Trochu zavádějící nadpis donutí čtenáře k přečtení celého článku, což je dost možná i autorův záměr. Mě ale při tom čtení napadlo, že pokud by to dopadlo podle toho nadpisu, tak by mohli být i další bezdomovci z paneláků, jejichž původní životnost byla stanovena na 50 let, celkovou rekonstrukcí se údajně o pár desítek let prodloužila, ale o kolik přesně, to ví asi jen ten nahoře. Hezké a klidné svátky

Zřejmě naše rodina žila za socialismu na úplně jiné planetě, protože u nás dárky nosil a stále nosí jedině Ježíšek, požár jsme doma nikdy neměli, Mrazíka jsme viděli pouze jednou, protože jsme během svátků vánočních koukali v televizi na spoustu krásných českých pohádek.

A já si myslím, že hodně záleží na tom, jaké konkrétní zkušenosti s nimi kdo má. Jestli někdo přímo sousedí s takovými Ukrajinci, kteří nepracují, jsou hluční (hlavně v noci), chlapi jsou už dopoledne opilí, ženy a děti se chovají jako by jim patřil celý svět, pak na ně, jako na celek, budou koukat úplně jinak než ti, kteří mají osobní zkušenost se slušnými, přátelskými sousedy, kteří ráno odejdou do práce a děti do školy a všichni se domů vracejí až večer a kdyby je sousedi neviděli přicházet, tak ani nevědí, že už jsou doma.

Vánoční dárky se sháněly už od září, fronty se stály skoro na všechno, to je sice pravda, ale o to větší radost jsme z toho pak měli. Už jenom ta předvánoční a vánoční atmosféra byla úžasná, s tou dnešní naprosto nesrovnatelná. Takovou radost a pocit štěstí z rozsvíceného stromečku a z dárečků pod ním, jakou jsme měli my, si dnešní děti a mladí neumějí vůbec ani představit. Nemají s čím srovnávat, takže ani nemůžou vědět, o co přicházejí.

Při čtení tohoto článku mně tekly slzy jak hrachy, dojetím samozřejmě. Něco tak milého a laskavého jsem už hodně dlouho nikde neslyšela, ani nečetla. Článek je od začátku až do konce plný lásky a pozitivních emocí. Hodně štěstí!

Záhadné případy všeobecně mám ráda a dost mě to zajímá, ale tady jsem tomu moc nerozuměla.

Máte pravdu, s přibývajícím věkem utíká všechno mnohem rychleji. Pořád říkám, že je pondělí a za chvilku pátek, nebo že ráno vstanu a než se otočím, tak už je zase večer. Jsem seniorka, tak dobře vím, o čem mluvím. Ale i v tomto věku se mně deset minut čekání na autobus zdá být nekonečně dlouhých.

Z medii víme, že paní Patrasová měla problém s alkoholem už před léty. Nikdo soudný tedy nečeká, že zrovna v této těžké a bolestivé době se alkoholu bude obloukem vyhýbat. Dost možná, že v podobné situaci by se i ze zapřísáhlých abstinentů stali alkoholici. Tím ji nechci omlouvat, jen pochopit. Hodně zdraví všem!

Myslím si, že tady i jinde to jde z extremu do extremu, tzn. že všechno je buď černé, nebo bílé. Já osobně bych uvítala, aby se papírové oznámení posílalo jen těm, kdo by o to měl zájem. Ostatním buď datovkou, nebo mailem v příloze, která by se dala otevřít pouze na heslo, což by bylo rodné číslo.

Nikdy jsem pavouka nezabila. Doma s ním žit ale taky nechci, naberu ho na něco a vysypu z okna ven. Dělám to tak celý život. Hodně štěstí všem.

Mně osobně nevadí dítě sedící v prostoru, kam se odkládají tašky, ale při pohledu na pětileté dítě v botech ležící v celém vozíku v klidu taky zrovna moc nejsem. Kdysi bývaly v některých marketech vozíky určené speciálně pro děti. Pamatuji si, že byly ve tvaru nějaké dětské hračky, např. autíčka, kam se posadilo dítě a nahoře byl klasický nákupní vozík. Za mě to bylo ideální řešení (ale zřejmě ne pro všechny).

