Kdyby to měl být novodobý biblický text asi by mohl začít: Dopis komentátora Alexandra Mitrofanova všem naslouchajícím: Bratři. Život máte jen jeden. .... A tak dále až do závěrečné tečky. Napsáno je to absolutně srozumitelně, jednoduše a optimisticky (bibličtí tvůrci by mohli závidět). Pane Mitrofanov, jsme asi přibližně stejné věkové kategorie, mám sedmnáctiletou dceru a přiznám se, že ji moc kádrovat budoucí život neumím. Nicméně si jí tohle vaše poselství dovolím přepsat a věnovat. Navíc není platné jen pro nastupující generaci, ale i ty generace rádoby zkušenějšího věku, zvláště ty, které se s těmito slovy minuly. Buďto chyběli nebo jim to nikdo neřekl. A tak jsou poněkud nejistí. Nemáme se přece zle, abychom se nemohli mít lépe. Jako s tou sklenici do polovic. Prázdná nebo plná? Zdá-li se nám prázdná, co ji zkusit doplnit? Jenže to je práce. Spokojíme-li se ale s tím, že je plná, opravdu za krátko bude úplně prázdná. Je to jen na nás. A jen ti, kteří zbůhdarma hledají příčiny svého životního zakopnutí někde jinde, než ve vlastní nepozornosti, tápou a budou vás i druhé posílat přinejlepším za Don, přinejhorším úplně někam jinam. Hádám, že ti co uměli naslouchat dnes vědí co chtějí a budou to vědět i naše děti. A ti co nenaslouchali nevědí co to vlastně chtějí, ale chtějí to stůj co stůj. Nevěřím, že by to měla být ta rozhodující většina. Jen je jako u každého bloudícího víc slyšet jejich křik a volání.

Že by kluci z Vrbětic už fasovali injekce s novičokem a letenky do USA?

Přejme Spolu, aby se spolu domluvilo. Možná by bylo lepší, aby Spolu spíše hledalo s kým by případně po volbách spolu vládlo. Neboť je nad slunce jasné, že tak přesvědčivý výsledek, aby tak činilo samo, to nebude. A jak je vidět ve Zlínském kraji hnutí STAN, hnutí ANO pokud jde o společnou moc, tolik nevadí. A jiného partnera v tom volebním pelotonu, co by demokratickou variantu pro jakoukoliv formu spolu nevidno. Pokud Piráti neutonou v bouři vlastních vášní, pravděpodobně do stejného moře už podruhé nevplují. Tak ber na dlani chlup, když tam žádný není. Pánové a dámy v souručenství Spolu by si měli uvědomit, že kroužkování je ošidné (a pro komise poněkud hůře sčitatelné), nicméně i v rámci koalice se nemusí obávat, že by kdokoliv z KDU-ČSL, zvláště budou-li tam tváře jako Jurečka, Výborný nebo Dufek, vyvolal za plentou u kohokoliv touhu kreslit kroužky. A to prosím asi i tady na Moravě, kde jedině ještě tahle značka cosi platí. A tak souboj kroužkařů se soustředí logicky na ODS a TOP09, které jako strany jsou v současné vládě viditelnější, ale neberu nikomu jiný názor. A tak platí, kdo bývá připraven, nemůže být zaskočen. Nicméně i přes veškerou snahu může být zklamán. Třeba už jen tím, že i za relativně dobrou současnou snahu, v tom novém období mu nezbude nic jiného než prostor pro obstrukce.

Daj-li, či nedaj-li medaili je v tomto případě úplně jedno. Máme ostatně demokracii, tak proč vyčítat panu Vodičkovi, že dá metál tomu či onomu. Dělá to zřetelně a jasně, a tak je stejně jasně vidět co je zač. Důležitější, že by ty medaile měl rozdávat alespoň za své peníze, pokud tedy nějaké má. A ne na dluh. Udělat si ze svobody živnost, spočívající v bezohledném plundrování dotačních titulů to umí každý. A vysávat, to soudruzi uměli vždycky. Tahle obskurní figurka pomalu a jistě patří minulosti a dnes ještě netuší, že těm, které tuhle vyznamenal, až se nedej bůh doberou k nějaké formě moci, nebudou stát ani za uplivnutí. To už je osud skřetů.

