Taky jsem sledoval předávání metálů, tzv. metalizaci a honily se mi hlavou rozporuplné pocity. Hlavně mě napadlo, že skutečný voják vykoná přísahu jenom jednou. Když té přísaze nedostojí, má jako voják jedinou možnost: zastřelit se! Náš pan prezident Petr Pavel přísahal jako voják Československé lidové armády (znění té přísahy lze na internetu dohledat), navíc byl z rodiny důstojníka! Jak mám věřit člověku, který udělá ve svém životě takový kotrmelec, že se stane představitelem vojenského uskupení (NATO), proti kterému brojil coby důstojník armády Varšavské smlouvy? Podporován manželkou, absolventkou Vysoké školy politické, samostatné fakulty Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, narychlo přejmenované na Vysokou pedagogickou školu. Když takový člověk rozdává metály chartistům a bojovníkům proti komunistické totalitě, připadá mi to natolik absurdní, že by to uspělo jako námět absurdního dramatu byvšího prezidenta. Něco takového by pravděpodobně Václava Havla nenapadlo ani po bujarém večírku na Hrádečku.

Tož to se mi honilo hlavou...

Skutečný voják vykoná přísahu jenom jednou. Když té přísaze nedostojí, má jako voják jedinou možnost: zastřelit se! Náš pan prezident přísahal jako voják Československé lidové armády (znění té přísahy lze na internetu dohledat), navíc byl z rodiny důstojníka! Jak mám věřit člověku, který udělá ve svém životě takový kotrmelec, že se stane představitelem vojenského uskupení (NATO), proti kterému brojil coby důstojník armády Varšavské smlouvy? Podporován manželkou, absolventkou Vysoké školy politické, samostatné fakulty Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, narychlo přejmenované na Vysokou pedagogickou školu. Když takový člověk rozdává metály chartistům a bojovníkům proti komunistické totalitě, připadá mi to natolik absurdní, že by to uspělo jako námět absurdního dramatu byvšího prezidenta. Něco takového by pravděpodobně Václava Havla nenapadlo ani po bujarém večírku na Hrádečku.

Měl jsem možnost poznat Karla Gotta osobně a tvrdím, že šlo nejen o výjimečného umělce, ale i o mimořádně vzácného člověka, a to i přesto, že mne jeho hudba nikterak neoslovovala, nebyla mým šálkem kávy. Kohokoli je ale vždy potřeba hodnotit hlavně podle skutků. Jistěže, nejčastěji se na Karla Gotta vytáhne tzv. ANTICHARTA. Přitom v Národním divadle a posléze v Divadle hudby byli, až na vzácné výjimky, VŠICHNI !!! Dnes mnozí tvrdí, že si mysleli, že podepisují prezenční listinu - odkdy se prezenční listina podepisuje na závěr shromáždění...? Směšné! Málo se též o Karlu Gottovi ví, kolika lidem (a to nejen umělcům v nemilosti mocných) v těžkých dobách pomohl. On sám nikdy na odiv svou pomoc nedával a ti, jichž se to týká, mlčí. Že by se styděli, že taky kdy byli ve srabu? Anebo se jenom bojí zastat člověka, do kterého je i pět let po jeho smrti tak módní si kopnout? Většina kritiků pana Karla Gotta však Mistrovi nikdy nesahala a nesahá ani po kotníky?

Na fotbale ČR-UK bylo asi 15000 údatných ukrajinských mužů , kteří kdyby se sebrali, hnali by Rusa až do Moskvy. Namísto toho je vidím popíjet u nás před domem vodku. Denně po nich uklidim několik lahví. Chcete-li mohu dokumentovat fotografiemi. V žádném státě se k nim nechovají tak servilne jako my. Ale vězte že mlčici většina jich už má plné zuby.

Na rozdíl od pana Kocába si nemyslím, že by vykázání KSČ mimo zákon posunulo po roce 1989 tuto společnost dál. Naopak, mohlo to mít velmi neblahé následky. V té době bylo v Československu 1,5 milionu komunistů. Připočteme-li jen jejich případné 3 rodinné příslušníky, rázem jsme takřka na pěti milionech obyvatel, tj. na třetině tehdejšího obyvatelstva Československa. Vezmeme-li navíc v úvahu silové složky (Lidové milice, STB, Veřejnou Bezpečnost a část armády), mohla nastat mela zvaná občanská válka. Jak mnoho rozhodnutí prezidenta Havla (bezbřehá amnestie atd.) osobně kritizuji, rozhodnutí nepostavit komunistickou stranu mimo zákon bylo moudrým rozhodnutím státníka. Mnozí komunisté by přeci ze dne na den nezmizeli, naopak, někteří by patrně dokonce přešli do ilegality. Ještě mnoho let po listopadu 1989 přeci komunisté získávali při volbách nemalá procenta. Sporná jsou však následná rozhodnutí (a nejen prezidenta Havla), které z nejvyspělejší předlistopadové země východního bloku učinily montovnu s rozkradeným hospodářstvím, zemi, kterou vysává cizí kapitál, zemi, jejímuž lidu tady už nepatří skoro nic. Nemluvě o vazalské politice, kdy jsme loutkovodiče z východu jen zaměnili za jiné. Proč jednou v dějinách konečně nemůžeme být sami za sebe? A ještě dovětek k panu Kocábovi. Když jste vyprovodil posledního sovětského vojáka, naivně jsem se domníval, že teď už ale opravdu na věčné časy. Svatá prostoto! Taky máte někdy pocit (stačí se svézt prostředky hromadné dopravy), že se opět stáváme cizinci ve vlastní zemi? To nám ty věčné časy panečku rychle utekly. Viďte, pane Kocáb.