Nepřehánějte. Tolik jste jich určitě nedostali. Koneckonců, i kdyby ano, co takového by se stalo?

Tož to je i můj názor, nicméně podle autorky bych to evidentně i tak měla zkusit.

Já bych ji použila na cukrovi.

Já jsem celé dětství jedla tuny sladkostí, protože mi je právě jako dítěti dávali. Na Mikuláše toho byly plné igelitky. Jako dítě jsem nerozuměla tomu, že po tom budu tlustá. Pak jsem měla na základce pár kilo navíc a dcl se mi to odráželo na psychice. Navíc jsem si na tom cukru vybudovala závislost 🙁 Bylo těžké se toho zbavit, nyní už 11 let nejím sladké a jsem šťastná a až jednou budu mít děti, tak rozhodně nechci, aby se tím futrovaly jako já. Kousek jednou za čas neuškodí, jenže když to pak vidím i u kamarádek... to je pak 5 čokoládových panďuláků snědených za jeden den a k tomu pytlík bonbonů atd... Je dobře, že se proti tomu snažíte bojovat. Já bych ty čokolády nabídla na swap stránkách na FB a vyměnila třeba za trs banánů nebo cokoliv užitečného.

No jo no, babičky ... a nejen ony samozřejmě. My letos nejspíš trhli rekord a to jsem já koupila opravdu každému jen asi 3 sladké věci věci. Kluci dostali balíčky od tety, babičky, pak ještě ve školce a ve škole, což mě docela i vadilo, protože obsah balíčků jsme platili jako rodiče. Pak ještě každoročně dostanou baílčky od obce, takže se nám doma sešlo 8 adventních kalendářů, nepřeberné množství sušenek, oplatků, čokoládových figurek. ale bohužel jen 2 pomeranče, 2 banány. Doma jsem se to snažila vysvětlit, ale jak praví klasik ... je to marné, je to marné, je to marné. Mamince jsem si dokonce dovolila navrhnout, že starší syn na to sladký opravdu není (a jako že opravdu ne), že by chtěl raději novou mikinu nebo rifle. Maminka si myslela, že jsem se pomátla, prej rifle k Mikuláši, kde jsem to viděla? Co na tom, že z těch kalhot (které jsem mu koupila já) měl největší radost, mladší zase půl dne vymalovával nové omalovánky a večer jsme si střihli pexeso, taky nové a přečetli si pohádku z knihy od Mikuláše.

U nás to dopadlo nějak dobře. Sama jsem dětem udělala balíčky ve složení mandarinka + pytlík mandlí + sladká tyčinka + müsli srdíčka, ve škole a školce dostali pytlíček sice se sladkostmi, ale v celkem rozumném množství a v takové formě, že nebyl problém je párkrát přihodit ke svačince k normalnimu jídlu, a už je to všechno pryč. 👍

Vážená autorko, čokoláda není jed a Vaše děti spolehlivě nezahynou, pokud čas od času kousek čokolády snědí.

Vy čokoládu nemusíte. Vaše volba, taky Vám ji nikdo necpe. Jste si ale stoprocentně jistá, že nesmíte svým dětem poskytnout ani gram čokolády, protože by buď okamžitě zemřely, onemocněly nebo aspoň nadměrně ztloustly? Předpokládám samozřejmě, že jste se tak rozhodla sama a dětí se na nic neptala (pochopitelně v jejich zájmu, že ano)?

Zvláštní stesk po autu od někoho, kdo neumí řadit.

Mám tři děti a neřídím, v pohodě se to ve velkém městě dá zvládnout.

Máme auto v Praze, ale jezdíme s ním jen o víkendech mimo město. Jet zde ve všední den mě nehne ani v křeči. Chyba je mít aktivity malých dětí mimo docházkovou vzdálenost, to se pak z rodiče stane taxikář.

