U nás funguje tzv. Egronet. To je jízdenka na celý den v rámci poměrně velké určité oblasti. Platí dospělého a až 3 děti za stejnou cenu - 200 Kč. Můžete na ní jezdit vlakem, autobusem, lanovkou a možná i ponorkou...🙂 Fakt je, že jsem to dlouho nevěděla a cálovala a cálovala. Až mi o ní řekla jedna hodná paní pokladní, ale se slovy "neměla bych vám to asi říkat..." No byla hodná a zželelo se jí mě a tří dětí. Za to dodatečně dík.
Nebyla jsem líná prát a 6 týdnů je žehlit. Miminka prostě nějakou práci navíc nesou, s tím se snad počítá, ne? Navíc - látkové pleny se dědily, takže investice na tři děti nebyla tak velká. A že se děti musely častěji přebalovat - no to už tak holt bylo, ale byly v suchu. Když jsem se jednou ptala, jak často jednorázovou plenu mění, odpověď byla dokud se nepokadí. A pak až večer. Ale mokrá není, je tam ta vrstva.... No potěš buřt, to se ty bakterie teda mají!
Senior (důchodce) je označení pro všechny lidi od určitého věku. Házet všechny do jednoho pytle je stejně inteligentní, jako házet do jednoho pytle lidi věku např.
10-20, 30-40, atp. Dříve byl senior muž po 60 a žena v průměru po 55 letech, dnes se nám to protáhlo až po 65 letech. A tak dnes ti lidé do 65 let už najednou nejsou ti ubozí trapní senioři? Na tomhle je vidět, jak je tohle škatulkování trapné a ubohé.
Měla jsem obdobný problém. Maminka mě jistě milovala, ale tak nějak po svém, chtěla po mě hlavně, abych byla krásná a pořád jako ze škatulky. Týrání to asi bylo také, například mi zakazovala pít. Trpěla jsem strašnou žízní, potajmu jsem pila vodu v kurníku určenou slepicím. Hrozně jsem se jí bála, vyhýbala jsem se jí jak jsem mohla a třásla se strachy, že ji potkám a že zase bude křičet. Zesměšňovala mě před lidmi. Táta dal od všeho ruce pryč a jen se díval. Když zestárla, denně i častěji, jsem za ní chodila, jezdila s ní k lékaři, pomáhala jí. Stále jsem se musela přemáhat. Jakmile jsem vstoupila do domu, kde bydlela, zvedal se mi žaludek. Po její smrti jsem byly psychicky vyřízená, nebyla jsem schopná se smát, dokonce mi padaly vlasy. Dva roky mi trvalo, než jsem se sebrala. Maminka nikdy neuznala, že jsem mohly kdysi být kvůli ní nešťastná. Prostě jsem jí nevyhovovala, jak po fyzické, tak i po psychické stránce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Neznámkovat mi nepřijde správné. Naprostá většina dětí v první třídě mají jedničky nebo dvojky a mají z nich velkou radost. Máme v rodině malé školáky a na jedničky na vysvědčení jsou hrdí, určitě by neměnili za slovní hodnocení, jednička je prostě jednička. Kdo měl na vysvědčení v první třídě čtyřku nebo i pětku (a takového chlapce jsem znala) potřeboval opravdu odklad a nebo rovnou zvláštní školu. Ve vyšších třídách je pak známka motivace.