Podle mého názoru nelze za lež označit šmahem celé vystoupení kohokoliv, kdo se nám nelíbí, tu lež je potřebné řádně označit, případně vyznačit, co lží není. V tomto případě té pravdy je míň, a proto je to stručnější. Zjednodušování a paušalizování, jakkoliv často je novináři a politiky využíváno, je velmi škodlivé a zavádějící. Otravuje to veřejný prostor a nahrává tomu, kdo má co skrývat.

Takže když člověk považovaný částí veřejnosti za zločinného ve svém vystoupení použije pravdivý výrok, se tento výrok stává nepravdou jen proto, že to prohlásil tento člověk? Nejúčinnější lží je ta, která obsahuje zrníčka pravdy. Zde tím zrníčkem pravdy je fakt, že v říjnu 1938 Polsko na základě Mnichovské dohody a vídeňské arbitráže vojensky obsadilo tři menší části čs území - část Těšínska, část severní Oravy a část severního Spiše. A to bez ohledu, jestli to Putin řekl nebo ne, jde totiž o ověřitelný historický fakt.

Pokud to ale pisatel článku ignoruje a prohlašuje to za lež, tak diskredituje sám sebe v očích veřejnosti, která tento fakt z historie zná. Pak se na autora tohoto článku dá dívat jako na člověka neinformovaného nebo přímo jako na člověka, který malá zrníčka pravdy prohlašuje za lež jen kvůli tomu, že on sám potřebuje někoho označit za lháře.

Člověk s tímto kreditem, když píše o tom, že někdo lže a má jen neúplnou pravdu, tak veřejnost může považovat jeho článek za nepravdivý. Tím může nahrávat právě tomu, kterého pisatel označuje za lháře. Zkrátka, sedl na lep tomu, kdo umění propagandy pravděpodobně ovládá mnohem lépe.

Takže Waldstein může za to, že jeho jméno bylo využito/zneužito k pojmenování divize SS. Taky svatý Jiří může za to, že řád s jeho jménem je udělován v Rusku. A Wagner může za to, že jeho hudbu měl v oblibě Adolf Hitler.

Andrej Hlinka byl za emancipaci Slováků v 1.čs. republice, byl za důsledné dodržování Pittsburské dohody (květen 1918). Nikdy se nezúčastnil ozbrojených bojů proti ČSR. Zemřel v srpnu 1938, tj před mnichovskou krizí a před rozpadem ČSR. Podle něj bylo ale mnoho pojmenováno, strana, kterou založil. ale hlavně po jeho smrti, a tím bez jeho souhlasu i Hlinkova garda, Hlinkova mládež. ulice, náměstí a také vyznamenání.

Porovnávat Banderu a jeho hnutí, vraždění, loupeže, etnické čištění, všechno to, co bylo poté využito/zneužito Ruskem při napadení Ukrajiny s Hlinkou, je hledáním senzací na úkor sousedního státu. Právě na slovenské části tehdejšího Československa se příslušníci bandy dopustili vraždění a loupeží, dokonce i zabití čs vojáků v období po 2.sv.válce. Naštěstí to nebylo na Moravě a ani v Čechách, to by se dnes banderovci a Bandera dnes tak neadorovali v příspěvcích některých pisatelů.