Nejednoduchý film, který vznikl v nejednoduché době. Veliký obdiv k Františku Vláčilovi, který se nenechal zlomit a přes všechny tlaky si šel za svojí vizí. Nádherná symbióza obrazového ztvárnění doby a literární předlohy společně z hudební stopou Zdeňka Lišky. Příklad filmu u kterého z každým uvedením pozorný divák zcela určitě v obrazových symbolech pokaždé objeví pro sebe něco nového. Markéta Lazarová vlastně vznikla jako poslední z černobílé "historické trilogie" po filmech Ďáblova past a Údolí včel. Stejná preciznost, stejný zážitek. A barevné Stíny horkého léta a Dým bramborové natě (velký comeback Rudolfa Hrušínského) jsou stejně chutnými třešničkami na filmové dortu velkého mistra. František Vláčil byl ve svých požadavcích neústupný a proto musel častokrát stát, díky marným soubojům se zeměpány (na rozdíl od něj jsou už zapomenuti). Škoda, že díky tomu jeho pozdější život ovlivnil alkohol. Nicméně i jeho herecké etudy a figurky ve Slavnostech sněženek a Vesničce střediskové jsou ozdobami filmů jeho následovníků. Po Františku Vláčilovi zbyly nádherné metry filmového pásu, které jsou takové jaké jsou díky tehdejší době zjevné nesvobody. A tady se paralelně odvíjí i příběh Vláčilova souputníka Karla Kachyni, který když dostal za Ucho zaracha, dokázal okabádit soudruhy, svým "odchodem" ze světa dospělého filmu na pole filmů pro děti a dokázal tento dnes už u nás neexistující filmový druh, povýšit na vysoké mistrovství. Jak vidět tvůrčí cesty jsou trnité a jen ti opravdoví mistři se po nich nedokáží belhat v předklonu. A z cesty neuhnou. Všem takovým věčné díky.

Že společnost stárne a v produktivním věku se množství lidí snižuje, se ví už dávno. Rovněž je asi i pravdou, že lidé se dožívají stále vyššího věku. Matematicky ano, zůstává však otázkou, zda i v tomto věku jsou všichni doživší schopni plnohodnotného života. Pan Jurečka má vše krásně doloženo grafy a výpočty (stejně jako Andrej Babiš). Dle toho se jiné řešení než zvyšování věku odchodu do důchodu logicky i věcně nenabízí. Dobrá. Nikde v té jeho vizi blahobytu pro všechny však nevidím, jak se zaměstnaností pohne zdánlivá drobnost, jakou je technický pokrok. Jak potencionálně vývoj robotizace a umělé inteligence ovlivní některé profese. Už dnes s rozvojem prostředků bezhotovostních plateb umí umělá inteligence šikovně ovládat služby recepčních a roboti v průmyslových provozech vytláčí práci lidských rukou. Navíc dnes podle statistiky odvysílané v tomto týdnu na zpravodajství Radiožurnálu v České republice u zaměstnavatelů narůstá nezájem o zaměstnávání lidí 50+. Asi dávají přednost fyzickému výkonu před zkušeností. A jak pozoruji mezi zaměstnanci se ve vzájemných vztazích mezi mladými a dle nich starými, příkop stále více prohlubuje. O staré přestává být zájem (v Horní Lidči vědí). Pan Jurečka prozřel a snaží se v hodině dvanácté uklízet svinčík, který tu mimo jiných, zanechala i vláda B. Sobotky, kde byl spokojeným ministrem zemědělství. Panu Jurečkovi osvícení nevěřím, když navíc po protančené noci a prolhaných dnech i olomouckém výprasku propásl možnost důstojně odejít a v potu tváře sedlačit na vlastním úhoru. Třeba do těch 67. To by bylo prozření vskutku opravdové

Velké poděkování panu Javorskému. Za všechny role a všechny písničky. Je krásné zjištění, že ta největší energie a pozitivita vyzařuje z lidí na první pohled nenápadných a je krásné je nejen sledovat nebo poslouchat, ale i objevovat. Moc vám to slušelo s panem Kemelem, nádherné muzikantské souznění duší. A díky i Novinkám za krásně pozitivní příspěvek do života. Jen takových ještě víc.

