Krásná rádoby idylická doba , kdy babičky měly zástěrky a fěrtochy je pryč. Ona to ale žádná selanka nebyla. Hlídání bylo nutností a v různých časech jedinou možností jak zabezpečit jak staré, tak mladé. Když vzpomeneme na Babičku, která coby ,,stařenka" zemřela a nebylo jí šedesát let, musí nám dojít, že dnes jsou šedesátnice/ pokud se o sebe starají/, ženské v nejlepších letech. A i kdyby nebyly...nejsou v důchodovém věku a pracují. Moje maminka šla do důchodu v 53 letech/ dnes nepředstavitelné/, vzhledově vypadala jako holčička:) a byla důchodkyně. Mě je dnes o něco málo víc a pracovat budu a chci ještě řadu let. Zároveň naše děti mají své děti mnohem déle. Kdy tedy mají babičky hlídat malá vnoučátka? V sedmesdáti? To už ale není síla a po pravdě ani chuť. Sama mám vnoučata a hlídám je občas, jednak to jinak nejde a za druhé se necítím být odkázána pouze na práci a vnoučata. Prostě ještě žiju 🙂. Dnes je vše prostě jiné. Lepší i horší a nemá smysl nějak poplakávat. Konečně rodiče mají vychovávat děti, ne prarodiče. Ty mají vnoučata navštěvovat, mají je mít rádi a mají být babičkou a dědečkem. Ne nutně hlídací babičkou a dědečkem.
To je ovšem motivace 😄 . Domnívala jsem se, že Ukrajinští muži bojují pro čest a hrdost svého národa....tak to alespoň prezentuje Zelenský. Že jde o spravedlivý boj. Nechápu tedy, proč tedy lidi, kteří rukovat nechtějí vydírá. Copak oni necítí národní hrdost a vlasteneckou povinnost? Tedy v tom aby se čert vyznal. Mimo to jsem se ještě nedozvěděla, jak je možné, že mnoho jejich mužů je u nás, ne že bych je nechápala/ nechtějí za Zelenského bojovat/, ale jak to, že jim to prochází? Nebudou postihováni?
Nojo. Fajn povídačky. Nic proti tomu nemám, je to v pořádku, ale vážně bych to nebrala. Vyrostla jsem v Brdech. Na straně odvrácené od slunce. Les je tu zejména na podzim stále temný, vlhký a v tomto období téměř černý. Ticho jako v hrobě odpovídá období. Bojí se ten, kdo se chce bát. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo/ i když jsem šla sama na houby často mnoho kilometrů do hloubi lesa/, že bych se měla bát. Je to asi tím, že les byl vždy mojí součástí. Chápu ale že takový ,,Pražák" 😄 , by zcepeněl hrůzou po prvních sto metrech v lese 😄 .
Všechno se mění. Příroda si dělá co chce, i když to vypadá, že to dělá člověk, není to pravda. Podmínky pro život toho, či onoho druhu prostě vytváří příroda a kdyby nebyly podmínky vhodné, změna by se nekonala. Je jasné, že některé invazní druhy ,,škodí", ale to i naše původní druhy škodí. Otázka původnosti našich druhů je ale také diskutabilní. Prostředí se na planetě stále mění, my s tím naděláme asi jen málo, planeta umí ,,žít" i bez nás lidí a nepotřebuje nás.
Nedávno jsem viděla soukromé video mladého muže, který léta žije a pracuje v USA . Už se zde zabydlel, myslel si, že to bude pro něj vhodné/ z mnoha důvodů/, ale nakonec se rozhodl odejít, přesto, že on sám nijak nestrádá. Vidí totiž v rámci svého pracovního cestování takové zoufalství a úpadek, zejména v některých velkých městech, že se cítí mizerně a zoufale. Záběry jsem viděla a některá města jsou, jako by je obývali jen zombie, nedá se to vůbec dodívat, dělá to s člověkem hrozné věci. Vím, že známe ,,naše" bezdomovce, povětšinou pod návykovými látkami a kde kdo už jejich přítomnost ani nevnímá, ale to, co jsem viděla na videu/ staré zhruba měsíc/ je něco tak přízračného a šíleného....změna je nutná. Nejen v USA.
10
Sledujících
0
Sleduje
10
Sledujících
0
Sleduje
Pamatuji. Jako holčička jsem chodila za tátou do Československého rozhlasu, táta tam pracoval jako dramaturg a na pana Lišku má vzpomínku. Když tam natáčel píseň ve studiu, nedokázal čistě a v kuse dát víc než jen pár taktů, takže se pořád vracelo a lepilo...🙂.