Poznání, že se máme chovat ohleduplně k okolí, je happyend. Návrh zákona o plošném zákazu pyrotechniky kdykoli a kdekoli za happyend nepovažuji. To v naší společnosti potřebujeme plošné příkazy, zákazy a represí namísto slušného, odpovědného a ohleduplného chování každého z nás?
Dodávám: nejsem příznivcem zábavní pyrotechniky. Nikdy jsem ji nepoužil a její používání v okolí naše psy pokaždé vyděsí.
Snaha odměňovat za výkony se občas objevila. Policisty podle úhrnu uložených pokut. Kontrolory z financích úřadů za výši dodatečné vyměřených daní. Nebo učitel střední školy byl školní inspekcí hodnocen podle toho, zda měli žáci v sešitech nadpis hodiny podtržený všichni stejnou barvou. Když se tomu ředitel školy vzepřel, nedostal odměnu on. Vše z řečeného se minulo účinkem, protože bylo zvoleno jednoduché kritérium, leč nepřiléhavé. Účelem, proč máme PČR, není vybírání pokut. Podobné účelem daňového řízení není za každou cenu zakleknout na poplatníka, nýbrž aby daně byly daně placeny řádně a včas. Pokud by všichni platili daně řádně a včas, znamená to, úředník nedělá svou práci dobře jen proto, že nejsou žádné dodatečné doměrky?
Souhlasím, že je potřeba odlišit dobrou a špatnou práci. To musí blízký nadřízený, plošný vzoreček podle uložených pokut nebo podle barvy podržení v sešitech středoškoláků nefunguje. Chce to sebrat odvahu a dát blízkým nadřízeným pravomoc a finance. Třeba školské odbory tlačí odměňování učitelů zcela opačným směrem - přes 90% financí na platy je na tarif podle tabulek bez ohledu na podaný výkon.
Snaha šmírovat občany a od stolu je sankcionovat za chybějící lejstra je tragédie. Nechtěli by politici zavést ještě třeba registr záhonů se zeleninou a s ním spojit povinnost hlásit vše, co zasadime či zasejeme a následně sklidíme? Mohli by pak třeba od stolu kontrolovat, za jsem nenechal přerůst ředkvičky, s pokud podle jejich tabulek ano, ukládat mi pokuty. O tom totiž ty všechny registry a lejstra jsou. Náš život, v to počítaje i životní prostředí, se tím nezlepší ani o píď.
Nevíme, jak znělo zadání příkladů. Pokud jen spočtěte a rozložte, žák splnil úkol. Spočetl a rozložil. Pokud žák nechápe, že rozklad může někomu pomoci při počítání, je to chyba učitele. Pokud učitel v zadání úloh neurčil jak rozložit, je to rovněž chyba učitele. Bohužel testy jsou učiteli pravidelně chápány jako test žáků a zdroj známek a jen zřídka jako prověrka úspěšnosti jejich práce, zda žákům předali to, co měli. Ideálně zda žákům předali to, co si předsevzali, že by si žáci měli z předmětu odnést, ale to by si tuto otázku musel učitel napřed sám položit a odpovědět si na ni. Takových učitelů je bohužel málo, k podobným úvahám nejsou vedeni. Ti, co o své práci takto přemýšlejí, tím ztěžují práci ostatním kolegům učitelům a vlastně i sobě.
Děsí mě přístup ministerského úředníka: víme, že jsme nějak nastavili dotační podmínky, víme že příjemce je splňoval, ale přesto po nem požadujeme náhradu škody pro případ, že by se v budoucnu na něco přišlo. Takže úředník tahá soukromníka po soudech jen proto, aby si kryl svoje záda pro případ, že by se v budoucnu někdo chtěl vozit po úředníkovi. Takhle si výkon státní správy nepředstavuji. Bohužel to není výsledek politické práce jedné vlády, ale dlouhodobý společenský trend.
