Je to velká tragédie, jen mě napadá, když plavat neuměl, tak pokud tam byl s kamarádkami, proč sebou neměli např. nafukovací matrací, kolo, prostě cokoli, čeho se mohl chytit? Jako holka jsem chodila na velké jezero, a pokud jsme ho chtěli přeplat, vždy někdo byl pro tento případ na matraci a plaval s námi. A já to tak dělám i teď na prahu důchodu. Nechci nic riskovat, nikdy člověk neví jestli ho nevezme zdravotní indispozice, leknutí, spodní proudy atd.
Také tomu nerozumím, pracuji od 15 let ( dřív to tak šlo), a odchod do důchodu mi prodloužili skoro o 10 let. Pokud bych měla jít v řádném termínu, tj. v 64+6m pracovala bych bez pár měsíců 50 let. A tak se ptám proč? Proč i když půjdu o 1,5 roku dříve budu krácená, ačkoli budu mít odpracovaných víc jak 47 let.? Jak je možné, že někteří jsou skoro celý život na dávkách a nic se neděje. Nechci být solidární k těm, co nepracují, nechci jim ze svých daní přispívat na pohodlný život, prostě nechci. Jsem vyhořelá, unavená, před pár měsíci jsme pochovali nemocnou maminku a ted máme ještě nemocného tatínka. Do toho práce, zdraví se hroutí a všichni na nás koukají jak na nesvéprávné geronty. Musíme se stále učit, technologie nečekají. Vypadá to tak, že my, co máme už dávno odpracováno budeme chodit do práce s GPS na krku, a mladí a nemakačenka se budou válet doma s přídavky od ÚP a OSSZ.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A co tedy vadí nejvíce mě je to, že nábytek je v demontu. Nejsem odborník, abych si ho montovala sama a dobře. Za svého mládí jsem si koupila stěnu, a drží dodnes. Teď si koupíte drahou komodu se kterou se nesmí hnout, neboť se hned rozpadne. Drahé a ještě šunt.