Já si myslím, že ČEDOK byla zkratka ČEskoslovenské DOpravní Kanceláře.
A pro děti vycházely časopisy jak Mateřídouška (pro ty nejmenší) tak ABC (celý název "ABC mladých techniků a přírodovědců"). A myslím, že vycházelo i to Sluníčko.
Nevím, proč správná odpověď byla jen ABC. To bylo už pro starší děti a puberťáky.
U nás doma říkáme "polský řízek" chlebu nebo rohlíku obalenému ve vajíčku a opečenému. Asi to bude tím, že v Polsku jsem byl na prázdninách v druhé půlce 70-tých let a podle svědectví místních kdo chtěl dostat maso, musel si v 5 ráno stoupnout do fronty před obchod. Už si nepamatuju, jestli se otevíralo v 7 nebo v 8. Kdo přišel později, na toho se už maso zpravidla nedostalo. Teď už je to jistě jiné, ale rodinné označení zůstalo.
Ať si každý občan, který platí daně a žije v kraji ovládaném hnutím ANO, spočítá, kolik zaplatil na daních od nástupu Fialovy vlády. Tedy od listopadu 2021. Pak ať požaduje od vedení kraje, aby tuto částku vrátilo na jeho účet. Uvidíme, kolik občanů uspěje.
Jinak Vy ještě nevíte, co znamení zkratka ANO?
No přece Andrej Nás O*jebává.
Mořský lenochod? Co to je? Bohužel jsem to přes google translator nenašel.
Tipuju si, že je to podobně špatný překlad jako jsem někde četl:
gunea pig novináři přeložili jako guinejské prase, ale je to morče. To zmate. Angličané si v podobných pojmenováních libují, vorvaňům říkají spermové velryby (sperm whale, což v nějakém článku přeložili jako "... se vyskytuje ve spermatu velryb"), křen je koňská ředkvička (horse radish) a do podobné skupiny jistě patří i mořský lenochod (sea sloth). Než s tím vylezu na veřejnost, měl bych si to najít a přeložit správně nebo to vynechat.
Pokud se mýlím, prosím opravte mě.
V komentářích se zapomíná na skutečnou příčinu rozdělení - tou byly zákony o čs. federaci z roku 1968. Jasně se v nich pravilo, že důležité zákony musí schválit jak sněmovna lidu (poslanci volení podle počtu obyvatel v obou republikách, tedy jeden občan měl jeden hlas), tak sněmovna národů (rozdělená na půl mezi Čechy a Slováky, tedy každý Čech měl jeden hlas, každý Slovák hlasy dva). A ještě platil tzv. zákaz majorizace, tedy že projednávaný dokument musí schválit jak česká, tak slovenská polovina sněmovny národů. Slovensko, počtem obyvatelstva 1/3, ekonomickou silou maximálně 1/4, politickou mocí 1/2. Ideální pro vydírání: chcete změnu? tak plaťte!
Pokud voly dopadly odlišně (což se stalo), nebylo možné provést žádnou změnu zákonů, zvolit prezidenta atd.
K zachování Československa by došlo, pokud by se na Slovensku objevila strana s volebním programem: máme nespravedlivé výhody, zrušme zákaz majorizace jako oběť zachování federace. A s tímto programem vyhrát volby! To se nestalo a "rozvod" byl jediná cesta, jak zajistit fungující stát.
Všechny slovenské politické strany se však bily v prsa, jak to těm Čechům ukážou, že zajistí svrchovanost bez samostatnosti, federaci s konfederativními prvky (nebo naopak? už zapomínám) a podobná slovenská špecifika.
Slováci mi tehdy nejvíce připomínali postavu rozvádějícího se manžela z Burianova filmu "Ducháček to zařídí": Manžel se chtěl rozvést a odstěhovat se k mladé milence, ale odmítal rozvod od stolu a lože. Navrhoval rozvod od lože s tím, že bude i nadále docházet na obědy.
Ono to není typické jen pro Rusy: Adolf Hitler nechal při noci dlouhých nožů zlikvidovat svého dosud nejbližšího spolupracovníka Ernsta Rohma a část stranických milicí SA. Rudolf Slánský, dlouholetý přítel a spolupracovník Klementa Gottwalda, dopadl za jeho vlády taky takhle špatně. Mnozí příbuzní současného severokorejského vůdce Kima třetího jsou už rovněž po smrti. Vraždy bratrů nastupujícího sultána byly v Osmanské říši téměř oficiální součástí korunovace. A naši dávní Přemyslovci se taky mezi sebou oslepovali, kleštili a nakonec vraždili. Absolutní moc a touha si ji udržel prostě k takovému chování vedou.
Proboha, tím se nechci bolševiků zastávat!
