potřeb příliš peněz nezbývá.

Dokáži pochopit lidi, kteří nenašli nikoho, ke komu by se cítili citově přitahováni natolik, aby s ním chtěli sdílet všechno dobré i zlé, a proto žijí raději sami. Uzavírat však svatbu sám se sebou je hodně velká pitomost.

Na partnery v EU ale nebrala ohled ani Angela Merkelová, když, v rozporu s tehdy platnými unijními a mezinárodními právními předpisy, nezodpovědně povzbuzovala ilegální migranty ze zeměpisně a kulturně velmi vzdáleného islámského prostředí k hromadným výpravám za snadnějším životem do Německa. Lehkomyslně prohlašovala, že to Německo zvládne, a když pak zjistila, že to zvládnout nedokáže, donutila ostatní státy EU, aby se na řešení toho nebezpečného a velice nákladného problému také podílely.