Divím se takovým umělcúm, co vezmou takovou roli, klasického díla, jako Rusalka, Prodaná nevěsta v moderním provedení, vždyť je to dílo jako celek a oni z toho udělají frašku a úplně něco jiného, vím je to jejich práce, ale i tak se jim divím, já bych do takového provedení nešla, nemohla bych se s tou osobou stotožnit a být tou opravdivou Rusalkou a nebo Mařenkou
Pokračuji, vtom samém týdnu maminka umřela , nevěděli jeden o druhém i když byli v jedné nemocnici. Byla to hrozná doba. Pamatuji si že mi maminka vždy říkávala, že by raději umřela, že vidí jak jsem unavená, ustaraná, byla to pravda, ale je jí ztráta byla pro mne a mé děti hrozná. Zústal mi tatínek bez nohy, bála jsem se toho, ale byl statečný, měla jsem ho po všech rehabilitacích asi 3/4 roku doma, chtěl domú na Moravu, za sousedy, kamrády, bratrem, tam se ho ujala sousedka vdova byl šťastný jezdíval k nám na prázdniny a vánoce. Toto vyčerpání a psychika se projevilo na mém zdraví. Prodělala jsem 3 těžké operace, zápal 3kl. nervú, přitom jsem měla 3 kluky, kteří se snažili mi pomáhat, ale tíha starosti o rodinu byla jen na mě. Neodsuzuji nikoho, kdo tuto situaci neunese, kdo to nezažil, tak to nepochopí, to byl začátek rozpadu manželství. Dělala jsem to s láskou, tatínek bez nohy žil poměrně aktivní život s protézou ještě 8 let do 78. Starala jsm se sláskou a nejlépe jak jsem mohla, ale také na úkor rodiny. Dnes mám 80 a potřebuji už i já někdy pomoc od dětí, ale nechtěla bych aby prožívali to samá jak já, chci je toho uchránit, jen tato doba nepřeje starým lidem na pobyt v DD nemám peníze a jak mi sdělil jeden DD v pořadovníku jsem 602. Tak se mějte a dávejte si na sebe pozor, do nového roku hodně lásky, nebo bez ní to v životě nejde.
Je to mnohem koplikovanější, zažila jsem to s rodičmi, tchýní a teď to zažívám saba na sobě. Tchýni jsem doopatroval já nevěsta, která pro ni byla jen chudou nevěstou nebo tatínek a maminka byli z dělnické třídy a ona si vzala velkostatkáře, který v 49 jako 39 l umřel azústaly 3 malé děti7,5,4, odseděla si kriminál na Pankráci 17 let, ale stále si hrála na velkomožnou pani. Byl tam alkohol, její vlastní děti ji odepsaly, vařila jsem ji, prala, byla jsem tak z domu naučená, že o staré lidi se musíme postarat. Bylo to těžké měla jsem syna a druhé dítě na cestě, ale byla to pro mne samozřejmost a nikdy jsem nepochopila výrok mé švakrové, která 2x denně chodila do kostela a pritom její výrok, že kdyby zkapínala ani vody ji nepodá. Nikdy jsem ji na Vánoce nenechal samu, vždy byla u nás. Jejím vlastním dětem to bylo jedno. Když už se alkoho začal podepisovat na jejím zdraví tak šla do ústavu a tam také záhy umřela. Moji maminku operovali v r. 1992 na Slovensku, rakovina střev, byla ležící, nikdy jí už břicho nesrosto, tak hnis a vývody, bylo to strašné , každý den 2-3 pračky prádla to jsem se starala i o tatínka a svoje 3 děti a manžela, kterému moji rodiče vadili, jednou to maminka zaslechla chtěla domú na Moravu.Ta situace byla šílená ale díky rozdělení státu 1993 i nutná. Tatínek se oni staral jak mohl, sousedé i tatínkúv bratr s rodinou, já tam jezdila každých 14 dní, uklidit, navaři a pod.Díky spolužákúm se maminka dostala do nemocnice, tak jsem si trochu odechla, ale tatínek cukrovkář začal mít problém s nohou a také mu ji odřezali v běznu a v tom samém týdnu o 2 dny pozděj
Něco mi to připomíná, mého syna v 1 tř. chtěla učitelka dát do zvláštní školy nebo se nedokázal naučit básničku, tak jsem ho přeložila do druhé školy, kde jsem to řekla p. učitelce a ta se jen zasmála a z básniček ho nevyvolávala. Vystudovat VŠUT v BA s červeným diplomem a dnes má krásné zaměstnání.
Jsou Vánoce a tu se urážíte, proč? Je to neštěstí, umřeli lidé co budou někomu chybět a tu se nad tím hádáte a urážíte a rozdělujete lidi , každý člověk má právo naživot . Nač oslavujem svátky pokoje a míru, nač všechna ta okázalost a sláva, bohatství a přejídání se, když nedovedte - nedivedeme být jen trochu lidmi se srdcem plným lásky a pochopení.
Jsem roč. 1945, celý život jsem pracovala, vychovala 3 děti, teď bych si chtěla užít stáří bez starostí s tím, že nebudu nikomu na obtíž, ale nadá se čekací doby do DD jsou tak dlouhé, že se toho nedožiji a soukromé DD jsou tak drahé, že na ně nemám, tato doba přeje jen vybraným, staří lidé jsou na obtíž a nejsou na ně peníze
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Tu uměli lidé a Vy se hádáte o politice a češtině, hnus. Hodně sil pozústalým
1 odpověď