Těsně před půlnocí 8. září 1987 vylezla Minnie Winstonová z vany do nejpodivnější noci svého života. Sedmasedmdesátiletá žena šlápla do červené louže na podlaze koupelny. Když se chystala neobvyklou louži prozkoumat, všimla si, že stejná načervenalá skvrna záhadně vytéká i ze stěn. “Nevylekala jsem se, protože jsem nevěděla, kde se tam vzala” vzpomínala později. Vyšla ven z koupelny a uviděla, že v chodbě jsou kaluže načervenalé tekutiny také - podél podlahové lišty a rozmazané po stěnách. Minnie zavolala na svého manžela. Na zlomek vteřiny zpanikařila, protože jí neodpovídal. Ve svých devětasedmdesáti letech měl Minniin manžel špatné zdraví a potřeboval odbornou lékařskou péči. William Winston musel být každý den napojen na dialyzační přístroj, aby se mu vyčistila krev, a tento proces ho každý den vyčerpával. Když se její manžel objevil na druhém konci chodby, Minniinu paniku vystřídalo zmatení. Byl v čistém oblečení a nikde na těle neměl viditelné známky krve. Stál a díval se na červené skvrny mezi nimi oběma. Výraz v obličeji jeho ženy kopíroval jeho vlastní. Tak začal případ, který nemá v policejních ani parapsychologických spisech obdoby.

Deset let, které se objevuje na módní scéně, oslavila návrhářka Alena Wilson charitativní přehlídkou, na níž v roli modelek vystupovala nejen řada známých žen, ale také její osmašedesátiletá maminka a čtrnáctiletá dcera.