Popravdě řečeno se mi nelíbí "trend" posledních let, kdy ráno a odpoledne dochází k hromadnému převážení dětí do škol a na různé sportovní či jiné aktivity. Pocházím z vesnice, již do předškolní výchovy jsem chodil pěšky cca 1 km, to samé do základní školy a od 14 let autobusem (většinou s přestupem) cca 18 km na střední školu. Automobil jsme měli vždy, (většinou 2 a více) a aby mne rodiče odvezli do školy, to muselo být buď, že jsem zaspal a nebo opravdu špatné počasí. Dnes je u každé školy dopravní zácpa. Samostatná docházka a dojíždění mne naučilo samostatnosti a odpovědnosti. Dnešní děti stále spoléhají na někoho jiného.

Ač žiji v Praze a máme auta dokonce dvě, tak auto nevyužívám. S dětmi jezdím zásadně MHD(s dítětem do tří let zdarma), při představě parkování po Praze mimo nákupní centra mě jímá hrůza, natož jet na čas a hledat placené místo mezi modrými zónami. Autem jezdíme mimo Prahu a na velké nákupy.

Já vás plně chápu, já děti nemám a bez auta ani ránu nedám, je to moje nákupní taška moje svoboda a vůbec se nehodlám za to pranýřovat, žiju ve městě ale mačkat se v MHD to opravdu ne a taky vás chápu tahat mrzuté děti autobusem a koukat jak obtěžujete okolí taky nic moc, přeji Vám hodně štěstí a ať máte auto brzy opravené 👍

Zcela vás chápu...a teď si ještě zkuste představit, že nežijete ve velkém městě, kde jezdí MHD každých pár minut, ale na vsi, kde jede jednou za 2 či více hodin

Naprosto jste to vystihla, že není praktický dárek jako praktický dárek. Například cloni jsem dostala od svojí mámy (mimo jiné) podávku do kuchyně, která se nakonec ukázala jako nejlepší ze všech kuchyňských pomůcek, které mám. Naproti tomu od tchyně jsem pravidelně dostávala prošlou kosmetiku nebo věci, které už nechce (nejhorší byl jakýsi gelový podsedák byť v původní krabici, ale oblepené izolepou a dle designu krabice bylo poznat, že je starý cca 10 let).

Na nakupování krámů je expert jedna z babiček. Propadla, nebojím se říct, závislosti na čínském eshopu, dětem nakupuje spoustu šuntu, který se za pár dní (naštěstí) rozpadne.

Každý rok stejné články. Neuklízejte, bordel zakopejte pod postel... Já si myslím, že právě naopak, když si doma uklidíme, tak budeme mít hezčí pocit z Vánoc. Přece je normální mít doma uklizeno a Vánoce za to stojí. Je to i pro naše děti dobrý příklad pro život. Vánoce máme skoro každý rád, tak nám stojí za, trochu námahy.. kdo má klient, má uklizeno i v sobě.. to mi věřte..

Tajemstvi Vanoc vidim v tom, dokazat pozvat nejdriv rodinu a potom pratele na kafe. A nabidnout treba obycejny kolac z obchodu. Ale najit ten cas a enrgii si sednout na kanape a popovidat si. Ja to tyhle Vanoce chci dokazat. I s pohazenyma hrackama a sesitama.

Důležité je budit je tak, aby bylo celkem dost času, ale ne tolik, aby vznikaly prostoje. Pokud se nahodí do udržitelného svěžího tempa a nemají čas se nudit (a pak tvořit problémy a hádat se mezi sebou), všechno plyne bez zádrhelů a zbytečného stresu.

Jsou úzkostlivé matky, která za každou maličkostí v otázce zdraví vidí téměř tragédii. jsou však i takové, které do školy přivedou či pustí dítě s velkou rýmou, kašlem, teplotou. Voláte v momentě, kdy to zjistíte hned na začátku vyučování... proč s dítětem nejdou k lékaři nebo nezůstanou doma., dítě si musí vyzvednout. Většinou projeví značný "údiv" - vždyť ráno a ještě před školou mu přece nic nebylo., nevadí jim tato nelogická výmluva..

"