Souhlas, i když Jj a Nn používám ve zprávách skoro výhradně. ☺️ Zkratky mi přesto vadí méně než nepotřebné zdrobněliny. Respektive je to oboji zbytečné - ušetřím slabiku u atmosféry, tak ji hned nacpu vedle. Výsledkem je vyjadřování nehodné dospělé osoby.

Jo, a "kondiš" znáte?

A kolik lidí ten mobil za 30 tisíc, co si vzali před 7 lety na splátky, už dávno rozflákalo nebo utopilo?! 🤣 Ale jo, vlastně byste ho dnes prodali za úplně stejnou cenu.

Chili se mi moc líbí ve Stardance, je veselá a opravdová, a tohle by porazilo i nejednoho profesionála. Já bych se snad rozbrečela. Uz jak nemohla slézt ze závěsu, a pak ta vlečka... Ani jsem se nemohla dívat, jak mi jich bylo líto a že snad spadnou. A to jsem se zaradovala, že tančí na Lesley Goreovou a její You don't own me.

Tak zrovna někdo, kdo neví, že osnovy již přes patnáct let neexistují, nema zrovna na to byt "vzdělavatelem". Spíš je moc pohodlná, protoze vstup do 1. třídy je náročný, pro rodiče.

Malé děti dělaly blbosti vždycky. Já si v 5 letech strčila korálek do nosní dírky 🤣 a vyndavali mi to na ORL pinzetou. A kamarádka si propichovala na škole v přírodě nos jehlou ze šitíčka (4. třída). A ten fake piercing do nosu z časopisu Bravo jsme taky chtěly všechny.

Balt je super svým pojetím kina, k filmu vám donesou pití i jídlo - sám David Paškevič se na Hithitu tituluje i jako "hajzlbába". Na záchodě tam dokonce můžete sledovat film. Škoda jen, že se z toho stala tak exkluzivní záležitost - kvůli kapacitě je toho dost hned vyprodáno, loni když začínali, byl větší výběr. Užila jsem si maraton Nezvratného osudu, naprostá kultovka. Mrzí mě, že jsem se nedostala na Kruh.

Brali se v 11. Prababička zemřela v srpnu a jednu z posledních vzpomínek mám právě, jak se jí líbila svatba Kate a Williama a jak byla nadšená z Petry Kvitové a jejího vítězství ve Wimbledonu.

Za mě je to nehorázné množství informací, které v podstatě jako rodič určitě nemáte povinnost číst. Jako jedna webovka na obědy, k tomu denně bakaláři a komunikovat přes whatsapp? Vždyť to ani nemám povinnost mít - škola internet ani chytrý telefon neproplácí. Sama bych se na to vykvíkla a čas raději věnovala dítěti, když je dnes vidím už v 1. třídě do 16.30 v družině, protože rodiče (často jediný rodič) pracují. Mamka už na střední ani nechodila na třídní schůzky - učila jsem se sama, byla jsem dvojkařka, s občasným nezdarem, běžně zodpovědná. Třídní učitelce to max. potvrdila do telefonu, že o schůzce ví, ale nikdy se na nic nich extra nedozvěděla, a vidí to jako ztrátu času. Za to vás fakt sociálce nikdo hlásit nebude.

Sandeva má krásné vlasy.

Ale v Británii mate příjem asi 3x vyšší. Pokud sáhne po konzervativní investici, ne spoření, úrok může být třeba 7 procent. Ale pokud by se zase splašila inflace, je otázkou, jestli by z toho za 18 let děti mělily aspoň na jistinu k hypotéce.

Pěkný pohled.

