Ono by to asi chtělo ubrat mobily, internet, nebát se tak o ty svoje prďolky a nechat je venku vyběhat a vyřádit.

Nechápu, proč se pořád poukazuje na to, jak tenkrát to bylo takové, dnes je to jiné, to my (vy) jste dělali tohle, kdežto vy (my) to dnes děláme jinak....Tohle právě lidi rozděluje, nebo je to snad záměr? I za mého mládí (ach, už hodně dávno) byli rodiče, kteří své děti bili, ale to se přece děje i dnes. A rodiče, kteří je rozmazlovali, i to se děje dnes. Slýchám a čtu o nevychovaných mladých, co nepouští lidi v autobuse sednout - no mě tedy pouští každou chvíli (ne, že bych z toho byla odvařená, to to letí!) a já poděkuju, sednu, nebrblám...jako většina naprosto normálních lidí kolem mě. Vždycky byli lidé takoví i makoví. I rodiče a prarodiče.

mě připadá jak zombie natřená na béžovo...

U nás ve školní jídelně mají tak skvělý a pestrý jídelníček, že si ho někdy ofotím kvůli nápadům a kombinacím. A dětem moc chutná. Jsou tam i celozrnné potraviny, ryby i luštěniny.

ta skříňka na obr. 5 je teda nádherná! Hned bych ji brala! A křesla Halabala - no ani nemluvím. Nádhera a kvalita.

No to v naší firmě taky bylo období, kdy ženským od výrobní linky stopovali čas strávený na WC. A "Jak o, že jste byla na záchodě skoro o dvě minuty dýl než tamta!?" Bez legrace. Naštěstí to dlouho nevydrželo, zřejmě nechtěli platit pracovní sílu, která by tam celou směnu stála a stopovala čas.

Vždyť už je to já nevím kolikátý článek na stejné téma. To nás jako testujou, jestli změníme názor, nebo co? Když mi 3 letý vnouček pořád z legrace vbíhal do silnice, nic nedbal na vysvětlování, že...atd. a smál se tomu, že se fakt zlobím, dostal prostě na zadek. A řval jak tur na celou ulici. A ať mi někdo zkusí říct, že jsem ho plácnout neměla! Howgh. Už mě tyhle plkočlánky nebaví.

Od určitého věku se ale děti nechtějí rodičům svěřovat, potřebují se od nich odpoutat. Rodiče jsou najednou ti, co prudí, co jim nedají pokoj. Je to normální vývoj. Akce vyvolává reakci, čím víc budu na dítě tlačit v dobré víře, že si budeme hezky povídat, tím větší odpor vyvolám.

"Podle obžaloby však v kritický okamžik, kdy ženu vidět mohl, se tímto směrem nepodíval." Takovéto zdůvodnění by bylo k smíchu, kdyby nebylo k pláči.

Ono je to asi o tom, že někomu se takovéhle chování nelíbí, někomu je lhostejné a někdo ho vítá, protože si připadá sexy. Já si umím představit, jak by moje zálibné pomlaskávání a zírání do oblasti pánského poklopce některého muže bude rajcovat a některého zhnusí. Každému co jeho jest a více tolerance.

Neznámkovat mi nepřijde správné. Naprostá většina dětí v první třídě mají jedničky nebo dvojky a mají z nich velkou radost. Máme v rodině malé školáky a na jedničky na vysvědčení jsou hrdí, určitě by neměnili za slovní hodnocení, jednička je prostě jednička. Kdo měl na vysvědčení v první třídě čtyřku nebo i pětku (a takového chlapce jsem znala) potřeboval opravdu odklad a nebo rovnou zvláštní školu. Ve vyšších třídách je pak známka motivace.

Jako malá jsem občas rodiče zkoušela, co vydrží, schválně jsem neposlechla. Poprvé, popáté... Přistála mi jedna na zadek. Bylo to ponižující, tak jsem příště už radši poslechla. Pro mě zaručeně účinné. Přežila jsem to ve zdraví i ve vzájemné lásce s rodiči.

U nás funguje tzv. Egronet. To je jízdenka na celý den v rámci poměrně velké určité oblasti. Platí dospělého a až 3 děti za stejnou cenu - 200 Kč. Můžete na ní jezdit vlakem, autobusem, lanovkou a možná i ponorkou...🙂 Fakt je, že jsem to dlouho nevěděla a cálovala a cálovala. Až mi o ní řekla jedna hodná paní pokladní, ale se slovy "neměla bych vám to asi říkat..." No byla hodná a zželelo se jí mě a tří dětí. Za to dodatečně dík.

No, vzít si k obleku bílé kecky, to chce kuráž anebo ignoranci. Nebo jsem já už taková konzerva...?

Hm, co skvělého umí ta paní? Kožený top, legíny a pánské sako si oblíknout taky umím. Jo a tu pusu bych se, myslím, taky naučila takhle špulit. A jo, ona byla na Bali, no tak to jo. To bude ono.

Nebyla jsem líná prát a 6 týdnů je žehlit. Miminka prostě nějakou práci navíc nesou, s tím se snad počítá, ne? Navíc - látkové pleny se dědily, takže investice na tři děti nebyla tak velká. A že se děti musely častěji přebalovat - no to už tak holt bylo, ale byly v suchu. Když jsem se jednou ptala, jak často jednorázovou plenu mění, odpověď byla dokud se nepokadí. A pak až večer. Ale mokrá není, je tam ta vrstva.... No potěš buřt, to se ty bakterie teda mají!

Nelíbí. Vůbec. Je taková celá "rádoby". A tváří se tvrďácky...Znám mnohem krásnější a ženštější ženy.

Strašná smrt.

Milá maminko, tatínku, babičko, dědečku, vás se ta nenávist samozřejmě netýká, to jen těch ostatních důchodců....Nebo jak to vlastně je?

loni jsem jela Praha - Tábor. Neuvěřitelný dvě hodiny zpoždění. Už nikdy.