Každý interpret bude její písničky zpívat po svém, pokud teda nechce vyloženě napodobovat. A může to být sebelepší, dokonalejší zpěvák, než byla paní Zagorová, ale bez jejího typického charizma to už nikdy nebude ono! Kdykoliv slyším její písničku v podání někoho jiného, tak cítím, že tomu něco schází.

Strašná tragedie to beze sporu je. Jen jsem si vzpomněla na to, když někdo tvrdí, že to, co se teď všude kolem děje, bylo vždycky i v minulém režimu, akorát se o tom nesmělo mluvit. Myslím si, že něco určitě bylo, ale to, že sebevrazi neodcházejí z tohoto světa sami, ale často si na Onen svět berou ještě někoho dalšího, tak to si myslím, že je jakási "móda" až posledních let. Bohužel.

Nikdo z nás si nemůže být jistý tím, co bude zítra, ani za 5 minut, během kterých se každému z nás může život změnit k nepoznání a je úplně jedno, jestli je mladý, nebo starý. Jen staří jednu jedinou životní jistotu mají - svého vysokého věku se už dožili, na rozdíl od všech mladých. Je to krutý, já vím a rozhodně nepřeji nikomu nic zlého, ale poslední dobou se striktně držím přísloví: "Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá", bohužel. Hodně zdraví a hezký den.

Kdysi dávno u mých dveří už po několikáte zvonila jedna paní "jehovistka", kterou jsem vždy odmítala, až jednou jsem si řekla, že si ji poslechnu, abych přesně věděla co odmítám. Předčítala mně jejich bibli s obrázkama, když se u jednoho zastavila s tím, že po konci světa a vzkříšení budou mít všichni jehovisti svůj domeček se zahrádkou, na které budou pracovat, sklízet plody a z nich vařit a jíst je. Nic víc k životu nebudou potřebovat, ani do zaměstnání nebudou chodit. Zakoukala jsem se na obrázek a říkám: "Ale když nebude nikdo pracovat, nebude se nic vyrábět, tak kde pak vezmou ty kalhoty, boty, svetry, co mají na sobě?" Paní na mě překvapeně koukala, chvilku přemýšlela a pak odpověděla. Bude sice konec světa, ale všechny staré domy zůstanou nepoškozené, nebudou zbourané, takže oblečení bude všude kolem, v bytech, ve skříních i na těch mrtvích. Na to jsem ji hned reagovala slovy: "Aha, takže to mně chcete říct, že budou okrádat mrtvé, brát jim to, co bylo jejich, tak s takovou vírou opravdu nechci mít nic společného!" Od té doby mně u dveří už nikdy nezazvonila.

Ono, ať už to je pravda, nebo ne, tak bych řekla, že se jinak šetří někomu, kdo to dělá jen z nějaké recese, ale v případě potřeby má vždycky kam sáhnout a úplně jinak na tom je ten, kdo šetří proto, že mu nic jiného nezbývá. Hezký den.

Taky je otázka, jestli si tu kapsu opravdu namastil. Viděl to někdo? Aby pak nakonec nebyli víc důvěřivější ti, kteří věří tomu článku.

Mě by zajímalo, jestli paní Ptáčková, vdova po psychologovi, o tom, že potřebuje pomoc a vznikla sbírka, ví. Mám pocit, že to za všechny "potřebné" vdovy a sirotky pořádá a vyřizuje někdo, kdo se tím sám živí (např. z provize, nebo procent z vybraných peněz). Pochybuju, že krátce po této a všech ostatních, podobných tragediích, by vdovy byly schopné takto uvažovat a dát v tak krátké době dohromady srdceryvné a cílené žádosti o nemalé přispěvky. Většinou ještě i před pohřbem.

Celý svůj život říkám, že předpovědi meteorologové nejlíp odhadnou večer, když nám oznamují, jak bylo přes den. Hezký slunečný den🤣😂🤣

Možná to je všechno pravda, ale nejvíc mě zaujme a někdy i rozesměje když čtu "vietnamské tržnice". Nevím, jestli to je všude stejné, celou republiku tak důkladně neznám, ale u nás už hodně dlouho žádné vietnamské tržnice nejsou. Téměř všichni vietnamci bydlí ve svých velkých, kompletně zrekonstruovaných vilách. V nich pak mají svoje obchody, které jsou otevřené i v sobotu, v neděli a ve svátcích. Klasické tržnice se stánky v našem městě a okolí nejsou už několik desítek let. Hezký den.

Tak to my máme přesně obráceně. Dávno před očkováním jsem měla 3x trombozu hlubokývh žil, po očkování nic a žíly mě už ani nebolí jako před tím. Můj syn očkovaný vůbec nebyl a ve 43 letech má vysoký krevní tlak a problém se srdcem ( jen lehčí a řešitelný, díkybohu), který před tím nikdy neměl, a to byl i na předoperačním vyšetření vč. EKG a srdce měl jako zvon.

