Toto je velký problém, který má mnoho příčin, a rozhodně nebude lehké ho vyřešit, ale jedním z mnoha důvodů je velmi omezená nabídka sportů na vesnici. Pořád se tady hrají tradiční sporty, které preferují "staří fotři", tzn. fotbal, stolní tenis, možná někde házená, tančení. Jenže třeba fotbal je dnes v ČR na ústupu, a víc a víc lidí k němu má vyloženě odpor. Populární je dnes hodně baseball, kde základna trochu roste, ale je to malý sport nadšenců, kteří ho u nás dělají na koleni, ten by hodně děcek přitáhl i na venkově. Cyklistika je u nás masivní sport, ale nejsou týmy, kde by probíhal systematický trénink, a příprava mladých, tak si tady každý jezdí jako samorost, a na sportovní úrovni je jenom pár promile lidí, přitom i tam by mohli na vesnici organizovat společné tréninky. Takových sportů je fakt hodně, třeba bojové sporty jdou hodně nahoru, nebo florbal, ale ty na vesnice neproniknou. Rodiče tak děti vozí do měst, nebo je prostě u sportu co je nebaví neudrží. Tady vesnický sport = fotbal, a to je bída.

Mladí díky tomu, že dostali od rodičů všechno až pod nos, neumí nic dlouhodobě budovat. Chtějí hned kariéru, pozici a peníze, ale neumí se k tomu dopracovat a dozrát časem. Chtějí hned bydlet, ale neumí našetřit základ, najít si partnera/parťáka do života, a pak něco vytvořit. Chtějí si diktovat podmínky, ale nemají co nabídnout. Žijí trapnoživot co stvořily socsítě, ale tam venku Svět funguje jinak. Pak když to nedostanou hned, tak život v budoucnu nemá cenu, a budou si raději cestovat, studovat blbosti k ničemu, a užívat života. Tuhle generaci jednou život bez lítosti semele, až přijde doba, kdy poroste nezaměstnanost, po žranici přijde ta pověstná diarea, a oni zjistí, že jsou jenom močky, o které nikdo nestojí a nikdo jim nic nedá.To bude pak sebevražd a zhroucenin v ústavech.

Stejně tak, jako velká většina vzdělaných a činorodých lidí mám jedno, které mé rodině zajišťuje velmi spokojený život.

Je dobře, že lidé víc makají, a volno využívají k získávání dalších peněz. Kdo si nedokáže vydělat ve svojí práci, musí prostě zabrat. Každý by chtěl čtyřdenní pracovní týden, makat tak 6 hodinek denně a hromadu dovolené, ale to je možné pouze pro lidi, kteří dokážou za tuto dobu udělat spoustu práce s velkou přidanou hodnotou. Ostatní musí na cigárka, chlast, blikající bedýnky, a rodinu, kterou nejsou schopní uživit prostě zamakat dvakrát.

Přišel čas tam místo četníků poslat konečně legionáře, na co zase politici tak dlouho čekají! Jo a ještě vyhnat novináře, aby se tam mohli použít i "razantnější" metody.

V hospodách vám chybí mladí, kteří se údajně vyhýbají osobnímu kontaktu, ale kdo by chtěl poslouchat celý večer ožralce, jak jsou všichni mladí líní a neschopní, nechce se jim dělat rukama, pořád čumí do mobilu, potřebují vojnu, a vůbec jak bylo za komoušů nejlíp na světě, a mladí o životě nic neví a měli by držet hubu. Tak si jdou raději zasportovat třeba do akvaparku, kterých je dnes v každé díře plno, a nepotřebují se ožírat v knajpě ve společnosti vševědoucích absolventů VŠŽ (čti neúspěšných břídilů).

Dělník u pásu nemusí vůbec nic! Naopak si může zařídit život jak chce, protože nemáme žadné otroctví, i když spousta lidí má právě to otrocké myšlení zakořeněno hluboko v palici. I dělník může říct, chci úvazek na 32h/týden a chci takový a makový žold. Problém je, že v našem státě tyto úvazky nejsou běžné, a zaměstnavatelé nemají zájem je nabízet, a o tom ten článek je, jo a taky o produktivitě práce, a ta je u nás v čecháčkově taky problém.

No i samoobslužné pokladny jsou jenom taková slepá cesta, a asi není potřeba se jí tolik věnovat, protože už teď se chystají obchody, kdy si zákazník nabere co chce, a prostě odejde domů, platba se provede automaticky přes telefon při odchodu, takže vůbec žádné zdržování u žádné pokladny.

Takže klasický čecháčkovský třídní boj. Když na to nemají všichni, tak tam nemá co jezdit nikdo, přesně jak s tou chcíplou kozou.

Japonsko je jeden z mých další velkých cílů, ty památky, lidé, města, příroda tam musí být úžasné. Kdo tam byl, tak mi to hodně doporučoval.

Jasně, kdo normální by si ho nevzal, i když je třeba na opravu druhé nebo dokonce třetí vlastněné nemovitosti. Lidé nežijí v bludném světě, kde je všechno spravedlivé, ale naopak dokážou vytěžit ze situace maximum. Točení mlýnkem tady ještě nikomu nic nepřineslo. Tady se jede stylem "každý sám za sebe", a že spousta lidí nemá na vlastní bydlení tyto lidi moc nezajímá.

