A není to výsostné právo každého organizátora vybrat si ambasadora své akce dle svého uvážení ?
Je, ale když si ho napřed vybere a pak ho odvolá, tak já osobně třeba začnu přemýšlet o tom, zda je onen organizátor důvěryhodný a zda si zaslouží mou podporu. A nejde mi o to, kdo ten ambasador je, ale o to, že daná organizace se zřejmě buď rozhoduje zbrkle při výběru ambasadora, anebo si za svým rozhodnutím neumí stát a obhájit si ho. Ani jedno dle mého názoru moc důvěry nevzbuzuje. Obdobný problém mám třeba s vypsáním a následným zrušením sbírky pro rodinu Radka Ptáčka na Doniu. I zde si myslím, že Donio selhalo, přičemž je vcelku jedno, jestli ten špatný úsudek projevili zástupci Donia při vypsání sbírky nebo při jejím zrušení.
A to je právě ta závist, která čiší i z vašeho příspěvku i článku. Přispívám na různé pro mě smysluplné sbírky, i když se sama musím dost otáčet, abych udržela dětem aspoň základní standard. Ale protože se dokáži vcítit do toho, jak jako matka tří dětí po sebevraždě jejich otce musíte fungovat a v jaké budete dlouhodobé depresi, ochromení, neschopnosti výkonně a naplno pracovat, jjak dlouho se potáhne dědické řízení, že mít dům není přece nadstandardní luxus (to má spousta lidí v ČR), jak nákladná bude psychoterapie pro členy rodiny. Jak sama uživit tři malé děti, jaký stres musí zažívat, když hrozí, že přijdou o dům, který jste společně budovali a je to dům, co dětem po otci zbylo, kde mají kořeny, zázemí a jaká další psychická ztráta by to pro děti i mámu byla. Práci pana psychologa jsem v médiích sledovala, jeho názorů i pomoci mnohým si velmi vážím. Než jsem se stihla rozkoukat, tak sbírka zmizela. Mrzí mě, že Donio z mého pohledu selhalo, nedokázalo si sbírku obhájit a nechalo se “ zastrašit”. Kdo chce a vnímá situaci podobně, tak mohl dobrovolně přispět - byla to i možnost lidí, kteří si jeho práce vážili nebo jim pomohl, aby pomohli jeho rodině. Přála bych rodině, aby situaci zvládla bez dalších ztrát. A pro ostatní: Přej a bude ti přáno.
Vnímám to podobně. Myslím, že by dobré majetkové poměry neměly nikoho limitovat v tom, aby měl možnost vypsat sbírku, ta by měla být pro každého. Jen je potřeba hrát s otevřenými kartami a čestně rozkrýt celou situaci. Ostatní pak mají v případě, že se sbírkou nesouhlasí, možnost nepřispět, a také mají právo si o ní myslet, co chtějí, a klidně to i veřejně ventilovat. Ale organizátor sbírky (a to ne nějaký lokální spolek, ale organizace formátu Donia), který podléhá tlaku veřejného mínění a mění názory jako korouhvička, to je za mě tedy ostuda veliká.
Luki si užívá slávu v konspirativních vodách. Teď si představte, že nějaký kluci 15-20 vezmou kajaky a vyrazí podle svého oblíbence sjet si řeku a pár jich zemře, bude něco pan doktor cítit, nebo ne jako za kovidu?
Moc nechápu, proč by měl něco cítit. Ty kluky mladší18 let si mají srovnat rodiče a ti nad 18 jsou snad dospělí a svéprávní, tudíž odpovědní za svá rozhodnutí. Nikdo jim nedrží pistoli u hlavy a nenutí je tu řeku sjíždět, a pokud jsem to správně pochopila, ani je k tomu nevyzývá. Tahle móda činit někoho, kdo jen veřejně prezentuje své názory, odpovědným za rozhodnutí lidí, o nichž ani neví, že existují, mi přijde fakt úchylná.
Soudružko, to že někdo vyhrál olympijskou medaili není žádná zásluha, která z jedince dělá neomylného. Že jako lékař zachraňuje životy nikdo nezpochybňuje, ale ani to není záruka toho, že člověk nehlásá bludy.
Frustrovaní neschopní jedinci jako vy, si nikdy nepřiznají, že odpovědnost za jejich život je jen jejich a žádný spasitel vám ho nezlepší.
Přesně tak, odpovědnost za svůj život si nese každý sám, pokud je dospělý a svéprávný. A jestli přitom "dává na něčí rady", tak to je také jeho svobodné rozhodnutí a jeho odpovědnost, těžko vinit rádce.
