Při vyjíždění z parkoviště u hypermarketu se před usednutím do auta rozhlížím, zda nejsou poblíž děti. I tak mám strach, aby mi pod auto nevběhlo nečekaně nějaké dítko, které si nehlídají dostatečně rodiče. Dost často jsou děti tak trochu rozjívené, a pokud jim rodiče nevěnují dostatečnou pozornost, hrozí velké nebezpečí, že vběhnou do cesty nějakému řidiči. Ale ani řidiči nejsou vždy dostatečně pozorní. Vyjíždí z parkovacího místa ukvapeně, někdy s mobilem u ucha. Těžko určit, na čí straně byla v tomto případě vina - to ví jen ti, co u toho byli. Zadní kameru mají jen novější auta - převážná většina aut co u nás jezdí je starších, takže tuto šikovnou pomůcku bohužel nemají. Lidem chybí ohleduplnost a pozornost.
Nejsem odborníkem na sport. Když jsem včera četla články typu jak jsou Švédi neradi, že jdou do zápasu s námi, protože máme Pastrňáka ( vyznívalo to, jako že se nás až bojí, protože my to díky Pastrňákovi máme jistý ) a článek o tom, jaké jsou důvody, proč máme ( zcela jistou ) šanci na vítězství, řekla jsem si, že tohle nedopadne. Vždy, když se skoro počítá s výsledkem, dopadne to opačně. Prostě se to zakřiklo. Soupeř by se neměl NIKDY podceňovat a to nejen ve sportu.
Naši hráči do toho dali co mohli, ale prostě jazýček vah štěstí byl na straně soupeře. Tak už to ve sportu bývá. Třeba to vyjde příště. Sport by měl být hlavně o radosti z pohybu a ze hry, což kdysi dávno tak bývalo. Dnes je to tvrdý byznys a to je škoda.
Nevím, proč diskutující řeší jméno. Je jen dočasné, tak přece o nic nejde a tím, že dostala dočasné jméno po sponzorovi, je vyjádřen dík za finanční podporu skvělé věci, která zachraňuje životy. Je fajn, že ženy v bezvýchodné situaci mají možnost ji řešit pomocí baby boxů. Dají tak šanci na hezký život nejen tomu dítěti, ale i rodině, která chce dát lásku a péči dítěti, které jim osud nedopřál přirozenou cestou.
Takže nyní by se měli vyhledat všichni pasažéři z letadel a ostatních přepravních prostředků, kterými se sem přesunul, zmapovat kudy se kdy pohyboval a varovat lidi ( preventivně izolovat ), kteří se v těch místech v tu dobu pohybovali. Je to stejně nemožné zarazit jako třeba ptačí chřipku, kdy se sice chovy drůbeže vybíjejí, ale divoké ptactvo roznáší nemoc dál. No, snad je to jen planý poplach a nejde o ebolu - kéž by.
Na Televarieté se dá dívat i po letech. Kultivované vystupování, slušný humor, krásné kostýmy,... Dnešní rádoby zábavné pořady nemusím. Třeba scénka paní Bohdalové coby paní učitelky Lídlové je nezapomenutelná 🙂. Nebo Bohdalová se Šípem ve scénce jak chtěla vymalovat byt, to nemělo chybu 🙂. Škoda, že tyto pořady zařazují do vysílání tak málo.
My se jednou v těch právních úpravách a hlavně lejstrech kolem toho utopíme. Moc Vám držím pěsti, ať to vše dobře dopadne a děti mohou mít milující rodiče ( jakéhokoli pohlaví - to přece míru lásky k nim neovlivňuje ). Tím stejným martýriem si prochází lidé, které nemají to štěstí, aby počali vlastní dítě a chtějí udělat šťastným nějaké bio rodiči nechtěné dítě. To je nějakých posouzení, testů, školení, ......a zatím kdejaká s prominutím "smažka" plodí děti jedno za druhým ač je nechce, či není schopna se o ně řádně postarat a ta nemusí nikomu dokazovat svůj vztah k dětem. Pokud na to někdo přímo nepoukáže, tak ty děti žijí v nevhodném prostředí, mnohdy vedeny špatným příkladem rodičů z nich rostou problémoví občané.
Naštěstí tyto nekonečné seriály nesleduji. Právě z tohoto důvodu : ve snaze, aby nebyl seriál stereotypní a aby ho nějak natáhli o další díly, tvůrci vymýšlí situace, které mají to "dílo" zpestřit za každou cenu, i za tu cenu, že sklouznou do trapnosti. Však divák skousne cokoli. První díly byly možná povedené ( nemohu posoudit, neviděla jsem je ), divák si zvykl na Ulici koukat a po čase si vypěstoval návyk jako u drogy, kdy už je mu fuk, zda je děj koukatelný či nikoli. Spousta lidí to pustí ze zvyku a má to spíš jako zvukovou kulisu třeba u kafíčka. Tak je to u všech long seriálů.
Škoda každého, obzvlášť mladého života. Byla to velká bojovnice a má můj obdiv za to, že se snažila prožít co nejlépe život až do posledního dne. Při tom myslela i na jiné nemocné, kterým svými příspěvky v médiích dodávala sílu a naději v jejich boji. Osud dokáže být někdy krutý. Upřímnou soustrast rodině i přátelům.
27
Sledujících
0
Sleduje
27
Sledujících
0
Sleduje
Děti vypadají zdravě a spokojeně. Pokud jim velká rodina vyhovuje a jsou schopni se o tolik dětí postarat, nevidím na tom nic špatného. Každý by měl vědět, o kolik dětí se dokáže postarat a připravit je co nejlépe do života. Pokud k tomu nevyžadují finanční podporu od státu, je to jen a jen jejich věc.