Zapomněla jste na pohádky, ty jsou také čím dál tím horší, zejména ty vánoční, a lidi už jich mají plné zuby, stejně jako nekonečných seriálů a krimi.

Ještě v 60. letech jsem měla spolužáky. kteří bydleli v domech, kde byl společný záchod na chodbě, stejně tak i výlevka s kohoutkem jako jediným zdrojem vody. Ta se ovšem musela ohřát na kamnech/sporáku, v němž se topilo dřívím/uhlím a na kterém se i vařilo. Centrum Prahy.

Za mě Křídlovka pro Majoránka

Ony to totiž naše babičky a prababičky ještě v minulém století a dříve dokázaly. Prostě se sezvali hosté na křtiny a bylo! Kdo myslíte, že napekl a připravil pohoštění?

Zažila jsem dobu, kdy se psalo Velká říjnová socialistická revoluce, protože to byla ta velká úžasná revoluce, zatímco občanská válka v Americe s malým počátečním písmenem, protože to byla jakási fujtajblová válka v ještě fujtablovější Americe. Jak se začnou do jazyka prosazovat vyšší zájmy, zejména ty politické, dopadá to dost špatně.

Mohla by mi autorka vysvětlit, jak ve větě "Williams porazila Evert" pozná, kdo porazil koho? Williamsová porazila Evertovou nebo Williamsovou porazila Evertová?

A co Bůh? Proč je to muž/maskulinum? Co třeba Božka!

My Češi říkáme "být na řadě" (jsem na řadě), nikoliv "jít na řadu" (šel jsem na řadu?)!

Lehké obtíže ve Vašem příkladu „Harris podporuje von der Leyen“ se změní na sakra těžké, když napíšete "Harris zabila Williams": Harrisová zabila Williamsovou nebo Harrisovou zabila Williamsová. Nechtěla bych být soudce nebo právník, který by to měl rozhodnout. My nemáme pevný pořádek slov jako angličtina nebo jiné jazyky, kdy se subjekt/agens pozná podle místa ve větě - podmět na prvním místě - my skloňujeme (časujeme)! K tomu potřebujeme koncovky. Proč někomu nevadí Nadal prohrál s FedererEM?!!!! Tam přece taky měníme podobu slova / koncovku. Nadal prohrál s Federer? Za chvíli si přestaneme rozumět,

Graff porazila Williams. Můžete mi říct, kdo porazil koho? Graffová porazila Williamsovou, nebo Graffovou porazila Williamsová?

Zapomnělo se trochu na "klasiku": Jih proti Severu - Gone with the Wind. Slovensky Odviate vetrom ... Někdy je autorská licence lepší než doslovný překlad.

kdybychme

Klást rovnítko mezi rokenrol a změnu pohlaví je hodně mimo!

To paní Čaputová vypadala podstatně hůř.

Je to jako s husity: celý svět je má za lapky a vrahy, jen my se jimi pyšníme. A naopak: celý svět má Zikmunda Lucemburského za nejschopnějšího diplomata všech dob, my za vraha a lišku rezavou ...

V padesátých letech jsme ji ve třídě prodělali skoro všichni, bylo mi 6 let, a to včetně mé o dva roky starší sestry. Bylo to strašné, bolelo to, měly jsme se sestrou u postele kýble s vodou, kterou maminka pravidelně měnila, protože jsme často z prudkého kašle i zvracely ... ale byly jsme poválečné děti, skromné, zvyklé snášet bolest. Nebylo ještě žádné očkování, ani ŽÁDNÁ ANTIBIOTIKA!!!!! Očkování a penicilin přišly až v roce 1958- A kde byli bezdomovci a migranti ...

Nejste Vy moc vzdělaní? V tom bývá na vesnici kámen úrazu.

Co budou tyhle děti jednou dělat v práci? Bude mít každé svého asistenta? Bude celá dílna čekat, až se uklidní a pochopí, co se po něm chce? Budou na poradách vyskakovat a vykřikovat?

Netřeba být nějak zvlášť asertivní. Možná proto lidé reagují podrážděně. "Mohla bych si (prosím) sednout?" úplně postačí. Nebo "s dovolením". Nahlas. To pomáhá i u ucpaných dveří. Ještě NIKDY se mi nestalo, že by někdo tu tašku nesundal nebo mě nepustil sednout či nenechal vystoupit. A pokud jde o zacpané nosy, kombinace deodorant a pot bývá mnohdy ještě strašnější. Lidi se prostě v horku v nacpané tramvaji potí. Na rozdíl od hadů. To, že někdo sedí na krajní sedačce, může znamenat, že na příští stanici vystupuje a zase by se dral on přes Vás. Nebo prostě není schopen si na to zadní sedadlo sednout. a je rád, že dopadne na to krajní. Asi bych taky neříkala "prosimvás", ale jasné a důrazné "prosím".

Má to jeden háček: z téhle výchovy vzešla velká česká spisovatelka a mnoho dalších velikánů, bez nichž bychom pravděpodobně mluvili německy a bili psy bejkovcem. Z té naší dnešní výchovy vyrůstají jen sněhové vločky, zmítané v depresích. A že si máme vážit chleba? Ještě možná i my budeme jednou vděčně líbat sebemenší kousek chleba. Některé pravdy jsou věčné. Po provinění přichází trest.