Já se narodila, když bombardovali Brno a okolí v Závisti na hájence, dědoušek pro maminku vybudoval bunkr s postelí, že tam bude rodit, už tan nedoběhla nebo hájenka byla buď plná rusú, nebo prchajících némcú. Nemohla mne porodit, tak tatínek s maminčiným bratrem utíkali pro porodní bábu do Černé Hory, ale skrz bombardování silnice na Brno nedošli včas, tak mne odrodil nějaký vídeňák zubař.Babička když vzpomínala, tak říkala, že ji vybílili všechno jído a pobrali na co se podívali hlavně rusové a mne chtěli chovat že je to znamení nového života. Maminka na tom byla zle a už více dětí mít nemohla. Vzali jízdní kolo, oblečení, prostě vše co jim přišlo do ruky. Porodní bába když už jsem byla větší a jezdívala k babičce mi říkávala moje děvčátko , bomba jí padla nedaleko domu. Teď 26.4.. jsem v Černé Hoře slavila s celou moravskou i slovenskou rodinou svoji 80 tku
Dobře nám tak, všechno dovážíme i to co jsme schopni si udělat v naší zemi. Potom plačeme nad emisemi, je to jak kocourkov, spousta nekvalitního zboží co se povaluje v obchodech je zarážející a prodavačky stojí před vchodem a debatují , obchody jsou prázdné. Hlavně že jsme zničili úrodnou púdu a dostali provizi že jsme dovolili na ní stavět, co by nikdo v zahraničí nikomu nedovolil. Tak se nedivme, oblečení z některých obchodú se nedá ani pořádně poskládat co má šikmé švy, vydrží pár oprání a nedá se už nosit, hlavně že naše značky zmizly z trhu a nahradily je šmejdy
3 maloleté děťi ve věku 2,5,8 let přišly o otce a maminku zavřely jako velkostatkářku, doživotí, potom 17 let, nic jim nezústalo, žádné doklady nic. Maminka se vrátila v 1963 z kriminálu, podlomené zdraví a za 5 rokú umřela.zústala jim parcela s rozestavěným domem bez jakých koliv dokladú, I když zuřil socialismus, pozemky, které stát potřeboval, vždy byly řádně vyvlastněny za směšnou cenu, ale byly, došel r. 1989 a nastal chaos a ten trvá . Za městem se postavila rychlostní cesta a nebýt manžela kolegyně z práce, tak dodnes nevíme, že byla postavena na pozemcích manžela a jeho sourozencú. 3 roky trvalo, než jsme peníze dostaly, dnes se dá díky e katastru dopátrat kdo jaké pozemky má, ale tehdy to tak jednoduché nebylo. Takových případú bylo více, jen dnes je to dohledatelné. Tehdy na katastry to bylo na děti převedené už za doby života tatínka dětí na děti, nebo se bál, aby o pozemky nepřišly a tak byl přepsán i nedokončený dúm. Za této doby se nám už 2x stalo, že sice malé kousky ale stalo se byly převedené na jiné osoby. A to jsme si myslely, že v této tzv. demokracii bude vše fungovat jak má.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
Jsem babička zažívám muka při takových článcích, nahánějí jen obavy, strach a beznaděj, že se v nich nedozvíme odkud děti byly. Držím jim palce aby vše dobře dopadlo.
4 odpovědi