V posledních dvou měsících jsem byla hospitalizovaná pár dní ve dvou pražských nemocnicích, Všeobecné a vojenské. Sestřičky a lékaře si nemohu vynachválit, s takovou slušností a vstřícností jsem se za socíku nikde nesetkala. Ovšem pokud se týče jídla, byla to katastrofa. Podotýkám, že žádnou dietu jsem neměla. Ve vojenské - pokud si člověk jídlo dochutil, tak se dalo ještě jíst. Dokonce jsme měli i ovocné knedlíky s tvarohem. Porce byly takové, že se nedaly ani sníst. Ovšem strava ve Všeobecné nemocnici to byla opravdu katastrofa. Naprosto bez chutí, těstoviny jednou nedovařené, rýže tvrdá. Nedalo se poznat co člověk vlastně jí - pokud to vůbec jedl. Nejsem vybíravá, ale jídlo, kterého bylo přehnaně moc, jsem po několika soustech vracela - a to jsem nebyla sama - protože jsem nedokázala překonat obracející se žaludek. Pečivo - tuším z Rokycan nebo z Hořovic - také naprosto bez chuti. Místo másla, které bylo jen o víkendu, byla Flora. Doma jsem potom několik dní musela napravovat rozházený žaludek. Uvažovala jsem, že kdyby namísto kvantity jídla pro jednoho pacienta bylo přidáno na kvalitě, rozhodně by se to promítlo na jeho spokojenosti a zdraví. Takhle spousta stravy skončilo v kontejnerech. Není to škoda kterou nese na svých bedrech stát?
Paní žije jen s dcerou a když vidím jejich náklady na bydlení, připadají mi na Ustí nad Labem dost vysoké. Chtělo by to také asi omezit vydání za telefony a další, a využít výhodnější tarify. My jsme také dva a tak vysoké vydání za elektřinu, plyn a obojí vodu nemáme, a to žijeme v Praze. Vidím tam pojistku za auto, ale další náklady na něj nevidím. pokud s ním nejezdí, je to zbytečný výdaj. Možná, že by paní měla svá vydání trochu přehodnotit.
Je mi 78 let a jsem ještě normálně pohyblivá, ale že bych v tomhle chtěla čekat na smrt, tak to tedy ne. Uvědomuje si někdo, problémy starého člověka a co vůbec obnáší? Mohla bych tu vypočítat všechno, co je potřeba a jaké by tu měl člověk mého věku, který je jinak dost soběstačný, ale předpokládám, že kdo má rodiče, ten to ví. - Dobře, pro mladší důchodce možná, ale co pak dál? O nějaké důstojnosti se o tomhle mluvit nedá. Jak v moderní nouzové kolonii.
Koncem 60.let jsem se vdala na vesnici nedaleko Prahy a protože jsem byla Pražanda, už to samotné byl hřích. A další hříchy byly to, že jsem byla rozvedená s dítětem. A protože ve vsi nebyla školka, že jsem byla doma a "nepracovala". Že jsem domácí prací skoro padala na ústa, to už nikdo nechtěl vidět. Takže vím, co takový středověk na vesnici dovedl udělat. Fantazie u nich pracovala, že by jí jim záviděl kdejaký spisovatel. Sice si na mně časem zvykli, ale stejně to trvalo do doby, dokud nevymřela generace mé tchýně. Mladší už byli jiní.
Chce to jen selský rozum: jestliže mám v domě byt, který je ze tří stran + strop a podlaha ohříván topením dalšího nájemníka, musím mít logicky menší náklady na spotřebu energie na topení, než nájemník, který bydlí na rohu domu a třeba pod střechou a který má tím asi o 50% větší ochlazovanou plochu stěn (samozřejmě to uvádím jen pro představu, to není řádný přesný výpočet). A proč by se měl někdo ohřívat na úkor druhého? - Bydlíme v nájemní vilce a je nám jasné, že když sousedé pod námi odjedou na měsíc na hory a vypnou topení, že budeme muset my topit víc a ještě nám bude chladněji od nohou. Tak jsme dohodnuti, že sice topení zmírní, ale nevypnou a o roční spotřebu se pak dělíme stejným dílem. Totéž v případě, že bychom odjeli my. Máme jen jeden měřák na spotřebu plynu pro celý dům. My vaříme na rozdíl od nich na elektřině a když se na jaře vypne topení, zaznamená se stav a až do dalšího zapnutí topení je spotřeba pouze jejich. Z té se vypočte roční průměr jejich spotřeby na vaření, odečte se od celkové spotřeby a zbytek se dělí na dva, protože máme stejně velké byty. Topení na schodišti v tom máme započítané. Takhle nám to funguje 15 let a přestože my jsme důchodci a oni dobře výdělečně činní, problémy nám to nedělá. - Pokud budete mít vlastní domek a odjedete v zimě na měsíc pryč, také v něm budete muset topit už třeba jen kvůli nebezpečí zamrznutí vody (i v topení).
Já mám pocit, že na různé jevy reaguje jen někdo - a někdo si je namlouvá. Moje známá, která ví, že se zajímám o všechno z historie a pověstí okolí našich chat, mi přinesla fotku z habrového lesa, o které mi tvrdila, že tam je něco, co okem není vidět a na fotkách to je. A že za dráty (průsek s elektrickým vedením do údolí) by nešla ani kdyby jí platili. A v noci už by ji za parkoviště nikdo nedostal. Marně jsem jí vysvětlovala, že já jsem asi měsíc před tím prožila celou noc v tom lese, když jsem čekala mimo chatu na předpokládaného zloděje. Nikdo jí to nevymluvil a nepřesvědčilo ji ani to, že jsem jí vyčistila upatlanou čočku fotoaparátu. - Sama jsem si ale také jednou naběhla ve štolách lomu Amerika, známé slavným Hagenem. Otevřela jsem foťák a najednou vidím na zhotovené fotce na jedné stěně štoly mlhavý obrys krásné mladé holky, poblíž míst zv. Hagenova studánka. Hanka! Přejel mi mráz po zádech a hned jsem vzpomínala na příběh této dívky. Pak jsem si řekla neblbni! A začala jsem zjišťovat okolnosti fotografování. Ve štolách je totiž drobounká neznatelná mlhovina, kterou není běžným zrakem vidět, ovšem fotoaparát ji zachytí. A ta mlhovina vytvořila na stěně té štoly něco jako Hančin obraz. No a pak stačilo už jen trocha fantazie a Hančino zjevení by bylo na světě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Obdivovat její svatební šaty? Vždyť se do dneška ani neví jak přesně vypadaly, natož aby se našly?