Proč se nesloží kamarádi celebrity, kterých byl téměř všech najednou po jeho smrti kamarád,dornio ať nechají pro ty co pomoc opravdu potřebují.
Já bych vypsala sbírku, i kdyby se skládali kamarádi - má to nezanedbatelné výhody v oblasti daní. Třeba je to v tomto případě tak, že byla vypsaná sbírka, protože už se ví o někom, kdo bude chtít přispět, a poptávaná částka je 10 milionů, protože se očekává, že ten, kdo chce přispět, bude velkorysý....
Ale tady se píše o mentálně postižených, kteří by nejspíš řidičský průkaz mít neměli.
Já si vybavuji, jak jsem tu před nějakou dobou četla článek o čtyřech mentálně postižených mladících tuším v USA, kteří se ztratili cestou domů z basketbalového zápasu svého oblíbeného týmu a pak je za čas našli mrtvé, přičemž se dodnes neví, co se stalo. A ti na ten zápas jeli autem a řídil jeden z nich. Možná vás některá mentální postižení úplně nediskvalifikují v otázce vlastnictví řidičského průkazu, a pak samozřejmě záleží i na legislativě té které země - co někde neprojde, jinde projít může.
Pravděpodobně vám uniklo, že nepřechylování u cizích jmen autor neodsuzuje. Ale že Zuzana navštívila Klára by vám asi neznělo, co?
To ale taky není správně, protože obě jména jsou sklonná. Ale třeba Dagmar navštívila Miriam, s tím se v češtině klidně potkat můžete, a je to takto v pořádku. Jenom tedy na první dobrou nevíte, kdo navštívil koho.
Opět stále omílaný omyl... vynecháváte velmi důležitou jazykovou část. Skloňování není jedinou. Je to možná záměna předmětu a podmětu ve větě. Psal o tom jiný přispivatel... Ale co tu diskutovat, když je čeština dneska popelkou a dostává na frak mj. díky soviálním sítím...
No ale mně ta možná záměna předmětu a podmětu fakt nevadí, to mi víc vadí to přechylování. A kdyby se použil ten mnou výše popisovaný přístup, tak by se to navíc alespoň zčásti mohlo vyjasnit. U věty "Susan Sontag navštívila Shirley Temple." bych pořád nevěděla, kdo koho navštívil, a musela bych si nějak pomoci, ale u vět: "Smetana zavolala Svobodě.", popř. "Smetaně zavolala Svoboda.", tam by přece bylo úplně jasné, co je podmět a co je předmět. 🙂
Jenomže tahle metoda jednak neřeší všechna příjmení a především zanáší zřejmý nesoulad mezi rodem skutečným a gramatickým. Daleko logičtější je v prvním pádu nechat příjmení tak, jak je a v ostatních kvůli skloňování přechýlit. A především nevyžadovat nějaké obecně závazné pravidlo a nechat to v maximální míře na skutečných uživatelích jazyka.
Já to na nich klidně nechám, ale jestli mě někdo bude skloňovat a přechylovat, tak se naštvu :-)
Ta ilustrační fotka je opravdu fascinující, jak v té němčině prostě bez kompromisu změnili původní jméno podle tehdy převažujícího německého úzu. Prostě Božena Němec, jaká pořád Němcová. První část článku je velmi zajímavá a podnětná, protože přináší řadu informací; kdežto část druhá už přináší pouze spekulace a rozhodně ten článek degraduje. Tak nebo tak si myslím, že hlavní spor tkví jinde – přechýlení či nepřechýlení je jedna věc, rozhodující přece je skloňování. To opravdu odpůrci přechylování chtějí, aby se ženská příjmení chovala šmahem jako nesklonná, zatímco s těmi mužskými bude jazyk zacházet dál normálně?
Já si třeba myslím, že by se všechna příjmení měla zachovávat v původním neměnném tvaru, a zároveň by se na všechna příjmení, tedy i na ta nepřechýlená, měla aplikovat stávající pravidla skloňování. Takže třeba já bych byla Ivanco bez Ivanco, Smetana by byla Smetana bez Smetany, atd. Tudíž nelze říct, že by se nepřechýlená příjmení chovala šmahem jako nesklonná, ale tam, kde by nesklonná byla, tak tam bych neskloňovala.
"tedy ze jména Jelena Isinbajeva je najednou Jelena Isinbajevová. Někoho to může děsit, ovšem z praktického hlediska je to užitečné, neboť zpětnou rekonstrukcí dokážeme určit podobu mužského příjmení. Je to Isinbajev, nikoli Isinbaj."
Nesmysl ! Nic nezrekonstruujete ! Mě učila profesorka Tušlová, takže by člověk předpokládal mužské jméno Tušl a on to byl při tom Tušla.
