Víte, už nechci otravovat, hrál jsem na klavír a bezúspěšně na baskytaru. Simon Gallup s tou chrochtající basou, nevím jaký má pedal board, mně dostal. Stejně jako pan Veselý z bezpražkovkou ve Stromboli. Miluji baskytaru, a ten tlak na bránici. A jsem vděčen že se RS od Siouxie and the Banchees odpoutal. Takže jsem objevil v 90 letech něco co mně nabíjí. A trvá to díky.
Rozhovor s fandou kvalitní hudby mne v žádném případě neobtěžuje. Siouxie se k Robertovi chovala jako pořádná mrcha, kterou je.😈 Ale on si přesto své působení v Banshees užíval, hlavně pak skutečnost, že nebyl v centru pozornosti coby frontman a mohl se soustředit jen na kytaru, namísto zpěvu i hraní zároveň. "Chrochtající basa", to je úplně přesné.😆 V odkazu naleznete kompletní výbavu, kterou Simon používá nebo používal v minulosti. Odkaz
Víte moje poslední slušná práce byla pro české vysílání BBC. Jako technický režisér , tahač, postprodukce. Měl jsem poměrně volnou ruku s výběrem hudby. Pink Floyd, U2,Sisters of the mercy, System of a down, Ministry, Led zeppelin, Deep purple, Motorhead, Frank Zappa, Rush, Yello, Faith no more etc. Nedávno jsem si pustil jednu píseň od Marylin Monroe a díky bohu že mám sluch v pořádku. Jinak bych se utrápil. Přeji hodně zdraví.
Tak to musela být opravdu velice slušná práce; tolik klasiky pohromadě. A BBC je kulturní pojem. Hluchota by byla zlá, ale někdy se člověk může díky smyslové deprivaci uschopnit vnímat to, co se skrývá za dokonalým tichem, tzv. hudbu sfér. Potom by se mu nejspíš k naší "pozemské" hudbě už ani vracet nechtělo, i kdyby měl tu možnost. Nicméně myslím, že hudební géniové, minulí i ti současní (počítám mezi ně i RS), její ozvy místy slyší, čerpají z ní inspiraci a tento zážitek se pak otiskuje rovněž v jejich tvorbě. Vy se též opatrujte!☯️
The Cure s novým albem dosáhli na vrchol britské hitparády, po 32 letech. Jejich první UK number. 1 od zde často zmiňovaného Wish. Well done, boys!👏🍀👍Podle článku se prodává lépe než dalších 5 alb umístěných v žebříčku za nimi dohromady. A nikdo si to nezaslouží víc než právě Robert a spol., mám z nich obrovskou radost. 😘💄👄
Diky za opravu...i skalní fanoušek se může splést. Od svých 17 let je miluju a není lepší kapela na světě v mém srdci. Mám za sebou 5 jejich koncertu v CR, první byl taková naše svatební cesta. Tohle album mi udělalo obrovskou radost.. dokázali, že pořád umí...
1991 vypadá opticky líp, to je jasné.😉 Wish mi ale na novém albu evokuje snad jedině A Fragile Thing, a dokonce ani Disintegration tam tak úplně neslyším (motivy a náladou ano, hudebně příliš ne až na ty hutné syntezátorové clony). Nejvíce ze všeho mi to připomíná takovou povedenější verzi Bloodflowers. Koncerty v Česku mě bohužel hodně zklamávají, nepříliš atraktivní setlist, velká rutina. Pak přijde Španělsko nebo Itálie a jižané dostávají Faith a další bonbónky jako na běžícím pásu. Ale je fakt, že tamní fankluby, třeba HispaCure, se opravdu činí a Robert si je tradičně dost předchází. Každopádně mě to mrzí, vždycky působil, že Prahu miluje. A samozřejmě i průměrný koncert Cure je stále "Out of this world" a celoživotní zážitek.
Víte, celý ten koncert je poměrně komorní. Viděl jsem ho pětkrát, a pak to nevnímám jen ušima a očima. Vnímám to i záplavou - snad endorfinu. Mám takové jemné a příjemné mrazení v zátylku. Je to tou soustředěností jednotlivých členů. Je mi 63 a po té záplavě různých otravných nabídek, reklam a sond, jsem si to pustil na plné pecky a jsem jak přibitý v křesle. Užívám si to, snad si to užíváte i vy. Klidný den.