Miloš Zeman vystřízlivěl a zjistil, jak se věci mají. Jenže konstatoval-li skutečnost kdysi Václav Havel, mohl si to dovolit. Nezkvétání naší země bylo tehdy dáno kýmsi jiným než Václavem Havlem, tedy těmi kterým ostatně Miloš Zeman aktivně a ochotně sloužil. Ponechme stranou co všechno se stalo v touze přerodit kulhající herku ve středoevropského tygra. Operace se nepodařila, pacient sice nezahynul pod skalpelem operatéra, jen začal kulhat i na druhou nohu. Hezké na tom je, že onen recept na tuto léčbu vystavil opoziční smlouvou, právě dnes jasnozřivý Miloš Zeman. A tak se díky němu zlodějiny, nezákonnosti a nemravnosti staly jaksi běžnou normou. Především pro ty co měl za sobě rovné. Časem téhle metodě vládnutí jsme přivykli všichni, takže občas z toho zvyku vidíme černé ovce, i když je tam stádo úplně bílé. Recept na tuto poruchu zraku jednoduchý. Uvědomit si fakt, že Miloš Zeman (i ostatní tzv. politici) není pupek světa, v televizi se dívat spíše na Stardance než na Otázky Václava Moravce a poslechnout radu spisovatele Jeroma Klapky Jeroma z Třech mužů ve člunu - vzít si raději pravidelně jeden biftek, po něm dva půllitry piva, pravidelnou minimálně půlhodinovou procházku a nevtloukat si do hlavy věci, kterým stejně nerozumíme. A pak třeba opravdu zjistíme, že svět je krásný a pořád se máme dobře.

Je to takový milý lidovecký příběh. Na počátku byl muž a žena a plodili spolu děti. Jenže to pro spokojený život tak úplně nestačí, a když někdo něco pokazí z počáteční idylky je očistec. K zapadnutí do bažiny beznaděje bohužel vedou i ty nejlepší úmysly. Netuším jak hluboká a veliká je. Netroufal bych si ale kohokoli, jehož se tento životní problém dotýká očerňovat z neochoty ho řešit a z pouhého natahování ruky. Byl to totiž stát, kdo umožnil vytvoření nemravného byznysu, vydírajícího lidi na hraně a zcela nepochybně obcházejícího jakékoliv zákony. Stát a města si namastila kapsu zbavením se nepotřebných nemovitostí a finančním úřadům je úplně fuk, kdo a jak na nich bohatne. A ona armáda ubytovaných je navíc víceméně nezaměstnatelná, neboť, kde jsou jazykové znalosti, časová flexibilita nebo auto na dojíždění, což jsou dnes ty nejminimálněji požadavky zaměstnavatele. Snížení dávek, aby se byznysmenům s chudobou nedostávalo do rukou tolik, je jen kontroverzní řešení důsledku. Lidovci se svojí souputnicí církví, by se měli více věnovat prevenci než výběru fotek šťastných rodin na volební materiály, aby se lidé (všichni jsme chybující) do těchto situací nedostávali tak lehce. Místo mytí nohou, je snazší umývat hlavy a mlčky přihlížet na vyprazdňující se kostely. A pan Jurečka škrtí dávky a Jiří Čunek nenávidí komunitu LGBT, která s tímhle marasmem nemá nic společného. Lékaře nepotřebuje zdravý, řekl Matoušovi Ježíš, ale nemocný. Jenže kdo dnes bude schopen léčit tuhle společnost, která jak se zdá zdravím nepřekypuje.