Ani u té Isinbajeva /Isinbajevová nepoznáte jestli je to od Isinbajev, nebo Isinbaj, pokud to vyloženě nevíte.
Z Isinbajeva ne, z Isinbajevová už ano, kdyby to bylo od Isinbaj, byla by v češtině Isinbajová. Ale jinak s tou (ne)rekonstrukcí máte pravdu, pokud je paní např. Válková, tak mužské příjmení může být Válek, Válka nebo klidně i Válko, a fakt nevíte.
A to je právě ten hluboký omyl. Moje generace je generací dětí z jesliček, popř. dětí vychovávaných prarodiči. Moje mamka měla rodičovskou tuším rok, max. rok a půl. Přesto se rodily mraky dětí a byli jsme odolní, z běžných věcí se nikdo nehroutil - a to s námi systém rozhodně nezacházel v rukavičkách. Ty psychické problémy jsou právě u dětí, které jsou tři roky s matkami doma, jsou neustále před vším chráněny a pak se hroutí z každé pitomosti. S poklesem porodnosti máte částečně pravdu - tam vidím ale dvě příčiny: Jedna je ta, že určitá skupina žen dítě vůbec nechce, protože by jim bránilo v rozletu. Ale ta druhá by minimálně jedno měla ráda, ale chce skloubit péči o dítě a práci - a tam musí pomoci jednak stát a jednak partner. Jak tu psala paní Kovácsová, svět se naštěstí mění a i já mám ve svém okolí několik tatínků, kteří maminku na rodičovské vystřídali a ohromně si to užili.
My to tak také měli, a bylo to super pro oba. Akorát když se pak manžel chtěl vrátit k nějaké aktivitě, zakusit všechny strasti matky vracející se z mateřské dovolené, co jich jen pracovní trh nabízí. Ale co, alespoň máme zkušenost, a nakonec se stejně vše v dobré obrátilo.
Tamara mi taky k srdci zas až tak moc nepřirostla, protože mi jméno připadá tvrdé, plus ti hňupi co si myslí, že jsem nejlépe Ruska nebo Ukrajinka mi vždy zvednou mandle. Pokřtěná jsem Karolína a mockrát jsem přemýšlela, že budu používat jméno kmotry, ale nakonec ho dostala má dcera.
Mně také to jméno připadá tvrdé, a právě proto se mi líbí a měla jsem ho v užším výběru pro svou dceru. Nakonec se tedy jmenuje jinak, ale kdybych měla více dětí, kdo ví?
Vétší hloupost jste napsat nemohla. Skočte pod autobus a taky se všem uleví.
Jestli Vašemu příspěvku správně rozumím, tak myslím, že jste ten předchozí příspěvek špatně pochopil. Pozůstalým se neuleví proto, že paní zemřela, ale proto, že už nežijí v nejistotě a vědí, co se s ní stalo. Spousta lidí, co někdy někoho pohřešovala, zmiňuje, že nejhorší byla ta nejistota ohledně toho, co se vlastně stalo, nikoli to, že se pak třeba zjistilo, že dotyčný zemřel.
"Protože však Romanovi bylo v čase sebevraždy 15 let a podle zákona byl chráněnou osobou, může se na spolužačku vztahovat i přísnější sazba od dvou do osmi let.: - a kdyby mu bylo méně než 15 let, tak by nebyl "chráněnou osobou"? Sice nevím, co je to chráněná osoba, ale podle mě, kdyby mu bylo méně než 15 let, tak by trest za jeho sebevraždu měl být vyšší, ne?
A v článku nenacházím, kolik let bylo pachatelce. Kdyby jí bylo méně než 15 let, tak není trestně odpovědná. Ale když jí podle článku hrozí trest, tak jí asi bylo více než 15 let.
Já myslím, že tím chtěli říct, že protože mu bylo teprve 15 let, byl ještě chráněnou osobou podle zákona (což může být např. do 18 let), ne, že byl chráněný, protože už mu bylo 15 a pokud by mu bylo méně, chráněný by nebyl.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vážil jsem si tě,ale že jsi se nechal srovnávat s Verkou Cáslavkou a nedementoval si to tak si klesnul ne na samotné dno ale ještě pod něj protože ty žádný bojovník za svobodu slova nejsi ty jsi jenom hloupej člověk.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zrovna toto bych mu úplně nevyčítala. Kdyby se s ní srovnával sám, tak ano, ale chtít po člověku, aby si hlídal všechno, co o něm někdo někde publikuje, a ještě se k tomu ke všemu vyjadřoval, to mi přijde nereálné. To zkoušíte chvíli, je to náročné, pak stejně zjistíte, že "je to marný, je to marný, je to marný", a vzdáte to.