Jsem rád, že stále máme mezi sebou obětavé rodiče, kteří vidí v postižených dětech lidské bytosti se vší důstojností, byť péče o ně je bezpochyby nesmírně náročná a vyčerpávající.

Až se skoro stydím za nás všechny, kdo žijeme relativně normální život v době soutěžení, kdo má čeho víc (a přitom má stále málo).

Čteno mezi řádky – skutečné hodnoty a smysl života najdeme v obětavé lásce k druhým.