Očima starý holky: My a smrtKdyž byla úplně malá, někdy na ni myslela, děsila se jí ve snech, protože pohádka o zubaté kmotřičce ji budila ze spaní. Pak ale vyrostla a stala se vyrovnanější, normálnější, myslela, že ví a že jí brzy bude patřit svět. A tak na ni zapomněla. Jenže ona je tu stále s námi, čeká a připomíná se, můžeme ji různě ignorovat, zavírat před ní oči, ale je nám to houby platné. Smrt je nesmrtelná.