Paní Malá asi už zapomněla, že ostuda s třinácti denním výkonem funkce ministryně spravedlnosti nebyla malá, ale velká. Jako poslankyni jí stát poskytuje plat mírně řečeno nadstandartní. Mravnost jeho výšky může být zdůvodněno snad jedině tím, že je maximální zájem, aby poslanci nemuseli trpět nervozitou, že při výkonu své funkce budou oni nebo jejich rodiny strádat. A aby nemuseli na peníze, moc sahat ještě dostávají štědré příplatky, ve srovnání s výkony povolání řadových voličů, též nadstandardní. Pokud je však životní styl rodiny paní Malé nadstandardní i na její nadstandardní příjmy, pak už nezbývá nic jiného než makat a makat a makat. Ostatně příkladem jí může být hned majitel hnutí Ano, ten je pilnější než celý úl dohromady a Karel Havlíček, ten pro samou práci snad ani nespí. Ale dosti úsměvů. I řada lidí mající většinově spíše platy podprůměrné, musí řešit životní strázně stejně. Tedy mít zaměstnání minimálně dvě a rovněž asi nemusí právě tušit, co je jejich zaměstnavatel zač. Lze oprávněně pochybovat, že paní Malá, která se celoživotně pohybuj oblasti práva a ve světě soudců a advokátů, by alespoň k šeptandě o pravém stavu věcí nepřišla. Možná se ta informace ani odnikud nedala opsat. Přeji ji její snahu rozšířit svou praxi a vzdělání, aby mohla být platnou členkou naší společnosti a sloužit lidem. Nicméně tímhle zjištěním stavu věci se jen potvrzuje, že nedůvěra lidí ve své politiky stále nenarazila na své dno, natož aby měla snahu vyplout na hladinu.

O zapomětlivém černokněžníkovi II. Tak, by mohl znít název pokračování pohádky, pro které by se tohle Babišovo "slibuji co jsem odvolal a odvolávám co jsem slíbil," hodilo jako základ. Budiž majiteli ANO na polehčenou, že podle Járy Cimrmana, schopnost myšlenky opouštět či na myšlenky navazovat, je běžným stavem mysli intelektuálů v pokročilém věku. Jenže pohádku nikdo nepíše, jen vlastní názor přizpůsobuje právě nastávajícím okolnostem. Se skvělým týmem marketérů se s tím dá životem proplouvat s úsměvem a ještě, jak vidět, mnohý rád zatleská. Horši když si ten tým vybere náhradní volno, neboť hlídat ústa vlastního šéfa je nadmíru vysilující. Ani sebelepší líčení pak nemůže zastřít fakt, že Andrej Babiš by rád vládl s pánem bohem nebo i čertem za zády, kdyby to šlo. Už to tu jednou bylo a je bohužel jen chybou krátkodobé paměti jeho tehdejších souputníků, že zapomněli, kam se poté propadli. A chtějí-li povstat, nezbývá než se znovu lísat. Budiž. O tom jak to bude v příštím roce není ještě zcela jasno, ale lze to asi tušit. To uplynulé krajské volby dle lídrů vlastně vyhráli všichni. A pak má platit sláva vítězům a čest poraženým, když žádní nejsou. To čemu chce koalice SPOLU na papíře zabránit, se díky těm všemi vyhraným volbám, stalo v některých krajích realitou. Někde se začít musí a vrána k vráně sedá. Ale kdyby jen vrána k vráně? Námluvy ODS a ANO ve středních Čechách a vláda STANU s ANO ve Zlínském kraji jsou jako co? Spolu kdykoliv s kýmkoliv? Jen svědectvím, že o odvolaných slibech a slibování odvolaného sní všichni. Ale ne všichni to jsou ochotni přiznat.

