A jak, milý autore, poradna či škola přijde na to, že dítě je romské? Jak vůbec lze nějakou takovo statistiku či studii udělat, když na celém našem území není Romů ani patnáct tisíc. Zřejmě se vyhodnocují nějaké jiné parametry. Naše základní školství je elitářské. Máme tady děti fajnovější, šedý průměr a lúzu. Kdo to určuje? Lidi s vaším uvažováním! Namísto podpory speciálního školství a hledání cest k dalšímu vzdělávání dětí a dospělých, tady máme ohrnování nosu nad prací speciálních pedagogů a kvalifikovaných asistentů. Vyloučeni ze vzdělávání ! A co na těch speciálních školách vysokoškolsky vzdělaný personál asi s žáky dělá? Brání snad občanům naší republiky navštěvovat veřejné knihovny? Odrazuje je od dalšího studia? Naopak je nabádá aby využili všechny dostupné možnosti. Protože prostě nikdo není segregovany romský chudák. Romské neromské všechny děti jsou občané našeho státu.
Za zmínku stojí i to, že mnozi " nizkopřijmovi" živnostníci by na různých dávkách na péči o osobu blízkou, v hmotné nouzi, na bydleni... měli mnohem větší příjem, neplatili by zdravotní ani sociální a možná i vyměřovák na starobní důchod by byl příznivější. Náš stát miluje závislého občana lapeného v síti zákonů a předpisů.
Je rozdíl mezi bodovanim pořádku někde na táboře a hodnocením pořádku od učitele na školní akci. Učitelé jsou taky jenom lidi a tu a tam ze sebe udělají osla. Z každého prvňáka bude za pár let dospělý člověk. Některým učitelům hrozí, že se budou muset přemísťovat kanalizací. Čas strašně rychle utíká.
Pan premiér Fiala by článek lépe nenapsal. Mám obavu, že až s námi skončí, posune se do evropských struktur. Jako náš reprezentant. Premierský post je pouhý kamínek v dláždění jeho kariéry. Pan Fiala je karikaturou toho, pro co jeho voliči hlasovali. Marketingový produkt. Proto ho nevolili starci. Hochštapler.
Škola je příprava na život a práci, segregací jakékoli skupiny žáků ztrácí svou funkci. Oba extrémy bez toho šedého průměru pomřou hlady. Stát chce po občanech taky kázeň a respekt. Přesně stejně to má chtít i škola a stát ji v tom musí podporovat. Samozřejmě, že jsou dětí s různými zájmy nad úrovní základní školy ale to by měly řešit kroužky a zájmové skupiny s kvalifikovaným personálem, na které by stát přispíval. Uvědomme si, že ty skutečně fenomenální mozky potřebuji kontakt s šedým průměrem úplně stejně, jako ti, kdo nezvládnu nejjednodušší práci. V organizaci hodiny je spousta možností práce s různě motivovanými dětmi.
Řemeslníkem člověk není hned po vyučení, musí ještě "na zkušenou" k dobrému řemeslníkovi za pomocnicky plat. Prostě po devíti letech základky dalších devět, tři učňák a šest praxe v oboru . Budoucí inženýry, doktory nebo právníky rodiče těch devět let podporují ale řemeslníky?. Bez titulu, maturity.... Někteří občané dostanou od státu statisícové, milionové vzdělání , řeší se platy vysokoškolských učitelů ale platy mistrů odborného výcviku nebo vybavení učilišť není atraktivní téma.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Péráky byly nízke, s blatníky nebo bez. Zvlášť atraktivní a drahé byly "proutěné ". Pak přišly kočárky na vysokých kolech, u nás omyvatelné, z ciziny i látkové s pláštěnkou. Byly k mání i vícebarevné, ty látkové i spotiskem. V sedmdesátkách kočárky s okýnky. Vyráběly se určitě i u nás, moc se nechytly. Děti v nich byly jak ve skleněné rakví. To už ale kočárky měly spíš menší kolečka. Na kovovou kostru se nechala koupit sedačka- sporťák. V osmdesátých kolečka čím dál menší a trojkombinace. Tyhle kočárky byly lehčí mivaly problémy s těžištěm a občas se stalo že praskly. Nepravidelně. Plátěné golfky byly v osmdesatkách bězně k mání,stály do pěti stovek. Rozdíl byl hlavně v materiálu toho podvozku. Postupem času čím dál lehčí a lepší.
1 odpověď