Pojmenování Matematická olympiáda se u nás používá přes 60 let. Jde o nejstarší předmětovou olympiádu. Dokonce se přes 60 let pravidelně každý rok (s výjimkou r.1980) pořádá i International Mathematical Olympiad. Po tolika letech jde nepochybně již o tradiční označení vědomostní soutěže. Proč to najednou začalo sportovcům vadit?
To se v ČOV dostal k moci nějakej vymaštěnec s namakanými svaly a prázdnou hlavou, co si myslí, že na tom něco vydělá? Sport byl vždycky větší byznys než věda, i ten ČOV spotřebuje násobně víc peněz ze státního rozpočtu než pořádání vědomostních předmětových olympiád.
Překvapuje mě jen, že tlak na zrušení tradičního pojmenování předmětových olympiád našel podporu na MŠMT.
Šestá otázka má více správných odpovědí. Rovnoběžku lze sestrojit i s pomocí pravítka a kružítka.
Nápověda pro ty, kdo nevědí: sestrojte čtyřúhelník, který má protější strany stejně dlouhé (musí to platit pro obě dvojice protějších stran). Takový čtyřúhelník pak bude mít protější strany rovnoběžné. Říká se mu rovnoběžník.
Chyby v otázkách a odpovědích tu popsali předřečníci. Je to ostuda. Osobně mě nejvíc vyděsila pátá úloha z matematiky (objem čtverce). Asi jediná správná odpověď je nula - jde o rovinný obrazec. Nejprve jsem si myslel, že je to chyták, což by ale vůči dětem vystresovaným z přijímaček bylo nefér. Je to horší. Vzorové řešení předpokládá tupé použití nabiflovaných vzorečků bez porozumění tomu, co se ode mne v zadání úlohy žádá. Ono je totiž pro učitele snazší nechat žáky nabiflovat vzorečky než s nimi soustavně cvičit čtení/poslouchání textu s porozuměním. A co teprve zkoušení - "napište vzoreček" se zkouší a hlavně známkuje daleko snáz, než zda žák rozumí tomu, co jiný řekl, případně než co řekl žák sám. Vím, o čem mluvím. Mám kvalifikaci učitele matematiky a žáci si ode mě odnášeli do života spíš to porozumění textu než pouhé biflování znalostí, ale byla to moje osobní volba a přesvědčení, co je důležitější. Vyčuhoval jsem tím z řady, dostal přes prsty a do školství už mě nikdo nedostane.
Autor bohužel nerozlišuje znalost a dovednost. Znalost se ve škole nabývá zpravidla memorováním, neboli jak autor říká biflováním. Dovednost se získává cvikem. Latinské názvy částí těla raka je třeba nabiflovat, psaní v první třídě, rýsování nebo třeba měření délky metrem je třeba nacvičit. Ono se každé i jinak zkouší. Znalosti lze zkoušet "vyjmenujte..." nebo "zaškrtněte správnou odpověď a-b-c", kdežto dovednost se zkouší tím, že tak předvede nějaký výkon, třeba píše, počítá, rýsuje, řeže, vaří, běhá, skáče... Zkoušet dovednost je pracnější pro přípravu učitele, náročnější na čas a hůř se hodnotí. Proto na něj učitelé rádi rezignují a dávají přednost biflování. Je to pro ně snazší.
K tématu domácích úkolů: cvik se získá opakovaným cvičením a proti domácím úkolům směřujícím k získání či prohloubení dovednosti nic nemám. Biflování bych omezil.
Domácí úkoly byly pro mě jako učitele i důležitou zpětnou vazbou, co žákům nejde a je potřeba s nimi ještě cvičit a co už naopak cvičit nemusím. Dosahoval jsem tak efektivněji svého pedagogického cíle, aby si žáci z výuky se mnou odnesli, co jsem si předsevzal, že je naučím. A to je další problém dnešních učitelů. Účelem předmětu/zkoušení/domácího úkolu dnes je, aby z něho žák dostal známku. Nevymýšlím si, slyšel jsem to osobně z úst učitelů i ředitele školy. A ne jednoho.