Jiří Strach je prostě takovým Andělem páně České televize. A ať už se to někomu líbí nebo ne, je prostě pan režisér. Ať už jsou výsledkem jeho práce pohádky, detektivky, hororové příběhy nebo společenská dramata, vždycky mají správnou atmosféru a potřebný spád. Spoleh na dvorní družinu herců, kteří dnes patří k tomu nejlepšímu u nás, výběr kameramana, či hudebního skladatele, vyváží spolehlivě nějaké to zakopnutí ve scénáři. A hezké je, že jako někdejší Lotrando, vrací na obrazovky byť v drobných epizodách sympatické poplety jako dělané pro někdejšího režiséra Karla Smyczka. Čeká nás ještě 7 večerů bez nudy, kterými se rádi probojíme až do sobotního Stardance. No a tam se zase budeme bát, aby ti druzí pomocí mobilů nevyřadili našeho favorita. A pro všechny ty škarohlídy (jistě ne každému se to musí líbit) mám dotaz. Váš televizní přijímač nemá jiné televizní kanály či přístup ke streamovací službám? No a když už tedy jste tak nároční diváci a trávíte večer přepínáním dle vás od ničeho k ničemu, neumíte najít tlačítko vypínače? A v nastalém tuchu si otevřít knihu.

Jistě lze mít k projevu kohokoliv jakékoliv výhrady. Více než že by mne pohoršil projev pana prezidenta, pobavil mne výpad paní Kateřiny Konečné. Byla-li potěšena svojí neúčastí, já byl její neúčastí rovněž potěšen. Třeba právě s Milošem Zemanem zakládala Klub nezůčastněných. Ale proč ji vadí, že byl pan prezident, kdysi oslovován soudruh netuším. On si to na rozdíl od paní Konečné odčinil a dobře ví, že nelze vstoupit dvakrát do stejného bahna. A paní, pardon, soudružko Konečná, slušné je, když se vám nechce vyslovit křestní jméno dotyčného herce, je slušné použít oslovení pan. Navíc když pan Vetchý je opravdu Pan herec. Ale to určitě víte víc než dobře. Stačilo.

Hele kluci už to prosím nedělejte. Žádné další funkce. Máte snad málo? Podívejte se na mne. Vládu ani Agrofert neřídím, jen tak sedím ve sněmovně, pokud tam tedy tady nestojím za pultíkem a mluvím a mluvím a mluvím, až ani já nevím o čem. Ale hlavně, že to naštve Fialu. Alence se to líbí více, než ti její pávi. Hezky se na mne usmívá. A Karel jako ten bůh taky zhora přikyvuje. Ještě by mohl zazpívat jako ten Goťák. Cože? Že vy se na kraji nemůẓete zbůhdarma vykecávat a musíte dělat něco pro lidi? To jsem netušil. Chlapci moji, tak víte co? Za ten rok nebudu kandidovat já. Jo a nezapomeňte. Každý den alespoň jedno balení mého milionového toustového chleba. Nežádám přece o dotace nadarmo. Dobrou chuť.

Právě mi tyhle světové čtverečky vyskočily z opékače. Co dělat hlad je nejlepší kuchař, i když mi zaskočilo, jen při spatření toho titulku, natož abych tu hmotu okusil. Co dělat, ono asi žádný jiný toustový chleby v supermarketech nenajdeme, takže se silným sebezapřením, že jsme opět komusi z vlastních daní přispěli, aby nás nakrmil, to budeme kupovat dál. Bohužel mi Češi už jsme takoví hodní a naše vlastní okrádače všech možných podob milujeme nade vše. Občas je i někteří navolí do čela vlády. Ono sytý hladovému nevěří a to lépe se mu potom volí. Nicméně nepochybuji, že podobně jako v zemi Roberta krále, kde je dotyčný pán čistý a svatý jako slovo boží (zvláště když to ten král jaksi asi zařídí), tak i u nás to bude podobné. Nebo alespoň to minimálně vydá na další kampáň. Přece když Agrofert není jeho a nic tam neřídí. 100 miliónů sem. 100 miliónů tam, vždyť proti nekonečnosti vesmíru je to jen pakatel. Máme ještě ale velkou naději. Že každému z nás vrátí vše co nám Fialova vláda ukradla (s osobní rozvážkou k občanům má velké zkušenosti), a že až tak slavnostně učiní , že mu to s láskou ke všem motýlom světa darujeme zpět na splácení jeho vlastních dluhů. Není naděje jen lehký sen. A až se probudíme stejně nic nevrátí nám a ani státu. Ledaže by Alenka přestala honit pávy a s božským Karlem začali tisknout vlastní měnu.

