Žiji ve stejném městě jako vyrůstala Martina, dokonce jsme jeden čas bydleli v protějším paneláku, s jejími rodiči jsem stejně stará a v mládí jsme se potkávali. A když jsme potom sledovali Martiny začátky a četli o jejích "malých " úspěších v místním tisku, vídali ji bruslit na Piláku, tak jsme jí moc fandili. Strašně jsme jí přáli, aby jí tu halu postavili, je to fakt ostuda. Místo toho se tady ve Ždáře postavil jen nekrytý ovál, který se pro bruslení využije párkrát do roka. Přitom věřím, že tenkrát tak moc nechybělo a mohlo se to udělat pořádně. Jenže v té době ještě nebyly evropské dotace, které by s tím pomohly. Když dnes vidím, kolik peněz se vyhodí za různé rádoby projekty, tak je mi líto, že pro tak skvělou sportovkyni se nikdy nenašly. O to víc si cením, že na náš kraj nezanevřela a stále je to její domov.

Myslím, že na Honzovo šťavnaté koleno v cideru se mnoha divákům sbíhaly sliny víc. Mrzelo mě, že nevyhrál i když i Kubova bageta byla zajímavá. Každopádně bych řekla, že Honza lidi víc inspiroval a v mnoha domácnostech to ciderem zavoní.

Myslím, že všem se vážně sbíhaly sliny na to měkoučké koleno dušené v cideru.Od Honzy to byl výborný nápad a myslím, že hodně diváků to bude chtít vyzkoušet. My rozhodně.

Dcera učí na střední škole, kde studují žáci výučních oborů a také maturitní obory. Kvalita žáků, jejich přístupu ke vzdělání rok od roku klesá, svoje práva však znají velice dobře. To, co se naučí děti ve 2 třídě základní školy, že stačí si doma postěžovat a rodiče si hned běží stěžovat do školy na vyučujícího, na spolužáky apod. s nimi pak přirozeně roste a nedivím se, kdyby to skutečně takovému navyklému flákači, který si myslí, že dobré známky dostane zadarmo, že si stačí jen trochu dupnout, skutečně může v extrémním případě na druhém nebo dalším stupni přerůst až v nástup mačety, nože, střelné zbraně apod. Dnes si žáci můžou dovolit téměř všechno a stále se jim ustupuje. Na dceřině škole např. tento měsíc jedna její kolegyně, která má jinak skvělé výsledky dostala vytýkací dopis s tím, že jí bude odebráno osobní hodnocení..Přitom ve volném čase jezdí se svými studentkami i na mezinárodní soutěže, kde několikrát i zvítězily a má dlouhodobě vynikající výsledky. Co se stalo??? Odmítla spolu s třídní učitelkou přijít do školy 29.9., kdy byla celá škola zavřená a všichni měli ředitelské volno. Měly ve škole strávit celý den aby čekaly na studentku, která měla několik termínů opravné zkoušky, aby nepropadla. Na žádný termín se nedostavila, ani se neomluvila, ale nejzašší termín byl do konce září.... tak co kdyby se nakonec rozhodla přijít zrovínka, když je škola zavřená. No to mi teda hlava fakt nebere. Copak by dřív někoho něco podobného napadlo, že by student flákač mohl mít taková privilegia??? Myslím, že by neškodilo víc hlídat povinnosti.

Článků. kde se obhajuje, proč musíme chodit do práce čím dál tím déle a za méně peněz bylo již napsáno spousta. Dnes jsem se například dívala na film pro pamětníky: Dědečkem proti své vůli (natočeno 1939) a tam zazněla pro docela šokující informace. Manželka totiž předhazovala svému trochu povaleči manželovi, že šel do důchodu ve svých 45 letech a dostal jen 240,- Kč. Nevím, jak moc nebo málo to v té době bylo a rodina nepatřila mezi bohaté, manželka si přivydělávala jako pradlena a dcera jako švadlena, ale jisté je, že doma měli poměrně hezky zařízeno a chodili normálně slušně oblékaní. Tatínek rád popíjel v hospodě a nouzí o jídlo taky netrpěli. Nevím, kolik let se tenkrát lidi dožívali ve zdraví, ale řekla bych, že poměrově k dnešním podmínkám to zas tak špatné nebylo.

