Celé roky se mi v noci zdálo o bloudění ve starých domech. Pořád jsem něco hledal a nevěděl co, ale bylo to hrozně naléhavé. Zároveň v našem domě pociťovalo víc lidí přítomnost něčeho zvláštního. Dílem náhody jsem se dostal k práci kronikáře a těsně před první návštěvou archívu se doma začaly dít věci. Cítil jsem dotyky, někdo mě pořád budil atd.... Podle rad jsem požádal, ať mi ve snu řekne, co po mě vlastně chce. Zdálo se mi o konkrétním domě a skupině dětí. V archívu jsem pak zjistil, že v tom domě byla škola pro českou menšinu. A co byl ještě větší šok, že kronika byla psaná mým rukopisem. Fotky stránek jsem poslal svým dětem a potvrdily mi, že také poznávají můj rukopis. Jenže to bylo psáno v roce 1935.... Od doby, co dělám kronikáře a věnuji se zveřejňování historických událostí, zmizely sny o hledání, zmizely i projevy přítomnosti jakési entity v domě...
Muž, který v roce 1935 psal ty řádky, zemřel asi 2 měsíce před svými 52 narozeninami. Já se narodil asi šest let poté a kroniku jsem objevil zhruba dva měsíce před svými 52 narozeninami. Od dětství jsem vedl kroniky, ať už v Pionýru, nebo různých spolcích....
12
Sledujících
0
Sleduje
12
Sledujících
0
Sleduje
Krásně napsáno. Je to tak.... když si sednete a nebudete nic dělat, jen koukat, jste najednou podivín 😄 Všichni koukají do mobilů, nebo mají sluchátka. Ale co může být víc, než sledovat větve stromů ve větru a poslouchat zpěv ptáků?