Mám to podobně i s tou premiérou Ďáblovy sbírky! 😄

Tak zkuste vnímat, že ten člověk pracuje s lidmi, kteří mají psychický (psychiatrický) problém, takže jsou mezi nimi feťačky, lhářky, zlodějky a pod.

Tedy mohou lhát i v tomto.

Já přece netvrdím, že se ty věci nestaly, já u toho nebyl, vy zřejmě také ne.

Já jen sděluji svůj názor, že v této zemi je možná varianta, že se to stalo a je taky možná a vůbec ne nepravděpodobná varianta, že to na něj bylo upečeno, vykonstruováno. To jsem si zažil v jiné věci na svojí kůži a vím, jak ženy (ne jen ženy) umí lhát i před soudem bez mrknutí oka, aby dosáhly svého a klidně lže i soudkyně, aby odůvodnila svoje chyby v celém procesu a vinu hodila na muže. Viníkem je přece vždycky muž. (Radkin Honzák-Muži jsou vinni?)

Jaké důkazy po tolika letech? Jenom jednostranná nepodložená tvrzení .

5let natvrdo na základě velmi nepřímých důkazů.

A 3letá podmínka za prokázané dlouholeté opakované znásilňování nezletilé dcery!

Prostě medializovaná kauza jak Cimickému naložit.

..to že to některé ženy oznámily až po letech je vcelku pochopitelné.. kolikrát bylo a možná i je ( nedělám si iluze o dnešním stavu ), při výsleších zacházeno s nima ne jako s obětí ale pomalu jako s pachatelem, pak tito lidé, ženy, dostanou jakási cejch a společnost se na ně kouká skrz prsty ( a neříkejme, že to tak není !! ) Navíc, jednalo se o velmi známou osobu ( a jak teď vyšetřování ukázalo, dřívější pokusy končili zastrašováním atd.... )

za mne..

oběti - tady ženy se spojily, oznámily, policie začala vyšetřovat, nebyla to lehká práce po těch letech, výslechy, získávání důkazů atd.. nakonec uznala, že podle nich došlo k několika trestným činům, předala soudu, soud konal a nakonec uznal, že práce policie je v pořádku a shromážděné důkazy potvrzují skutky a vynesl rozsudek. je vinen !!! a dostal trest.. alespoň po letech bylo učiněno spravedlnosti zadost.. až sem se můžeme dohadovat, jestli vinen je nebo ne

ale během vyšetřování a posléze i u soudu zaznívalo něco, co mne tak trochu děsilo. Že to bylo veřejné tajemství, že se to defakto vědělo ale mlčelo se... upřímně, možná by vedle něho měli sedět i ti, co věděli ale léta mlčeli. Trest asi nedostanou ale i v tomto případě zcela jistě věřím té pravdě o božích mlýnech...

člověk, který byl vzorem ve své práci, kapacitou, známou osobností, člověk, který měl pomáhat léčit, vracet zpět do života se choval k "nemocným" jako ...p r a s e !!

u mne.. ne 5 let natvrdo ale...naprosto stejné to, co dělal jiným.. !!

jakožto chlap si dovolím smeknout před velkou odvahou žen, které se nebály a.....

Nechci se p.Cimického zastávat, ale když se Fabiánová označuje za přeživší, tak to trochu přehání. On se jí pokusil zavraždit? Už jen tohle její výpověď znevěrohodňuje.....

pane, muzete upresnit, jak si nekdo mohl opatrit verohodne dukazy? to si to mely natacet na mobil ,? 🤗

česko je snad jediný stát na světě, co udělal s kriminálních živlů, dezertérů a zrádců hrdiny, česká armáda je jediná na světě, co oslavuje dezertéry, tzv legionáři, zradili jednou svou vlast za velké války, a o dvacet let později i československo, nechť se smaží v pekle i po soudném dnu

Souhlas takový stereotyp, že se mají zachraňovat ženy před muži nebo, že by je snad měli muži bránit, je naprosto přežitý. A myslím, že při pohledu na vás nikdo neslintá.

Ale právě o tom to je...kdo bude určovat, co je normální pohled a co už je zírání? Já se kolikrát v MHD zamyslím, koukám tzv. "do blba" a někomu může připadat, že zírám...a přitom okolí vůbec nevnímám. Jak to tedy rozlišovat?

Víceméně s vámi souhlasím...také vám přijde, že lidstvo (obzvláště to západní) začíná být až příliš upjaté?

Samozřejmě mluvíte i o ženách, že?