No, nejsem zastáncem horování o tom, jak bylo za komunismu všechno lepší a teď se máme špatně a nic nefunguje... ale musím říct, že je mi vážně líto, že jsme si nechali cizími společnostmi zrušit naše vlastní poctivé zpracovatelské firmy ať už to byly cukrovary, jejichž technologii jsme i vyváželi do světa a stavěli především na východě Evropy, kde tyto závody stále fungují, ale u nás již ne. Celá Jižní Morava dokázala vypěstovat tolik kvalitní zeleniny a podívejte se na etiketu znojemských okurek dnes - vyrobeno v Turecku !!! Všechny ty meruňkové a broskvové sady a lidi záhumenkáři, kteří když nebyli líní mohli si pěstováním rajčat, okurek, paprik apod. přivydělat i na barák. Dnes o jejich zeleninu nikdo nestojí, aby ji vykupoval. Místo toho se i u nás staví "moderní " haly na hydroponické pěstování rajčat, jahod a kdoví čeho ještě. Máte chuť? Já ne. Ale i tak občas nějakou zeleninu nebo ovoce koupím a snažím se moc nemyslet na to, za jakých podmínek vyrostlo. Všechno si totiž vypěstovat, upéct, uvařit sama vlastními silami nedokážu.

Konečně taky jednou něco vtipného pro zasmání. Tuhle reklamu milujeme.

Tak já teda nevím... jsem ročník 1965, vychovala jsem 3 děti, na mateřské pobyla všehovšudy asi 5 let jinak jsem celá léta od střední školy pracovala, šetřili jsme každou korunu, abychom si za své pořídili vlastní bydlení, aby mohly děti vystudovat, abychom mohli občas na dovolenou,25 let si spořím na penzi a vlastně i teď do nás pořád někdo hustí, že si musíme na důchod šetřit i když vidíme, jak ty naše těžce vydělané peníze požírá inflace a pak mi někdo řekne, že už na můj důchod nebudou peníze? Ale brát si celý produktivní život moje daně, to nikomu nevadilo? A dnešní mladí? To už ani nemluvím, protože nechápu z čeho by si vlastně měli na ten důchod spořit, když vlastní bydlení je pro ně v podstatě nedostupné, buď splácí horentní hypotéky nebo dají nehoráznou sumu za nájemné. Stát bude rozhazovat milardy na všechny strany a pak se bude hojit na těch nezranitelnějších, co se nemůžou bránit. A takhle to bohužel vidí většina národa.

Je mi "teprve 57 let", ale kvůli covidu jsem přišla po 18ti letech o kvalifikovanou tvůrčí práci, kterou jsem měla ráda. Před 10ti lety jsem prodělala rakovinu prsu, následně mě opustil manžel, takže coby samoživitelka se stále musím pořádně ohánět, protože nejmladší z mých tří dcer ještě studuje na vysoké škole. Nejdřív jsem si naivně myslela, že se nenechám převálcovat a pustila se do výběrových řízení zatímco jsem si vydělávala různě. Jenže ty různé práce jsou jednak podstatně hůř placené, druhak nedělají dobře mému zdravotnímu stavu. Momentálně jsem dostala výpověď ke konci roku ve firmě, která je na trhu téměř 30let, ale současná energetická náročnost jí pomalu ukrajuje. Je to jako boj s větrnými mlýny. Když jsem posledně postoupila mezi tři účastníky do posledního kola výběrového řízení, na které jsem se učila zákony 14 dní a nakonec opět vyhrál někdo jiný... už jsem to vzdala. Nehroutím se a od ledna nastupuju u kamarádky ve školní jídelně jako kuchařka. Od mé původní profese, kterou jsem klidně mohla dělat do důchodu je to sešup, ale už jsem unavená a tam snad budu mít klid a nebudu se nervovat, kdy mě zase někdo vyhodí. Do předčasného důchodu půjdu ráda hned, jak to bude možné, protože už se zase mluví o prodloužení důchodového věku. Když vidím, jak se na různých místech rozhazuje plnými hrstmi, nemám pocit, že bych za celý svůj život pracovala málo a že bych si svůj důchod nezasloužila.

Souhlasím, že vše je o lidech. Problémy určitě nastanou, ale to je na schůzi v každém domě. Parta přátel, kteří v tom jsou od začátku a mají v době, kdy by na podobné samostatné bydlení nedosáhli jasný cíl, má jistě lepší motivaci a šanci zvládnout i případné neshody. Chce to dobře ošetřit pro případ, kdy se třeba po letech bude někdo chtít odstěhovat, ale třeba i jen podíl na pravidelném úklidu společných prostor. Lidé se zpravidla rozhádají právě kvůli zdánlivým maličkostem. Držím pěsti a přála bych si, kdyby se pro mladé takové projekty rozběhly i v menších městech, kde je bydlení rovněž nedostupné.

Nevidím nikde žádné zateplení, jen tenká prkýnka. To i v mojí chatce na zahradě bude asi větší teplo a taky tam v zimě nejezdím...