The Cure naživo jsou čistá magie a zážitek, emocionálně srovnatelný snad jedině s klasickými Pink Floyd. A nové album ve mě vyvolává pocity, které nedokážu a snad ani nechci zkoušet zachytit do slov. Nesmírně intimní zpověď. Intenzivní bolest a neskutečná krása současně. Tak si užijte hezký víkend s tou nejlepší kapelou na světě...🖤
Skvělí The Cure. Od roku 1990 moje srdeční záležitost. Smith a jeho zpěv je stejně úžasný jak před 35 lety. Texty - básnická licence. Chrochtající basa, obrácené činely - prostě nářez.A ten šestý člen kapely, co už toho moc nezahraje a nevím jeho jméno - Smith ho tam chtěl. Smekám a jsem u vytržení že jsem si ten koncert mohl pustit. Ono když je člověku psychicky blbě, tak tohle ho nakopne. Protože je to také o depresi.
Ten šestý člen je Perry Bamonte a v sestavě byl právě mezi lety 1990-2005 (předtím dělal několik let bedňáka a později se vypracoval na kytarového technika). Vrátil se původně kvůli evropskému turné 22, aby doplňoval některé klávesové party Rogera a kytarové Roberta. Na novém albu není uveden, takže se jeho nahrávání, jež se táhlo spoustu let a bylo víceméně dokončeno už v roce 2019, nejspíš nezúčastnil.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Jenom technická poznámka. Všimnul jsem si že Reeves Gabrels přešel na lehčí modely. V Glastonbury 2019 měl na krku Gibson Les Paul, nevím jaký model. Ale ty kytary mají přes 5kg. A po pár hodinách je to masakr na záda. A také, že jsou pánové v dobré kondici. Ono, jak řekl pan Michal Pavlíček - Člověk nesmí papat moc knedlíčků, pak vznikne taková vyboulenina uprostřed těla, a to ploché dřevo se dostane do vyšší pozice, nad tu vybouleninu. A to se pak hraje hůř, čili blbě-. Panu Jason Cooper moc závidím ta rovná záda a ten nápad s činely pupkem dolů - nářez. Náš bubeník si 80desátkách koupil 15 palcovou Chinu, v té době jsme z toho randálu šli do kolen. Takže všechny jeho činely vypadají podobně. Tak ať jsou v kondici dlouhá léta. A za ten odkaz ještě jednou děkuji.
1 odpověď
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Rádo se stalo. Těžko říct, v jaké kondici chlapci jsou, vzhledem k jejich pokročilejšímu věku. Dost možná je také zpětně nabíjí energie vlastní hudby; téměř 3 hodinové koncerty často nehrají ani o polovinu mladší hudebníci. Robert není moc fit, ale na pódiu to vůbec není poznat a hýbe se více, než za mlada. Roger zase nedávno prodělal mnohaměsíční chemoterapii. Jinak Reeves v jednom obsáhlém rozhovoru z roku 2020 říkal, že vozí na koncerty běžně až 14 kytar, ovšem dokázal by celou show odehrát i s jedinou, kdyby na to přišlo. Z Jasona se opravdu stal skvělý bubeník, přestože mnozí pravověrní fanoušci stále ještě, i po dlouhých 30 letech, vzpomínají na Borise Williamse a jeho unikátní styl. A Jasonovi vyčítají hlavně to, že jeho styl (včetně nadužívání právě těch Vámi zmíněných činelů) se k The Cure nehodí a působí těžkopádně. V roce 2000 chtěl dokonce dobrovolně odejít, ten tlak byl na něj už příliš velký, ale Robert se za něj postavil a řekl, že ho v kapele zkrátka chce. A dobře udělal. Zařazení Burn ze soundtracku k The Crow do setlistu pak přesvědčila i nejzarytější odpůrce, že Jason je úžasný muzikant a svůj nástroj dokonale ovládá, byť třeba ne s Borisovou experimentální lehkostí.