Záleží především na tom, jak je sjednána kupní cena bytu. Pokud by byla sjednána Konečná cena vč. DPH, pak jdou všechny změny sazby této daně ku prospěchu nebo k tíži developera. Pokud by byla sjednána cena konkrétní částkou v úrovni bez DPH plus DPH v zákonné výši, pak jdou všechny změny sazby této daně ku prospěchu nebo k tíži kupujícího. A vezměte prosím v úvahu, že developer odvádí DPH z každé dílčí platby před převodem bytu vždy podle aktuální sazby v okamžiku platby. Takže pokud například někdo zaplatil do konce minulého roku postupně tři čtvrtiny ceny bytů, pak z těchto plateb již byla přiznána DPH v tehdejší sazbě 15% a nová 12% sazba se bude týkat jen poslední čtvrtiny ceny. Takže bych doporučil nejprve studium konkrétní smlouvy a zákonů a pak teprve plivat po developerovi.
Před 10 lety jsme kupovali v Praze byt. Po první prohlídce bytu a navázání přímého kontaktu s prodávajícími byla práce realitního agenta kontraproduktivní. Ke cti mu slouží, že po důrazné výzvě "když nedokážete dohodě pomoci, tak se do ní přestaňte míchat" se skutečně stáhnul a koupi se tak podařilo úspěšně dokončit. Od prodávajících pak dostal zaslouženou provizi, protože jim prodej nepokazil. Takže ve výsledku pochvala, realitní agent udělal, co měl. Archer reality, jména agenta si již nepamatuji, sídlili v Praze 7.
Nic nového v ČR. Důchody přestaly být předvídatelné před více než 20 lety. V čem má autor pravdu, je soustavné zkracování doby od schválení změny parlamentem do její účinnosti - z roku (kdysi) na několik dnů (nyní).
Osobně jsem tuto hru občana se státem o důchody, v níž jedna strana - stát - průběžně mění pravidla a občan občas jen zírá, přestal hrát před 25 lety. Hlídal jsem si jen dobu pojištění, abych úplně nevypadl ze systému a v případě karambolu po mě měly mé děti sirotčí důchod, dokud byly nezletilé. Od té doby státu ani korunu navíc, protože účinnost placení státního důchodového pojištění, poměřovaná výší potenciálního důchodu, neustále klesá.
V bezpečnostních opatřeních při střelbě by se myslivci mohli inspirovat u armády. Kdykoli šli vojáci střílet, stavěla se kolem ohroženého prostoru uzavírací stráž, a to na všech přístupových cestách do něho. Vím, o čem mluvím, pravidelně jsem v době své vojenské základní služby býval jejím velitelem. Před střelbami jsme stráž rozváželi, po střelbách sváželi, po celou dobu střeleb jsem byl se všemi stanovišti v rádiovém spojení a sám jsem byl vedle velitele střelby. Když už se stalo, že někdo uzavírací stráž neuposlechl a do ohroženého prostoru vstoupil, řídící střeleb okamžitě střelbu zastavil. Chápu, že vojáčkové, co přijeli střílet, o těchto bezpečnostních opatřeních neměli ani tušení. Se stráží jsem totiž vyrážel směr střelnice o dvě hodiny dřív než ostatní a vraceli jsme se o dvě hodiny později. Co vy na to, myslivci? Nestály by ušetřené životy za trochu námahy? Jak je možné, že střelci-vojáci musí dodržovat popsaná bezpečnostní opatření a střelci-myslivci nemusí?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Měli by ještě doplnit, jakou ekologickou zátěži je výroba baterií a jejich likvidace, výroba el. energie, kterou baterie po dobu životnosti dobíjeli, a to všechno rozpočítat na 7 let provozu. To by bylo pro zelené mozky překvapení! Možná by pak EU zakázala takové informace zveřejňovat.
1 odpověď