Není dobře, že Miloš Zeman na Hradě nebyl. Jednou byl prezident, tak při takovéto příležitosti tam prostě být měl. A je vůbec jedno, co si kdo o náplni večera, jednotlivých oceněných nebo projevu současné hlavy státu myslí. Leč jednou Zeman, vždycky Zeman a on sám velice přesně věděl proč tam nechce být (ono jakékoliv jeho životní gesto, čin nebo bonmot měl vždy jasný a absolutní cíl). Ostatně v projevu prezidenta to o snahách po rozdělování společnosti zaznělo několikrát. Jistě jeho neúčast nemohla vlastní režii nijak ovlivnit. Navíc Česká televize se pilně snažila z přítomného auditoria záběry pečlivě vybírat, zcela po právu s ohledem na důstojnost večera. Nicméně občasné záběry na tváře pánů Klause, Okamury a Babiše byly milým bonusem a plně nahradily nepřítomnost pana bývalého. A sladkým bonbonkem nakonec byla paní Schillerová, která až na Hradě zjistila, že okolní svět je jiný, než ten její na TIK TOKU. Se Zemanem, či bez něho, byl to večer důstojný a podařený. Těch 56 oceněných si tu krátkou hvězdnou hodinku za svůj život a za své životní dílo určitě zasloužilo. Mne nejvíce potěšilo ocenění im memoriam Oldřicha Pechala, velitele výsadku ZINC. Je možné, že na některé se nedostalo. Tak třeba zase za rok.

Čtu-li kejhání mnohých potrefených hus, pod články o včerejším předávání vyznamenání, musím konstatovat, že se opravdu pan prezident a zvláště komentář pana Mitrofanova trefili absolutně na milimetr do černého. Těžko dnes někomu vysvětlit, že demokracie, není jen mít všechno co bych chtěl, když to navíc mají ti druzí. Ale především mít vlastní kontrolu nad svým životem, rozhodovat svobodně sám o sobě, ale také dobrovolně za svá rozhodnutí nést zodpovědnost a trochu i trpět, ukáží-li se jako chybná. Potupné rozhodování zapšklých starých bojovníků o tom kam smím jet a kam nikoliv naštěstí skončilo. To si zanedlouho připomeneme v polovině listopadu. Prezident měl pravdu. Bohužel pocit a jistota bezpečí se stala velmi rychle samozřejmostí a mnozí mají pocit, že se nemusí starat a tento stav udržovat. S rychlostí laviny se blíží doba, kdy mnozí svatí, či svaté, chtějí mindráky, těch co se místo snahy cítí raději ublížení, léčit na úkor těch schopných. Neboť ony, či oni sami nikdy nepracovali a sami brali tučné platy rádoby politiků, některé i z tolik nenáviděného lůna bruselského kapitalismu. Tihle lékaři postižených jen mastí svoje libido nenávisti a rádi budou ty zapáchající rybky po hrstech zdarma. Ale i prezidentově projevu byla nakonec velká naděje, že rozum má v této zemi pořád ještě šanci. A to je velké štěstí.