Jsem-li dobře informován, tak podle (jednoho z možných) výkladů židovské víry mají židé čekat na Mesiáše (Spasitele, podle křesťanů to byl Kristus) a ten je zavede do země zaslíbené. Stát Izrael tím, že na Mesiáše nečekal, je podle nich proti duchu židovského náboženství. Pravověrní židé tak neuznávají stát Izrael, což je docela paradox. Ale nebrání jim to přijímat od něj sociální dávky. Divím se jenom, že s tím více neoperují nepřátelé Izraele, ale tímto jim neradím, snad to nečtou.
Pokud se v něčem mýlím, opravte mě, prosím.
Ono to není jen o důchodech a důchodcích. Ze srovnání života s ostatními zeměmi (laicky) mi vychází další věci, které poměr pracující/důchodci ovlivňují:
České ženy rodí málo dětí, průměr na jedu ženu je asi 1.7 dítěte. Chlapi nerodí vůbec.
Prodlužujeme čas, který mladí lidé stráví ve škole. Kdysi (v 50. a 60. letech) nastupovaly do první třídy děti, které v daném kalendářním roce dovršily 7 let, tedy děti narozené v září až prosinci nastoupily ještě před svými 7. narozeninami. Pak to školství (nevím kdy) změnilo na nástup po dovršení 7. let - do první třídy šly děti narozené září až srpen. Jedné třetině se nástup do práce posunul o rok.
Základní škola trvala 8 let, pak se to prodloužilo na 9, pak zase 8, nyní opět 9 let. O rok déle ve škole, o rok méně v práci.
Střední všeobecné vzdělávací škola, před svým přejmenováním na gymnázium, trvala 3 roky, gymnázium je nyní čtyřleté. Průmyslovky byly čtyřleté už dříve. Základní + střední všeobecná škola s maturitou trvala kdysi 11 let, pak 12, nyní 13 let. Opravdu je toto prodloužení nutné?
Vysoká škola u nás trvá 5 let, v mnoha zemích jsou zvláště humanitní obory 3 - 4 leté. Můj otec po válce absolvoval Filozofickou fakultu UK za 4 roky a dostal titul PhDr. Dnes po 5 letech se mnoho studentů s titulem Mgr. nespokojí a pokračují s cílem získat doktorát. Cambridge vyplivne "hotového" historika za 3 roky, naše univerzity potřebují 5 let.
Do toho postupně přišly odklady: většinou je zařizují rodiče s cílem získat pro své dítě výhody. Větší a chytřejší dítě má lepší postavení v kolektivu. Další zkrácení doby v práci.
Nechápu, proč mnozí diskutující podsouvají článku to, co tam není (štvaní proti důchodcům) nebo požadují údaje o něčem jiném. Článek je přehled o výši důchodů v ČR, není o válce na Ukrajině ani o podporách v nezaměstnanosti ani o platech politiků (vše nás stojí dost peněz a bylo by příjemné, kdyby mi to přidali k důchodu). Když někdo napíše, že studium medicíny jednoho studenta stojí tolik a tolik, je to snad rozeštvávání mezi studenty medicíny a stavárny?
Měli bychom si asi zvyknout, že ženy (aspoň jejich část) si prostě stěžují a stěžovat budou. A to zvlášť tehdy, když jim společnost (muži) vyhoví v předchozích požadavcích. Aspoň moje zkušenosti tomu nasvědčují (je mi 65+): v padesátých a šedesátých letech začaly ženy masivně chodit do práce a stěžovat si, že muži vykonávají málo domácích prací. V 70. a 80. letech a možná to trvá, se manželské poradny a rozvodové soudy začaly plnit nespokojenými manželkami, které toužily po "pořádném chlapovi" a místo toho mají doma muže, který ochotně vaří, pere, uklízí či žehlí. Manželští poradci nabádali mladé muže, aby se do domácích prací po vstupu do manželství zas až tak moc nezapojovali. V devadesátých letech začaly stížnosti na sexuální harašení, obtěžování, násilím vynucený sex až znásilnění. A nedávno si nějaká dáma na internetu stěžovala, že si o intimnosti musí říct, partner si sám nic nedovolí. Možná se to ještě rozšíří. Všechny ženské organizace si stěžovaly, že v parlamentu je málo žen - teď jich máme ve sněmovně už 50 a s tím začaly stížnosti, že práce v parlamentu je moc náročná a poslankyně by radši jely domů k dětem. Tak se tomu stěžování nedivte.
Podle mého názoru se mateřská nazývá dovolenou plným právem, práce v domácnosti (pokud nenosíte vodu ze studny a uhlí na topení ze sklepa) je velmi pohodová. Já jsem si jí užil jenom týden, když se nám narodil třetí potomek a já se staral o ty dva starší. A to jsme v očekávání miminka uklízeli více, než bylo běžné. Hlavní problém byl vysvětlit tchýni, že k nám nemá chodit každý den, ale manželka to zvládla sama.
Co se proboha divíte? Normální babišárna!
