To není logika. To je přání misogyna otcem myšlenky. Ženy dneska nevydrží s chlapem, který na ně a na děti s*ere. Dřív víceméně musely, protože by buď umřely i s dětma hlady, nebo protože "co by tomu řekli lidi" - ostrakizace.

Svět nynějších babiček stál na jiných základech a fungoval. Proto se bojí, že "to jiné" hrozí tím, že fungovat nebude. Mezigenerační změny se v důsledku rychlejších změn techniky a společnosti generaci od generace zrychlují. Rozdíl mezi životem babičky a její matky nebyl zdaleka tak výrazný, jako je tomu dnes mezi její dcerou a vnučkou. Zmínka o tom, že teprve od šedesátých let se postupně muži začali zapojovat do domácích prací je pravdivá, ale: Statistika rozvodovosti nejen u nás následně překvapivě zjišťovala vyšší rozvodovost právě u těch modernějších a vstřícnějších mužů!

Důvod byl překvapivý: Opouštěly je totiž často jejich ženy s jinými muži - těmi "nemoderními". Sice uznávaly, že ten první manžel "byl na ně hodnější", ale tenhle nový je "takový víc chlap než ten první". To ovlivnění vzory jejich otců a jejich chováním v rodině často typu "mačo" citlivě dívkami vnímané od útlého dětství sehrávalo roli silnější o představě "jaký má být partner" než jejich vlastní rozumová stanoviska, aniž by si to uvědomovaly. Tenhle problém setrvačnosti ale existuje i dnes, byť největší byl tehdy v té době zlomových 60tých let. .

Měla super dědu. Takového fakt sympaťáka. Choval včely, ale neměl rád, když mu nějaká vlétla do hlavy :-)

Uvědomění si vlastní nedůležitosti mi už mnoho let dodává pocit svobody. Třeba se na začátku pracovního dne sejdeme celá směna u stolu nadřízeného a on přiděluje pracovní pozice. Ty půjdeš na šroubování, ty na lakování... Schválně si stoupám až dozadu a chovám se tiše nenápadně. A dost často se stává, že mě prostě přehlídne. Dřív jsem ho na to upozorňoval, v současnosti už to nedělám. Prostě všichni jdou makat, já jen tiše existuji, nikomu nevadím, nikdo mě nepotřebuje, nemusím nic dělat, peníze mám stejné, jako kdybych pracoval. Pohoda den.

Připomíná mi to Zuzanku z Úžasné Zeměplochy od Terryho Pratchetta. Ta se dokázala chovat tak nenápadně, že na ni všichni v místnosti zapomněli. Pomalu se učím její dovednosti. Přináší mi to jen výhody 🙂

Pěkný článek.

Pěkný článek, souhlasím.

Ano i móda se na koupalištích mění rychle. Ještě nedávno tam děvčata na tobogánu dělaly turbo tak, že si plavky zařízli mezi půlky, teď už tak chodí furt i mimo tobogán :-)

No já byl po dlouhé době nedávno na koupališti a docela mne překvapilo, že už je standart a asi i normální že se muži holí celí. Připadal jsem si tam jak nezvaný host na srazu metrosexuálů. A naopak některé ženy měli občas někde chloupek. Nebo nějaká hromadná porucha v produkci testosteronu?

Nikdo už nechce vypadat ani obyčejně - normálně.

Všichni se tak povrchně nechovají, to určitě ne, ale stále narůstá počet těch co ano. A stahují k sobě do povrchní skupiny (minimálně dočasně) i ty co tak povrchní nejsou ale v celibátu také nechtějí žít. Vypovídají o tom i statistiky. Ano není do dobrá zpráva pro společnost, ale co s tím? Nemyslím si že by za to mohla jen výchova.

Ano,je to tak...v zásadě nikdo upřímně hledající tam není a čím starší, tim horší,proto už jsem to dávno odpískala

Ale ne , naprostá většina mužú co se účastní nějaké seznamovací akce , ať už něco od singl pražákú nebo jiné skupiny , se seznámit chce. Problém je spíše v tom že ženy mají extrémní požadavky které normální chlap nemá šanci splnit.