Něco chtít a něco dokázat jsou dva rozdílné body, mezi nimiž vede dlouhá cesta. Panika je ze Strakovky cítit stále silněji. Ono upřímně řečeno žádná vláda nikde na světě nechce předat své žezlo někomu jinému, byť je na tom založený přirozený běh dnešního světa. ANO už tady dvakrát vládlo, s tím čím oním a slavné to nebylo, hlavně že to odnesli ti oni. Uklidit po té není snadné, ale pokud neumíte přesvědčit i své vlastní voliče o správnosti úklidu, je to těžké. Rozhoupávat poplašné zvony takřka rok před osudovými volbami je trochu farizejské a opožděné. Ale vzhůru tedy bratři do boje. Takže, premiér vstoupil na TIK TOK. Je-li ale tahle síť sledována bedlivě a zvědavě rozprchnuvšími se příznivci jeho koalice, nikdo neví. A snaha lovit tam mladé nové hlasy, po eskapádách s nutelou a naivním ukládáním úspor se mi jeví marná. Je-li premiér naivní budiž, mladí mi takoví nepřijdou. A bude-li přesvědčovat pan Výborný o jeho neúprosném boji za kvalitu českých potravin, stejně vehementně, jako jeho předchůdce v čele KDU-ČSL o nezapomenutelné neúčasti na večírku, sbohem buď. Ostatně která potravina je ještě česká? U piškotů alespoň ten háček nad es. O TOP09 už neví asi nikdo nic. A bohužel v tom promrhaném čase vstali noví bojovníci. A nečekají. Berou to zprava i zleva, na Piráty nehledě. Filip Turek dokázal odsát efektivně velký podíl mladých a svatá Jana a svatá Kateřina vysají poslední zbytečky věčně se vším nespokojených. To je matematika, která hraje Andreji Babišovi, rychle se papírově zabavujícímu všech hříchů do not. Slyšíte, motýle už třepou křídly. A motýlkář nikde.

Je to jako kvadratura kruhu. Taky nemá žádné smysluplné řešení, jen přibližné. A to nikoho, ani v případě kvadratury kruhu, ani v případě zvyšování platů politiků neuspokojuje. Tahle otázka zvýšení platů někomu, kdo je momentálně, a to napříč celým politickým spektrem silně neoblíbený, přišla v nevhodnou dobu. Rada paní Maláčové je na první pohled sympatická. Alespoň prý budou mít politici zájem o život nejchudších. No a tak v záchvatu charity začnou těm potřebným přidávat drobné a automaticky, díky procentům sobě o trošku více. Ale svědomí budou mít čisté. A čím častěji, tím pro ně lépe, až ho budou mít vyprané dočista. Dobrý nápad, zvláště když si paní Maláčová opět brousí zoubky na nějaký ten ministerský post. Ať už momentální finanční státní mizérii zavinil kdokoliv, musí stát začít šetřit u sebe. Jinak jakékoliv přesvědčování lidí je jalové. Administrativní zatížení neklesá, IT systémy nefungují, úřednictvo se množí rychleji než letošní úroda hub, dotace se zvesela rozdávají na cokoliv, od elektro aut pro podnikatele, přes cyklostezky odnikud nikam, rozhledny na lesy zkonzumované kůrovcem, o sociálních dávkách, které jsou pro mnohé jen šikovným přivýdělkem nemluvě. O přidání těm, kdo jsou za tento marasmus už po dlouhá léta zodpovědní, by bylo slušné mluvit, až dotyční přestanou máslo zdražovat, a umyjí si ho raději z vlastních hlav. Paní Maláčovou nevyjímaje, ta u toho byla v první řadě. Jenže to je marné touhy volání. Kapři si rybník nevypustí, ať je zabahněný jak chce. Jakákoliv udička ne ně je krátká. Budou vytrvale vařit vodu až si pro sebe stejně přídavek navaří.

Tak dlouho se chodí hrncem pro vodu, až se ucho utrhne. Popřípadě za Robertem za Dunaj, až je dohoda jistá. Co bylo, nebylo, terazky chcem byť opet premiér. Cesky porad neviem, ale schopny som všetkého. Přejme panu Babišovi jeho maličkou radost. Stejně lepší koblihy nenapeče. Uvažte a neberte to. Kdo jiný všechno nejlépe slíbí, kdo jiný vám doveze až ke dveřím roušky. Přece Andrej. A který Karel je tu po Gottovi nový bůh? Přece Havlíček. Přejme těmhle pánům jejich sny a naděje do jejich budoucnosti. Jak počítám, tak počítám, stejně je to asi naposledy. Ano je to tak: čím horší neřád, tím lépe se mu daří. To věděl už před mnoha lety a v knize Zahradníkův rok, navždy zvěčnil Karel Čapek.