Tak na jednu stranu, aspoň ty dva důchody zůstanou v rodině, na rozdíl od návrhů, aby důchod měli všichni stejný.

Jasně, ale k úplné dokonalosti v osahávání pečiva by to ještě chtělo instalovat všude kamery, abychom viděli, kdo všechno cestou z pekárny do prodejny na pečivo sáhne (pekař, skladník, přepravce, prodavač apod.).

Každý interpret bude její písničky zpívat po svém, pokud teda nechce vyloženě napodobovat. A může to být sebelepší, dokonalejší zpěvák, než byla paní Zagorová, ale bez jejího typického charizma to už nikdy nebude ono! Kdykoliv slyším její písničku v podání někoho jiného, tak cítím, že tomu něco schází.

Strašná tragedie to beze sporu je. Jen jsem si vzpomněla na to, když někdo tvrdí, že to, co se teď všude kolem děje, bylo vždycky i v minulém režimu, akorát se o tom nesmělo mluvit. Myslím si, že něco určitě bylo, ale to, že sebevrazi neodcházejí z tohoto světa sami, ale často si na Onen svět berou ještě někoho dalšího, tak to si myslím, že je jakási "móda" až posledních let. Bohužel.

Nikdo z nás si nemůže být jistý tím, co bude zítra, ani za 5 minut, během kterých se každému z nás může život změnit k nepoznání a je úplně jedno, jestli je mladý, nebo starý. Jen staří jednu jedinou životní jistotu mají - svého vysokého věku se už dožili, na rozdíl od všech mladých. Je to krutý, já vím a rozhodně nepřeji nikomu nic zlého, ale poslední dobou se striktně držím přísloví: "Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá", bohužel. Hodně zdraví a hezký den.

Kdysi dávno u mých dveří už po několikáte zvonila jedna paní "jehovistka", kterou jsem vždy odmítala, až jednou jsem si řekla, že si ji poslechnu, abych přesně věděla co odmítám. Předčítala mně jejich bibli s obrázkama, když se u jednoho zastavila s tím, že po konci světa a vzkříšení budou mít všichni jehovisti svůj domeček se zahrádkou, na které budou pracovat, sklízet plody a z nich vařit a jíst je. Nic víc k životu nebudou potřebovat, ani do zaměstnání nebudou chodit. Zakoukala jsem se na obrázek a říkám: "Ale když nebude nikdo pracovat, nebude se nic vyrábět, tak kde pak vezmou ty kalhoty, boty, svetry, co mají na sobě?" Paní na mě překvapeně koukala, chvilku přemýšlela a pak odpověděla. Bude sice konec světa, ale všechny staré domy zůstanou nepoškozené, nebudou zbourané, takže oblečení bude všude kolem, v bytech, ve skříních i na těch mrtvích. Na to jsem ji hned reagovala slovy: "Aha, takže to mně chcete říct, že budou okrádat mrtvé, brát jim to, co bylo jejich, tak s takovou vírou opravdu nechci mít nic společného!" Od té doby mně u dveří už nikdy nezazvonila.

Ono, ať už to je pravda, nebo ne, tak bych řekla, že se jinak šetří někomu, kdo to dělá jen z nějaké recese, ale v případě potřeby má vždycky kam sáhnout a úplně jinak na tom je ten, kdo šetří proto, že mu nic jiného nezbývá. Hezký den.

Taky je otázka, jestli si tu kapsu opravdu namastil. Viděl to někdo? Aby pak nakonec nebyli víc důvěřivější ti, kteří věří tomu článku.

Mě by zajímalo, jestli paní Ptáčková, vdova po psychologovi, o tom, že potřebuje pomoc a vznikla sbírka, ví. Mám pocit, že to za všechny "potřebné" vdovy a sirotky pořádá a vyřizuje někdo, kdo se tím sám živí (např. z provize, nebo procent z vybraných peněz). Pochybuju, že krátce po této a všech ostatních, podobných tragediích, by vdovy byly schopné takto uvažovat a dát v tak krátké době dohromady srdceryvné a cílené žádosti o nemalé přispěvky. Většinou ještě i před pohřbem.