Pořád se tady ohanite průměrnou mzdou. Sice v hrubým, ale průměrnou. Problém je v tom, že na tu průměrnou mzdu většina národa nedosáhne. Dříve byly ceny všude stejné, dnes se dost liší v závislosti na regionu a roční době.
Ne , nestěžuju si, dobře vím, že se máme nejlépe v historii ( v míru, většina z nás má kde bydlet, co na sebe,co jíst, práci, vyspělé zdravotnictví i průmysl ...).
Ale přesto mi připadá přepočítávání na průměrnou mzdu trochu scestné. Co takhle reálnou mzdu. To už by bylo podobnější realitě.
Byli by načase zvednout počet lůžek následné péče. Interny ( zejména) jsou zasekané chronickými případy. Lůžko je obsažené třeba měsíc pacientem, který už dávno akutní péči nepotřebuje, ale protože ho není kam posunout a doma být sám nemůže, zůstává na akutním lůžku. Je to dražší pro pojišťovny a zabírá místo tomu, kdo by ho potřeboval víc. Za ten měsíc se můžou vystřídat 3-4 pacienti, někdy i víc.
Asi takto, když 35 let po revoluci vyčítáme panu prezidentovi komunistickou minulost, kterou už dávno překonal, vyrovnal, mnohokrát se za to omluvil, tak jsme stejní, jako byli ti nenávidění komunisté. Kadrujeme co kdo kdy dělal, proč to dělal, co z toho měl, na koho měl kontakty...
Připomínám, že pan prezident nikomu neublížil, nikoho neposlal do vězení, natož na smrt. A že byl v KSČ a měl z toho prospěch? Taková byla doba a ruku na srdce, kdo byl v KSČ bez přesvědčení, jen z prospěchu, aby se jeho děti dostaly na školu, aby v práci nevyčníval z davu, aby dostal lepší místo, aby mohl jen na podnikovou rekreaci...
Myslím, že většina, protože o tom svědčí hromadné pokládání červených legitimací hned po revoluci.
Z čeho tedy plyne ta nenávist? Na to si musí odpovědět každý sám.
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
Není třeba to líčit. My co si to pamatujeme, to víme, a mladým to nemá cenu vyprávět, pokud o to vyloženě nestojí.
1 odpověď