Vzpomeňte na prezidentskou kampaň - jeden den by žádné vojáky nikomu na pomoc neposlal, druhý den by řádně plnil spojenecké závazky. Babiš prostě chce hlasy jak "chcimírů" za každou cenu, tak zastánců tvrdého postoje vůči Rusku. Zkrátka slíbí komukoliv cokoliv. A jak to je s tím rychlobruslařským stadionem, který Babiš sliboval před rokem 2013?
Připomínám, jaký politický systém v ČS vládl od r. 1968. Parlament (Národní shromáždění) měl 2 komory: Sněmovnu lidu (tuším 150 poslanců, volilo se podle počtu obyvatel) a Sněmovnu národů (tuším 100 poslanců, polovina z české a polovina ze slovenské republiky). A hlavně platil "zákaz majorizace", tedy že zákony musela schválit jak sněmovna lidu (v pořádku) tak obě dvě národní půlky sněmovny národů (průser). De facto to znamenalo, že zatímco občan České republiky měl 1 hlas, tak občan Slovenska hlasy 2. Slováci na počet obyvatel tvořili asi 1/3, na ekonomickou sílu možná 1/4, ale v politice měli 1/2 moci. Například prezident musel získat většinu ve sněmovně lidu i v obou polovinách sněmovny národů, jinak nebyl zvolen. Za totáče to bylo jedno, stejně o všem rozhodovali komunisti (a často v Moskvě), parlament jenom zvedal ruce podle jejich pokynů.
K záchraně společného státu by bylo třeba, aby některá ze slovenských stran řekla jasně voličům: Federace je nespravedlivá a nefunkční, zrušme zákaz majorizace a za odměnu nám ještě pár let zůstane zachován penězovod českých peněz. A ještě s tímto programem vyhrát volby. Ani jedno se nestalo, naopak jsme byli svědky ještě hrůznějších slovenských požadavků: samostatná zahraniční politika, ale společná armáda, společná měna, ale dvě emisní banky (= právo Slováků tisknou peníze, které budou platit v celém ČS) a podobně. V reálu jsme se dočkali štědřejších podpor v nezaměstnanosti (placených z federálních, tedy většinou českých peněz), jenom co si pamatuju.
Pokud najdete v mém příspěvku nepřesnosti, prosím opravte je ...
Potřebu existence humanitních oborů nezpochybňuji, rád si přečtu něco o historii nebo se nechám poučit o umění. Kolik je takových odborníků potřeba - nevím. Jedno mi ale vrtá hlavou - proč musejí studenti humanitních oborů studovat celých pět let? Můj tatínek, narozen 1923, studoval hned po válce historii umění, zvládl to za 4 roky. JUDr. Šlitrovi (hudební skladatel) rovněž stačili 4 roky a hned získal titul JUDr. Slovutná univerzita v Cambridge vyplivne hotového historika za tři roky, Karlově univerzitě to trvá 5 let. Opravdu je česká historie o dvě třetiny složitější než ta anglická? Ale zase ve státní správě se hodnotí "ukončené VŠ vzdělání" a nehledá se, co ten člověk vlastně vystudoval. A tak navíc pro mnoho lidí je motivací snaha prodloužit si mládí ...
Argument v článku, že absolvent estetiky může zabránit zbourání kostela, neberu. Může se nechat "zmáknout" developerama stejně jako architekt nebo maturant z gymplu.
Nebyl to jakýsi předchůdce našeho Járy Cimrmana?
Tehdy rodné listy ani pořádná evidence obyvatel neexistovaly, číst umělo jen pár procent lidí, zápisy jsou sporé a mnohé byly zničeny. První zápisy o Kristově existenci se datují až desítky let po jeho údajné smrti - a kolik se jich zachovalo v původní verzi a ne v opise? A 20 - 30 let tehdy znamenalo prakticky kompletní obměnu obyvatelstva: jen málo lidí se dožilo 60+, většina jich umřela po třicítce (pokud se vůbec dožili dospělého věku). Nesmíme též zapomínat na tisíciletí křesťanské cenzury, která by jistě nevhodné materiály rychle zlikvidovala.
Představa, že kolem roku 0 n.l. (který taky nebyl, před rokem 1 byl rok 1 př.n.l.) si jakási parta židovských recesistů dala dohromady starozákonní proroctví a stvořila židovského génia, co dělá zázraky a klaní se mu králové, je mě osobně docela sympatická. Ale nemám pro to archeologický důkaz.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Možná by bylo vhodné připomenout, že příjmení bylo možná až do začátku 20. století nikoliv "to hlavní jméno", ale spíš něco jako přezdívka. Bývalo běžné, že třeba nový majitel statku přejal statek i s příjmením původního majitele. Pokud si čeledín vzal dědičku statku, bylo převzetí jejího příjmení běžné - všichni ve vesnici přece věděli, že na to statku hospodaří "Bártovi" a nebyl důvod to měnit.
V jednom vesnickém muzeu v jižních Čechách měli příklad: manželé, asi 7 společných dětí, které ovšem podle místa narození používaly 3 různá příjmení.