Jako většina z nás už jsem přišla o několik milovaných osob a ve dvou případech mě několik dní po své smrti navštívili. A věřte, že to není úplně příjemný zážitek - nevíte, co se to děje, intenzivní pocit, jako by na vás někdo hodil deku, co svírá a dusí, stejně intenzivní pocit obav, opuštěnosti a smutku... Nedá se to zaměnit s vlastními pocity. Pro posměváčky - ne, opravdu si to nespletete s vlastním smutkem, pokud to někdy zažijete, pochopíte. (A pro vtipálky - ano, i mně napadla poznámka "kdyby mě navštívila pár dní stará mrtvola, taky by se mi to moc nelíbilo)

Veškrně? Neměly by to být škorně?

V článku jste to popsala naprosto trefně.

Beru to taky tak. Takže s oblibou říkám, že budu mladá až do smrti

Vypadá to zajímavě, díky za tip.

Malá poznámka - tagliatelle se čte "taljatelle" , ne "tajlatelle", jak je uvedeno v článku.

Od té doby, co je Lidl ve stejné divizi jako Kaufland, se výrazně pohoršil.

Bohužel například místní Penny zcela běžně nemá mouku/sůl/cukr/olej/ ocet, prostě zboží v akci. Je vykoupené a jiný druh tohoto základního zboží nemaji. Kvůli tomu už tam nechodím.

Ty trojúhelníkové lofty bych jako dospívající určitě milovala, až na ten přístup pouze venkem ( co když venku ukrutně lije a člověk nutně potřebuje na toaletu?) . A z druhé strany - představa, že pod těmi lofty vařím nebo dělám cokoliv jiného a nikdy nevím, kdy mi seshora něco spadne za krk je mi docela nepříjemná.

Někoho to překvapilo? Copak sliby a plány naší vlády mají nějakou váhu?

"Přírodě se občas podaří vytvořit neuvěřitelně působivý artefakt coby lidskou bytost" - to je velmi působivě napsáno.

Pochybuju, že někdo z těch Rusů tam je dobrovolně...

Kouzelně popsáno, směju se na celé kolo, úplně nejlepší je "Ale slyšeli jste to, ona držela výšku 11,xxxx vteřin". Tolik mi to připomíná moje - "To si musíš poslechnout, slyšíš, jak fantasticky tady posadil hlas, jak si s ním hraje?!? ". Taky jsem měla tyhle snahy; říkávala jsem o sobě, že jsem jak Svědek Jehovův, taky každého obracím na svou (operní) víru, ale už jsem přestala své okolí trápit. Jen občas to nevydržím, viz výše uvedené. Chápejte, o to se člověk přece musí podělit!

Přesně! Kvůli reklamám jsem taky přestala sledovat TV a poslouchat rádio. Čas od času, ale opravdu jen zřídka, zkusím v TV pustit film, který chci vidět, ale obyčejně vydržím jen do druhého reklamního bloku.

Milé čtení. U mne to bylo trochu jinak a přece stejně. Operu jsem milovala už od dětství, ale v dospělosti jsem na ni nějak pozapomněla. A pak se jednou, po mnoha letech, v jednom filmu objevila operní árie, kterou jsem znala, (ostatně jako většina lidí), jen jsem nevěděla, kam ji zařadit. Byla to "La ci darem la mano" a já zjišťovala, z čeho že to vlastně je. Ani mne totiž Don Giovanni předtím nijak neoslovil, proto jsem árii nepoznala. Dala jsem mu tedy znovu šanci a tentokrát to bylo jako nákaza, poslouchala jsem ho znovu a znovu a znovu, každý den, každou volnou chvíli. Od té doby už opera opět neodmyslitelně patří do mého života. A co se Verdiho týká, tak Trubadúr spolu s Rigolettem jsou mé nejoblíbenější "verdiovky". Nahrávku, o které píšete, mám a miluji, a když ji poslouchám, ocitám se někde v operním nebi. Mimochodem, podobnou barvu hlasu jako Leontine Price pro mne měly i Renata Scotto a Marina Poplavskaya.

Na jeho sladkém nose, jenž svítil jako báň, se zalíbilo vose a usedla si naň.

Král nehněval se na ni, ten starý král byl rád. Čechral si bradu dlaní a chtělo se mu spát.

Ta vosa byla podlá, ten nevděčný tvor zhrd. Ta vosa krále bodla a král měl z toho smrt.

No bezva, máme chatu po proudu cca 2 km... Jinak pro ty, co zde řeší, kdo to byl nebo nebyl - je to říční meandr, u něj pouze několik chat a kousek nad ním nad hustě porostlým svahem je maličká ves. A mimochodem, tento úsek řeky je už několik vedený jako přírodní rezervace, máme tu bobry.

Zajímavý, příjemný rozhovor. Často mě překvapí, jak "obyčejní" tito operní mistři vlastně jsou, tak trochu bych čekala hvězdné manýry anebo aspoň odtržení od běžného života. A velmi mě těší, že tato světová hvězda vystoupí i u nás.

On ani autor článku neumí slovenský, má tam hned několik chyb. Kel není zelí, ale kapusta. A kaňka taky není bakula, ale machuľa...

Postavu Attica Finche jsem si zamilovala, při čtení knihy jsem měla pocit, že je to nejkrásnější knižní postava, co znám.