Když jsem začal chodit na základku, tak jsem byl natěšen. V matematice jsme se s kamarádem předháněli v tom, kdo rychleji vypočte dané příklady, Ovšem potom co jsme měli hotovo a čekali na ostaní, mne to přestalo bavit. Někdy po třetí třídě jsem místo jedniček začal domů nosit trojky a na druhém stupni čtyřky. Na střední škole jsem takto pokračoval dál. Ve třeťáku jsem dělal opravné zkoušky z němčiny a aby jsem od němčinářky dostal alspoň tu čtyřku, tak jsem jí slíbil, že z němčiny maturovat nebudu. Ovšem tím pádem jsem musel maturovat z matematiky. Matikářce, kerá byla naší třídní učitelkou, jsem slíbil, že to zvládnu. A taky že jo. Na pololetí jsem měl za tři a na maturitní zkoušce z matematiky (konkrétně pravděpodobnost) jsem dostal dvojku.

Matika je logická, stačí ji jen pochopit. Jazyky pro mne nejsou. V nich jsou samé nesmysli a vyjímky. Například dnes uš se vyslovuje i a y úplně stejně, ale dál se rozlišují v psané formě.