Já myslím, že to myslí jako, že právě ne všichni samoživitelé jsou na tom zle a na dávkách. Jenže s malými dětmi to mají maminky těžké - málo částečných úvazků, děti jsou často nemocné - takže zdaleka neodsuzuju plošně, sama pobírám příspěvek na bydlení, protože nájem je drahý, mám zdravotní omezení, proto pracuji právě na kratší úvazek. Na hypotéku s mými příjmy mít nikdy nebudu, resp. za částku, co by mi dali, nekoupím už ani starší domek na vesnici. Ale souhlasím, že v situaci paní (práce, vlastní byt, slušné alimenty) bych se taky divila, kdyby chtěla příspěvky. Mohou si dovolit i sport a cestování, a že ty bazény, stěny už jsou citelné finanční zásahy, na něž ne všichni mají. Ale jsou to zážitky, přidávají na kvalitě života, také si dopřeju jídlo z restaurace, výstavu, divadlo i s omezenými příjmem, přesto to není pro každého samozřejmost. A na lázně, které bych potřebovala tak 2x do roka, třeba tak často nemám. Jen myslím, že je trochu naivní nechat dceru spoléhat na "jednou 2 nemovitosti", protože je může zdědit až v 55 i 60 letech, a potřeba bydlení pro ni, s možným partnerem a dětmi, vyvstane dřív. Taky nepředpokládám, že se "dočkám" dřív než v 65, a to ještě moje maminka klidně může nemovitost prodat, někomu darovat (a má na to právo) nebo se může zamilovat do pohledného vdovce a znovu se vdát. mi

Mám výhradní home office už 4 roky, a zaměstnavatel mi to umožnil hlavně ze zdravotních důvodů. Neměnila bych, nemusím dojíždět, ušetřím za oblečení a obědy, protože víc vařím (i na víc dní) a nechodím na menu do restaurace či do boxu. Mám klid, kontakt mi nechybí, předěl nepotřebuji, protože prostě vypnu pracovní web a zapnu si třeba film. Ale myslím, že s dětmi to musí být hodně těžké, protože mají pocit, že jste vlastně "doma" a na příjmu.

Mně se tedy vždy líbil víc Harry, jen je škoda, že plešatí.

Celé je to diskriminační! Já chodila do žluté třídy a sestra do Pejsků. Taky bych si vybrala Pejsky. Ale zase jsem mohla skončit v Beruškách. Fuj!

Kdyz to vidím v současnosti - jako kontrast k době, kdy jsem byla dítě a teenagerka - tak ty vztahy nevydrží, do svatby se nikomu nechce, kolikrát spolu lidi nevydrží ani do porodu, batolata pendlující mezi rodiči nejsou nic neobvyklého. Taky si zvykají na přítele a přítelkyně svých rodičů, pak jim zmizí ze života. Rodiče zde jsou dospělí, a chtít poznat jen "vážnou známost" čili snoubenku či snoubence mi přijde dětinské. To by se nemuseli dočkat ještě 15 let. Bud jim to vydrží, nebo ne, ale proč by ji nemohl přivézt na oběd, oslavu, Vánoce?

Nechápu, že někdo napsal, že se prosazují Dianiny geny, když si nechal narůst VOUSY 😀 Jeho matka měla hladkou tvář.

Já to vidím spíš naopak - ženy mají svůj majetek, peníze, už se nemusíme vdávat ani kvůli dětem. Akorát se to odmala prezentuje děvčatům jako vysněný den a cíl, protože ve skutečnosti z manželství víc mají muži - třeba jen delší život a lepší zdraví. Ale já nejsem romantický typ, svatba je pro mě prostě smlouva, k finančnímu zajištění ženy na mateřské (protože je to u nás pořád 98 procent) a malého závislého dítěte. A pokud bych byla chtěla děti, svatbu bych vyřešila předem. Také máte nárok na vdovský důchod, sjednocené jméno, je to prostě praktické.

Moje babička říkala, že každé jméno je hezké, když se hezky řekne, a čím jsem starší, tím víc s tím souhlasím. Mám teorii, že je to proto, že s lety znáte víc jmen, i cizích, a také víc nositelů jednoho jména. Zatímco jako malé dítě máte omezený okruh známých, a proto mi jména jako Lukáš a Martin připomínala ty nejsprostší a nejhloupější spolužáky (jeden propadl do první třídy), kteří vyrušovali a obtěžovali, a Klára zas všechny pomlouvala. Samozřejmě mám i teď oblíbená jména, i ty, co mezi ně nepatří, ale líbí se mi, že je větší výběr jmen a ve třídách se už neopakují jako kdysi. Mimochodem, já mám tedy za poslední roky mezi prvňáky "sbírku" holčiček jménem Emma či Ema - Elišek tu tolik není, i když je to pořád nejpopulárnější.

Hezký kluk, ale vůbec mi nepřijde podobný ani jednomu rodiči. Někde jsou děti jako kopie, a jinde se to takhle mixne.