Kde jsou ta centra, abych se zašel podívat na tamní nával...

A co váš postřeh znamená? To jako, že je měřítkem ´´mít se dobře´´, nákupní košík na vánoce? Jako fór, nevkusné. Nebo to porovnáváte s poměry v Palestině?

Co kdyby pan autor zkusil nějakou užitečnou a mentálně méně namáhavou práci?

🙂)))))))

Tatra by měla kompletně převzít Škodovku.

my jim to sice možná spočítáme, kromě letoška se nám to zatím moc nedaří a to samozřejmě zejména z Kanady a USA nejezdí na MS ty nejsilnější výběry...ale ve formátu 4 zemí tam opravdu nemáme co dělat, vždyt ani nejsme schopni složit obranu.

o Rodácích se svého času taky tvrdilo, že jsou ztracení ...

Cit. z clanku : "Nikdy jsem exaktně nesrovnával obaly, abych mohl říci: jasně, v Liberci je méně čokolády než ve stejném výrobku prodávaném v Žitavě. Pravda ale je, že když si v Žitavě koupíte například některý z výrobků, které supermarkety prodávají pod vlastní značkou, máte jistotu, že bude chutný a tím pádem pravděpodobně i kvalitní. Nedávno jsem si v řetězci v Liberci koupil rohlík. První, co mi přišlo na mysl, jak strašně je nedobrý. Už jsem tu chuť zapomněl, protože jsem si v Česku v supermarketu rohlík dlouho nekupoval,“ přemýšlel Jan Randáček." ......ja si zase pamatuji, kdyz jsme s kamaradem myslim v roce 1990 jeli tehdy jeste stopem z Usti n.L. a chytli jsme starsi nemecky par, ktery nas vzal z UL az do Bamberku a mezitim se chtel porozhlednout po Praze. Tak jsme je provedli Prahou od Koruny pres Metro a Prazsky hrad. K obedu dostali k polevce plastovy kosik s ceskymi rohliky a ty rohliky jim strasne chutnaly. To byly jeste prave ceske krupave rohliky, ne ty tehdy nemecke gumove ani ty nemecko-ceske soucasne supermarketove.

Inu, znovuobjevená "totalitní" bašta.......

Takže, vše v pořádku. Smutné!

Je správné, že se věnuje pozornost takovýmto tragickým událostem, které se přecházely mlčením, jakoby se naší historické paměti vůbec netýkaly. Děkuji všem, kteří se na připomínce událostí v Odrách podíleli....

Obdobné tragické a odporné události postihly řadu míst naší země. V matrikách zemřelých se můžeme dočíst o nárůstu sebevražd a podivných úmrtí....

Naprostý souhlas. Pečovala jsem o rodiče a maminka pořád mlela, že bratr mi potom najde práci. Když rodiče zemřeli, vrznul mi práci uklízečky a ještě mi pořád předhazoval, že mi DAL práci. Když jsem se ho jednou zeptala, proč mi nenašel nebo nepomohl najít něco jiného (mám maturitu a pracovala jsem v kancelářích, deset let jsem dokonce vedla malý podnik), tvrdil, že neumím telefonovat a na počítači. Kdo to asi za mě po celou dobu dělal, že jsem si toho nevšimla? Pokaždé, když se zvedla minimální mzda, musela jsem si o ni říct, jinak bych ji nedostala. Poslala jsem spoustu životopisů a na většinu jsem nedostala vůbec odpověď. Nakonec jsem se se svým šéfem pohádala, hodila jsem po něm koště a utekla jsem. Už tam nevlezu, ani kdyby mě na kolenou prosili. A kdyby můj bratr potřeboval pomoc, nepomůžu. Nikdy!

Ono se to pomalu, ale jistě mění i u těch personalistů. Firmy zjišťují, že starší pracovníci jsou spolehlivější v docházce, dnes už většina lidí 50+ nemá problém ani s technikou.

Dělám těžkou fyzickou práci 25 let u jedné firmy. Když jsem nastupoval bylo mi 33 a byl jsem tam jeden z nejstarších, věkový průměr byl kolem 25 let. Kdyby se tam tehdy ucházel o práci někdo 50+ tak se mu vysmějí. Dnes je tam věkový průměr kolem 45 let a tak polovině lidí je kolem 50.

Když čtu tento článek, tak působí na mě dost depresivně, protože mi za rok bude přesně 50 let. Po 20 letech v práci jsem si prošel syndromem vyhoření a moje praktička mi doporučila změnit práci. Ale když všichni zaměstnavatelé vybírají lidi na základě životopisu, tak ta padesátka tam může být s nějakým předsudkem. A přitom osobní kontakt má mnohem větší vypovídající hodnotu než životopis.

Wow! A to na změnu vašeho přístupu k třídění odpadu stačilo jedno sedmiminutové video... Už chápu Russáky, kteří niterně chápou, jak důležitá je propaganda...