Takových článků, rozborů a návodů jak na seznamování je plno. Ale úplně opomíjejí několik základních faktů. Třeba to, že samotná seznamovací scéna jako taková je v rozkladu, přemrštěná očekávání, vliv hookup culture, ale především to nejpodstatnější - brutální disbalanc. Žena je na seznamovacím trhu, a nejen na seznamkách, silně privilegovaná. Když jste průměrný muž, je o vás zájem takřka nulový. Jediný zájem je pak ten, pokud na některou zbydete, protože jí to nevyšlo s adepty o kategorii výš.

Pokud jste však žena, klidně i podprůměrná, máte vždy zástup čekajících potenciálních zájemců. To v nich buduje přefouklé ego a nesmyslné iluze samy o sobě. Zapomínají na to, že když s nimi chce dvacet mužů spát, tak to ještě neznamená, že o ně má dvacet mužů zájem jako o partnerky. Většinou si to pak uvědomí až pozdě, když už jsou bio hodiny před explozí a když mají za sebou promiskuitní minulost. To jim pak i ten průměrný muž najednou stačí. Ale ten průměrný muž si k založení rodiny teda rozhodně zaslouží víc, než přemoudřelou madam projetou jak dé jednička. Takže není divu, že třeba na seznamování raději úplně rezignuje a užívá si jen nezávazně. I to je jeden z důvodů, proč tolik mužů na seznamkách hledá jen pobavení - protože si s těmi ženami ani nic jiného než pobavení nedovedou představit.

Nemyslím,že házet všechny do jednoho pytle je to pravé

Je to hezké, když se matka může spolehnout na manžela, že vyzvedne děti z jeslí, školky. A vůbec, když se může spolehnout! Považovali jsme to vždy za smysl manželství, že se můžem spolehnout jeden na druhého a dělíme se o povinnosti i radosti Ale to byla jiná doba, asi.

Každý to má jinak. Tenkrát za našeho dětství bylo u většinylidí normáulní, že dovolená znamenala pouze to, že rodiče nešl ido práce. O to víc ale dělali, doslova dřeli na baráku. Prostě dovolená je pro práci doma. A stejně tak to bylo vyžadováno i od nás, když jsme my děti nastoupili do práce.

Jednou za prázdniny naši obětovali sbotu nebo neděli a to se šlo do ZOO nebo na nějaký zámek - a to bylo vše.Pak ještě někdy i z jara kolem velikonoc do cirkusu.

A že si nás na dva týdny vzala k sobě prateta? Byla sama, tak nám svoji dovolenou tak nějak věnovala. Tam jsme chodili na koupaliště a ido kina. Stejně ale bylo njejlí s bandou dětí na tetině zahradě.Tam nás naši odklidili, aby se máma nemusela zdržovat od práce chystáním jídla pro nás.

To až v práci každý se chlubil, jak tu dovču stráví, i kdsyž jen doma, ale dovču.

Proto já začla jezdit jako vedoucí na podnikový tábor - sice starost o dítka, zodpovědnost,ale taky relax.

Vůbec se tam nemluví o chlapech v těchto rodinách! Že by nebyli?

Ano, uf! 🙂 Článek mě potěšil, děkuji.

Tak pokud jsme schopni a ochotni pro sebe objevit a přijmout toto zásadní uvědomění do života, tak je celkem vyhráno 🙂.

Je normální, že každý hodnotíme vše kolem sebe svým pohledem, který vychází z vlastní hlavy. No a tady je zakopaný pes. Různí lidé, různé hlavy. Vlastní hlava je největší problém 😀

Univerzita v Nikósii je na Kypru. Ne v Řecku. Jakou hodnotu mají ostatní informace obsažené v takovém článku?

líbí se mi jak očka lidem svítí když si můžou vycházet svoje žabomyší mindráčky ale když jenom ceknete o svých problémech díváte se do očí žraloka.