Ještě bych zavedla vyhrazené pokladny jen pro zákazníky se jménem Jana Fišerová. Jedna paní s tímto jménem bydlí kousek ode mě, takže se často setkáváme ve stejném supermarketu a pak i ve frontě, kde s ní zažívám hotové peklo. Je sice mladší, ale až moc hyperaktivní, ve frontě se pořád vrtí, v něčem přehrabuje, na co sáhne to jí buď spadne, nebo tím bouchne. A protože jsem nedávno četla, že jménu se přizpůsobuje charakter a povaha člověka, tak si myslím, že všechny nositelky tohoto jména budou na tom stejně, takže jediným možným řešením je samostatná pokladna pro Jany Fišerové co nejdál od všech ostatních (to byla samozřejmě ironie určená autorce článku).

Tehdy se nosilo to, co bylo v obchodech a nikdo se tomu nesmál, protože to nosili všichni. Jsem přesvědčená, že za 50 a více let, se budou zase všichni smát tomu, co nosíme dnes a nechápat, jak si něco tak příšerného vůbec někdo mohl na sebe navlíknout a chodit v tom i ven. Tak to bylo, je a bude. Hezký den.

Nevím, co chtěl autor článku říct tím, že napsal, cituji: Ze zkušeností si v redakci myslíme, že připravované změny nebudou až tak negativní, jak všichni očekávají. A já si zase myslím, že v redakci určitě nepracují samí senioři, aby se mohli domnívat (z vlastní zkušenosti) a mladí pracující zkušenosti seniorů logicky nemají. Na jednu stejnou věc, nebo problém se můžeme dívat z různých úhlů pohledu a ve finále to vidět každý úplně jinak. Ale jisté je to, že mladý pracující může říkat třeba stokrát, jak chápe seniory, ale to si jenom myslí, protože opravdu je pochopit může teprve tehdy, až to období sám prožívá. Na rozdíl od seniorů, kteří už svá mladá léta odžitá mají.

Kdysi dávno byla v rádiu hitem písnička, jejíž název si už nepamatuji, ale refrén začínal slovy: "Pětatřicet ve stínu a praská teploměr"....A my jsme z toho měli legraci, protože pětatřicet ve stínu bylo tehdy snad jen někde tropech. A na vesnici se tenkrát taky žilo jinak, než ve městě. I když nebyla taková vedra jako dnes, tak velká část obyvatel pracovala v kravíně, čili hodně brzo ráno, přes poledne doma, nebo na zahradě pod stromem a do práce se vraceli zase až navečer. Pamatuju si, že když jsem se o prázdninách vracela domů z koupání u splavu, bylo v celé vesnici ticho jako v hrobě, všichni byli někde zalezlí a ze svých úkrytů vycházeli nejdřív po 17 hodině.

No dobře, ale jen co jsem článek dočetla, tak mě napadlo, jak se asi bude počítat cena třeba u takového hroznového vína? Za každou jednu bobuli? Nebo za celý hrozen? Ten si pak ale každý zákazník bude důkladně prohlížet od shora dolů, aby na tom hroznu třeba pět (i více) bobulí nechybělo. Prodejcům to ale bude zřejmě jedno, protože cena za hrozen zůstane stejná. V některých případech by to pak mohl být i záměr (a tak by se dalo pokračovat dál a dál).

Tak teď jsem se srdečně zasmála. Když jsem dočetla poslední větu na konci článku, vypadalo to, jako by autorka Simona Michálková (a spol.) přála hodně zdraví a vše nejlepší k narozeninám té zahradě.

Odlehčovací služba, taky jsem ji pro svou maminku využila. Bylo to tam super, ale pro většinu rodin je tato služba z finančních důvodů (na delší dobu) nedostupná, bohužel. Mohla jsem si dovolit maximálně 14 dnů, ale i to pomohlo. Hodně štěstí.

A výběrové řízení na pacienty této nemocnice proběhlo? 😂😜🤣

Wow. Tak ten nadpis se autorovi článku opravdu povedl. Kdyby nebyl hned vedle obrázek s novodobou celebritou, tzn. májovým motýlkem z Národní, tak bych z toho titulku vůbec nepochopila o co jde, ale zřejmě právě to byl účel. Hezký barevný den.

Myslím, že podstatné je to, jestli se pan Novotný omluvil proto, že mu šlo jen o svou osobu, o svou vlastní kariéru, setrvání ve straně a ve funkci, nebo si opravdu uvědomil, co těmi svými necitlivými, bezohlednými až nelidskými výroky způsobil a jak moc ublížil těm, kterých se týkaly.