Vy jste úžasný člověk a já Vám moc děkuji za tolik potřebnou "osvětu". Děkuji.

Nápisy už máme za sebou. Několik měsíců jsem jí denně psala na stůl velké plachty, který je den, připomínala prášky, pití (velký problém), psala rozvrhy, co má od rána udělat... všude rozvěšené papíry - na zrcadle v koupelně, na mikrovlnce, v předsíni... nesnášela to - co kdyby to někdo viděl? Sice si to možná přečetla, ale okamžitě to zapomněla, a někdy to rovnou vyhodila. Nad fotkami rodiny sedíme často, ale je z toho spíš vynervovaná, protože vnímá, že si nic nepamatuje. Nejspíš máte pravdu, že maminka si pamatuje jiný "domov" - asi před 25 lety, to jí bylo 60 a otec ještě žil, přestavovali koupelnu a kuchyň. Vyhodilo se tenkrát jádro a vana, má sprchový kout. Je opravdu možné, že se vrátila tak hluboko. Ale jinde v bytě úpravy nebyly, a to si nepamatuje, kde je obývák (že tam vůbec je) a dnes ráno opět netrefila do koupelny a zuby si čistila u dřezu v kuchyni. Když jsem ji chtěla přesměrovat, urazila se.

Nic jako ´obycejna starecka demence ´neexistuje,demence je nemoc,nekdy drive,jindy pozdeji nebo vubec.Jako vsechny nemoci.

Je to tak! Domov důchodců (se říká) je pomsta dětí rodičům za jesle a školku. Stáří není jednoduché a není pro sraby. Je to ale jediný způsob, jak se dožít vysokého věku. Takže staříci a stařenky, hurá do toho! Jsem1941, takže vím "vo co gou". Když ovšem někoho "přepadne" ten německý pán nebo obyčejná stařecká demence (je v tom rozdíl?), je zle.

Děkuji za Váš článek. Je srozumitelný i odborný.

Prožívám teď těžké období s maminkou, u níž došlo ke skokovému zhoršení duševního stavu během půl roku. Když si to tak probírám zpětně, měli jsme na řadu nenápadných změn reagovat úpravou režimu a péče mnohem dřív. Po úraze se dostala do stavu, kdy byla nutná něčí stálá přítomnost. Zkusili jsme to několik měsíců péčí rodiny a bylo to neuvěřitelně náročné. Volné místo v DS bylo pro nás vlastně vysvobozením. Bohužel asi ne pro mamku. Nyní je v DS a dál se horší.

Chodíme za ní se sestrou v podstatě denně a je to čím dál horší. Vlastně se už jen upínám k těm světlým chvilkám, kdy má lepší den a pozná mě, nebo dokáže reagovat na něco, co jí povídám nebo přinesu.

Přeju hodně sil a trpělivosti všem, kteří vědí, o čem mluvím!

Úžasný článek, moc děkuji. Pomohla jste mi pochopit, co se děje s mojí maminkou. Už dva roky - po týdenní hospitalizaci, kdy byla jen na pozorování na neurologii a nic nenašli - netuší, že je doma. Neví, kam tady dávají hrnky. Neví, proč jsme ji tam odvezli a nechali ji tam (je to už 53 let její byt). Níže v příspěvcích nacházím úplně stejné příznaky a chování. Myslí si, že všechno zvládne, ale po několika krocích zůstane bezradně stát, protože zapomněla, co chce. Čisté prádlo sebere ze šňůry a nacpe do kabelky - to je její, našla to tady a vezme si to domů. Neví, že si má čistit zuby, ani kde je koupelna, ale poctivě trénujeme. Jsem zoufalá, když jí někdo dá třeba bonboniéru - nemá žádnou "klapku" a celou ji sní, pak má samozřejmě zažívací potíže s nepříjemnými důsledky. Chodím k ní ráno před prací a odpoledne po práci, domů se dostanu kolem 8. večer a je to nesmírně náročné i pro moji rodinu. Maminka nesnáší, když je sama doma, pracovní dny tráví v denním stacionáři a je tam šťastná. Dopoledne si ji odvezou a odpoledne ji přivezou zpátky. Je to velká pomoc, mohu jít v klidu do práce. Když je potřeba, pečovatelky mi zavolají. Máme požádáno o domov, teď nám přiznali i 3. stupeň příspěvku na péči, tak uvidíme. Maminka chce být mezi lidmi, stále se ptá, jestli bych to nemohla nějak zařídit.