Článek mě doslova nadzdvihl ze židle. Již přes rok pomáhám jedné mladé rodině menšinového etnika z Kladenska a za celou tu dobu nedostali od státu ani korunu. Přišli o bydlení a dvě malé děti byly umístěny v dětském domově. Otec pracuje za minimální mzdu, nikdy nebyl na dávkách, matka je opět těhotná. Její rodiče ji doma nechtějí a jeho rodiče žijí v městské ubytovně, pět lidí v jedné místnosti, takže si ji přehazují jak horký brambor, občas oba přespí venku. Nabídla jsem matce, že s ní zajdu na ÚP vyřídit dávky životního minima, protože sama to nezvládala vyplnit. Jak to dopadlo? Klepala jsem se ještě dvě hodiny poté, co i na mě úřednice na hmotné nouzi doslova řvala, jestli vím, že zneužívání státních dávek je trestné a že dotyčná nevykazuje známky bezdomovectví, tudíž nedostane ani korunu. Předtím jsem jí poskytla čisté oblečení, což byla asi chyba. Když jsem úřednici v dobré víře řekla, že jsem jim darovala nějaké peníze na jídlo a že si to u mě odpracovali, tak jsem byla poučena, že každý obnos se musí zdanit, doslova i pětikoruna! Ještě nutno dodat, že naši romští spoluobčané těžko shánějí podnájem, což se na jednu stranu nedivím, ani oni se nediví. Když už se jim konečně podařilo podnájem sehnat, tak jsem je poslala na ÚP si požádat o příspěvek na bydlení. Jenže na ten mají nárok až po třech měsících, kdy doloží zaplacené nájmy zpětně. Kdybych jim teď nepomohla a nepůjčila na dva další nájmy, tak jsou opět na ulici. I kdyby mně to neměli z čeho vrátit, tak toho nelituju, jen aby dostali zpět děti, které tolik milují, a věřím, že dětem bude lépe u rodičů než v ústavu.