Náboženství je často spojováno s šířením určitých přesvědčení, která mají podobné mechanismy jako konspirační teorie nebo jiné systémy víry, včetně ploché Země. Kognitivní disonance hraje i zde významnou roli, a to jak při udržování víry, tak při odmítání protichůdných důkazů.

Jak se to projevuje u náboženství:

• Nedůvěra k jiným zdrojům poznání


Náboženství často spoléhá na autoritu (např. svatých knih nebo náboženských vůdců) jako na jediný zdroj pravdy. Vědecké poznatky, které tento pohled narušují, mohou být odmítány jako "hrozba" nebo "zkouška víry".

1. Kognitivní disonance


Když věřící člověk čelí důkazům, které jsou v rozporu s jeho náboženskými přesvědčeními (např. evoluce vs. stvoření světa), může:

* Racionalizovat: "Bůh stvořil evoluci."

* Odmítat: "Věda je nedokonalá, Bůh má vždy pravdu."

* Ignorovat: Vyhýbat se informacím, které způsobují vnitřní konflikt.

• Potřeba jistoty


Stejně jako teorie ploché Země poskytují jednoduché odpovědi na složité otázky, náboženství často nabízí "konečné pravdy" o smyslu života, smrti nebo původu vesmíru. Pro mnohé je to psychologicky pohodlnější než čelit složitým a nejistým vědeckým teoriím.

1. Sociální tlak a komunita


Víra je často udržována nejen osobním přesvědčením, ale i společenským tlakem. Odmítání víry nebo pochybnosti mohou vést k vyloučení z komunity nebo ztrátě identity.

• Symbolická výjimečnost


Náboženství nabízí pocit smyslu a výjimečnosti ("jsme Boží děti", "Bůh má pro nás plán"), podobně jako zastánci teorií jako plochá Země věří, že mají přístup k "pravdě".

taky jsem dávala syna od 18 měsíců do jeslí, jenže mě nic jiného nezbylo, byla jsem na něj sama a mateřská byla jen 6 měsíců. Ale taky vím, jak to bylo hrozné pro mě a hlavně pro malého, ráno jsme vstávali v půl šesté, abych byla do půl sedmé v jeslích, a do sedmi v práci. Auto jsem neměla a jesla a práce byla na druhém koci města, Každé ráno brečel a já s ním...

Můj děda byl zedník. Takovýmto nohám říkal "dráty do betonu!...

Raději se nevyjadřujte.