Kouzelně popsáno, směju se na celé kolo, úplně nejlepší je "Ale slyšeli jste to, ona držela výšku 11,xxxx vteřin". Tolik mi to připomíná moje - "To si musíš poslechnout, slyšíš, jak fantasticky tady posadil hlas, jak si s ním hraje?!? ". Taky jsem měla tyhle snahy; říkávala jsem o sobě, že jsem jak Svědek Jehovův, taky každého obracím na svou (operní) víru, ale už jsem přestala své okolí trápit. Jen občas to nevydržím, viz výše uvedené. Chápejte, o to se člověk přece musí podělit!
Nikdy nekupuji podle reklamy.Kupuji věci teprve,až staré doslouží a pečlivě vybírám,kde a za kolik,to pořídím.Televizi, právě kvůli otravným reklamám, nesleduju a rádio taktéž neposlouchám.Co chci,mám na DVD nebo CD a to bez reklam.
Přesně! Kvůli reklamám jsem taky přestala sledovat TV a poslouchat rádio. Čas od času, ale opravdu jen zřídka, zkusím v TV pustit film, který chci vidět, ale obyčejně vydržím jen do druhého reklamního bloku.
Milé čtení. U mne to bylo trochu jinak a přece stejně. Operu jsem milovala už od dětství, ale v dospělosti jsem na ni nějak pozapomněla. A pak se jednou, po mnoha letech, v jednom filmu objevila operní árie, kterou jsem znala, (ostatně jako většina lidí), jen jsem nevěděla, kam ji zařadit. Byla to "La ci darem la mano" a já zjišťovala, z čeho že to vlastně je. Ani mne totiž Don Giovanni předtím nijak neoslovil, proto jsem árii nepoznala. Dala jsem mu tedy znovu šanci a tentokrát to bylo jako nákaza, poslouchala jsem ho znovu a znovu a znovu, každý den, každou volnou chvíli. Od té doby už opera opět neodmyslitelně patří do mého života. A co se Verdiho týká, tak Trubadúr spolu s Rigolettem jsou mé nejoblíbenější "verdiovky". Nahrávku, o které píšete, mám a miluji, a když ji poslouchám, ocitám se někde v operním nebi. Mimochodem, podobnou barvu hlasu jako Leontine Price pro mne měly i Renata Scotto a Marina Poplavskaya.
přátelé, opravdu si nevzpomínám, kdy mě bodla vosa a sršeň nejspíš nikdy. A to hnízda kolem měly, občas jsem vosí i likvidoval... Ale jinak se celkem sneseme...
A včelka mě naposled bodla, když jsem ještě včelařil...
Opravdu nechápu nač ten panický strach z nich...
Ony nemají důvod útočit na lidi, pokud jim nejsou hrozbou...
Ale vzpomněl jsem si na baladu o mlsném králi... Kdo si ještě vzpomene?...
Byl jeden král, byl starý, už netěšil ho svět. Netěšily ho dary, ten král rád jedl med...
Tak rád ho jedl z misky, rád strkal do je nos, měl medu plné pysky a trůn měl plný vos...
Když jedl med trůn zářil, když nejedl trůn zhas. Ten král se šťastně tvářil a tak mu plynul čas... 😄
Bude někdo pokračovat?... 😄 DDDDD
Na jeho sladkém nose, jenž svítil jako báň, se zalíbilo vose a usedla si naň.
Král nehněval se na ni, ten starý král byl rád. Čechral si bradu dlaní a chtělo se mu spát.
Ta vosa byla podlá, ten nevděčný tvor zhrd. Ta vosa krále bodla a král měl z toho smrt.
Zní to opravdu jako "To" od Stephena Kinga. Miluji to knížku, ale tohle také zkusím, jestli se tam budou všichni vznášet.
"To" je úplně něco jiného, obsáhlý propracovaný román plný zajímavých osudů, podobně jako třeba Cujo nebo Osvícení. Karikův Strach je čistokrevný, ale velmi dobře napsaný horor a umí opravdu vyděsit.
To, je TO! Je to nejlepší Kingova kniha, a napsal ji TOtálně zlikvidovanej alkoholem, a drogama. A možná proTO je tak dobrá. A napodobovat jí, alespoň podle mého názoru, je sice lákavé, ale svědčí to o nedostatečné kvalitě autora. Je to stejné, jako bych maloval Monu Lisu ve slovenském kroji!
Promiňte, ale četl jste tu knihu?
Dcera na Met Gala ujíždí (na rozdíl ode mě) takže v noci koukala a ráno mi hlásila, že nebyla Billie Eilish a všechny šaty mi ukazovala s tím, které se mi líbí nejvíc. Jí se moc líbily ty šaty z písku a pak Lana Del Rey.
Má pravdu, oboje šaty jsou úchvatné. A byly tam i další výjimečné kousky, mnoho z nich už nebyly šaty, ale umělecká díla.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Někoho to překvapilo? Copak sliby a plány naší vlády mají nějakou váhu?