No spousta lidí má peníze na to, aby v pohodě opravila dům po babičce, ale tu dotaci se rádi vezmou. Když sem se o tom bavil s lidmi, kterých se to týká, často se opakoval argument, že si jen vyberou zpět část peněz, kterou před tím nedobrovolně odevzdali na vyživování chudiny.

Proč ty lidi v té mizerně placené práci neustále přesvědčujete, že mají naději na lepší práci a lepší život? Je pravda, že někdo tyto prace dělat musí, tak buďte rádi, že to nejste zrovna vy! Už od malička je život boj o to, aby měl člověk práci, která ho naplňuje, kam nechodí zhnusený, slušně se uživí a má prostor pro osobní život a seberealizaci. Někdo to prostě nedá a dopadne špatně, tak to chodí, proto poplácejte manuály po zádech, nalžete jim, jak moc si jich vážíte, i když jimi opovrhujete a smějete se jim. Užívejte svého spokojeného života, na který oni dřou, a postarejte se o to, aby to Vaše děti někam dotáhly. Takže prosím, kdo to má složité a nemůže nic měnit na svojí špatné práci, jste nejlepší borci na světě a nic nedělejte jinak, děkujeme.

Ano člověk nežije aby pracoval, ale pracuje aby žil, a břídilové, kteří za pár šupů dřou od nevidím do nevidím samozřejmě vedou třídní boj proti lidem, kteří si řídí svůj život po svém. Nechápu ale proč má někdo potřebu se pořád dokola obhajovat z toho jak žije a co dělá. Jestli se někomu něco nelíbí, odesílám do míst, kde nesvítí slunce, však ať si makají na směny a na přesčasech až do vyvrácení, pak se můžou plácat po ramenou, jak zachránili svět. Hlavní je rodina, zdravý život, a pak teda ty zdroje na to spokojené žití.

No přece břídilové, kteří jsou ochotní těmto pseudomodelkám platit za jejich fotky nebo co to tam vůbec dávají. Jdou vydělat svých pár šupů, které pak rozfofrují za péčko nebo na tipsportu a v hospodách za chlast.

Tady je potřeba se proti článku trochu ohradit. Mladí chtějí dělat rukama, ale práci s velkou přidanou hodnotou. Chtějí umět řemeslo, které má opravdu zlaté dno, a chtějí za svoji práci slušně zaplatit. Chtějí se naučit svému oboru, studovat, a potom třeba podnikat, určovat směr, něco znamenat. Autor asi netuší, že i s vysokou školou je potřeba makat, a mnohdy dělat i náročné úkony. Každý není ajťák nebo bankéř, lidé pracují s vysokou i v zemědělství, elektru nebo strojírenství. Co ale mladí rozhodně nechtějí je "pracovat rukama" v nějaké smradlavé fabrice, kde za směšný plat, mnohdy na směny, dělají pořád dokola stejnou činnost, nikdo si jich neváží, a každy je má tak maximálně za lopaty. Bez šance na seberealizaci nechtějí zakrnět, a pak už jenom kňourat a vést třídní boj, jak mnoho boomerů.

No vzhledem k tomu, že většina dělníků bude brzy nahrazena robotizací, jsou tihle břídilové zadarmo drazí, a ne nejsem žádný manager, pracuji v zemědělství, a i u nás bylo potřeba 12 dělníků nebo spíš ožralů na směně. Dnes to zvládnem v klidu za krásné peníze ve 3 lidech.

Mě vadí ty odporné fronty u pokladny v obchodech, kde nemají ty samoobslužné. Demoliční derby proti starým duchnám je ale naopak ohromná zábava. Obchody naplněné zbožím ve slevě jsou jediné místo, kde si můžete legálně vybít vztek na důchodcích, kteří Vás tak štvou, chce jím sebrat volební právo a vůbec je vyřadit ze společnosti. Když rozdáte pár hitů rameno na rameno, aby to bylo čistý, tak máte hned lepší den, ne?

Já jsem jednoznačně pro, aby bylo školství zpoplatněno, a za kvalitnější vzdělání si rodiče připlatili, od školky až po vysokou. Dnes to částečně právě v soukromých školkách funguje, děti mají kvalitnější jídlo, možnost kroužků (sport, výtvarka, angličtina), zajímavé výlety, které jsou nákladnější na finance, a slyším na to samou chválu, navíc těch pár tisícovek my za takové služby nepřipadá nijak moc. Zároveň by ale bylo potřeba vytvořit velmi propracovaný systém stipendií, kde by velmi nadané a činorodé děti z chudých rodin, kde je ale vzdělání prioritou rodičů, měli šanci dostat lepší vzdělání, a být v kolektivu dětí těchto vzdělávacích zařízení, protože si tam vytvoří bohatý sociální kapitál. Není možné si jenom tak zazdít talenty, kteří mohou dokázat velké věci.

Děcka jsou jako prdy. Každý má rád jenom ty svoje.