Žiji ve stejném městě jako vyrůstala Martina, dokonce jsme jeden čas bydleli v protějším paneláku, s jejími rodiči jsem stejně stará a v mládí jsme se potkávali. A když jsme potom sledovali Martiny začátky a četli o jejích "malých " úspěších v místním tisku, vídali ji bruslit na Piláku, tak jsme jí moc fandili. Strašně jsme jí přáli, aby jí tu halu postavili, je to fakt ostuda. Místo toho se tady ve Ždáře postavil jen nekrytý ovál, který se pro bruslení využije párkrát do roka. Přitom věřím, že tenkrát tak moc nechybělo a mohlo se to udělat pořádně. Jenže v té době ještě nebyly evropské dotace, které by s tím pomohly. Když dnes vidím, kolik peněz se vyhodí za různé rádoby projekty, tak je mi líto, že pro tak skvělou sportovkyni se nikdy nenašly. O to víc si cením, že na náš kraj nezanevřela a stále je to její domov.

Myslím, že na Honzovo šťavnaté koleno v cideru se mnoha divákům sbíhaly sliny víc. Mrzelo mě, že nevyhrál i když i Kubova bageta byla zajímavá. Každopádně bych řekla, že Honza lidi víc inspiroval a v mnoha domácnostech to ciderem zavoní.

Myslím, že všem se vážně sbíhaly sliny na to měkoučké koleno dušené v cideru.Od Honzy to byl výborný nápad a myslím, že hodně diváků to bude chtít vyzkoušet. My rozhodně.

Dcera učí na střední škole, kde studují žáci výučních oborů a také maturitní obory. Kvalita žáků, jejich přístupu ke vzdělání rok od roku klesá, svoje práva však znají velice dobře. To, co se naučí děti ve 2 třídě základní školy, že stačí si doma postěžovat a rodiče si hned běží stěžovat do školy na vyučujícího, na spolužáky apod. s nimi pak přirozeně roste a nedivím se, kdyby to skutečně takovému navyklému flákači, který si myslí, že dobré známky dostane zadarmo, že si stačí jen trochu dupnout, skutečně může v extrémním případě na druhém nebo dalším stupni přerůst až v nástup mačety, nože, střelné zbraně apod. Dnes si žáci můžou dovolit téměř všechno a stále se jim ustupuje. Na dceřině škole např. tento měsíc jedna její kolegyně, která má jinak skvělé výsledky dostala vytýkací dopis s tím, že jí bude odebráno osobní hodnocení..Přitom ve volném čase jezdí se svými studentkami i na mezinárodní soutěže, kde několikrát i zvítězily a má dlouhodobě vynikající výsledky. Co se stalo??? Odmítla spolu s třídní učitelkou přijít do školy 29.9., kdy byla celá škola zavřená a všichni měli ředitelské volno. Měly ve škole strávit celý den aby čekaly na studentku, která měla několik termínů opravné zkoušky, aby nepropadla. Na žádný termín se nedostavila, ani se neomluvila, ale nejzašší termín byl do konce září.... tak co kdyby se nakonec rozhodla přijít zrovínka, když je škola zavřená. No to mi teda hlava fakt nebere. Copak by dřív někoho něco podobného napadlo, že by student flákač mohl mít taková privilegia??? Myslím, že by neškodilo víc hlídat povinnosti.

Pane Macku, rozhodně nepatřím mezi neschopné, ale zrovna koncem roku 2022 jsem ve svých 58 letech přišla o svoji dobře placenou práci a od nového roku vzala aspoň prozatímní práci. Jenže to jsem netušila, že onemocnění, které na mě doléhalo už koncem roku nebude žádná prkotina , protože poté se potvrdilo, že se mi po 15ti letech vrátila rakovina. Nemocenská se mi tudíž vypočítává z nového mizerného platu, takže nyní beru cca 15000 měsíčně, nejmladší dcera je ještě na vysoké a vy máte tu drzost tvrdit, že lidi, kteří teď musí šetřit na jídle a jiných věcech jsou všichni neschopní lempli? Občas se může v životě něco podělat a na vině není vaše neschopnost. Tak Vám přeji ať nejste takový ignorant a trochu empatie s těmi, kdo mají trochu smůlu by vám neškodilo. Nevíte, kdy to budete sám potřebovat.

Váš příspěvek je absolutně nechutný. Na mě paní nepůsobila dojmem, že by se dost nestarala, spíš naopak. Je vidět, že jste nikdy nezažil, co to je mít hluboko do kapsy. Já jsem to zažila u svých rodičů, když se rozvedli a máma pak po večerech vystudovala se samýma jedničkama večerní průmyslovku, aby si polepšila na platě a i když jsme třeba nemohli jet na školní výlet, protože jsme na to neměli a to si piště, že mi to bylo setsakra líto, vždycky dbala na to, abychom mohli vystudovat, abychom se měli líp než ona. Taky jsem hned od 15let chodila na brigády, aby měla kapesné na kino, oblečení apod. A když mě po 25letech manželství po rakovině prsu opustil manžel, taky jsem se měla co ohánět, abych to zvládla a určitě to nebyla moje chyba že jsem onemocněla, vždycky jsem žila zdravě. Dvě starší dcery tenkrát končily střední školu a nejmladší ještě chodila do školky. Taky jsem pak musela ačkoliv jsem bývala k smrti unavená jít do práce na plný úvazek, protože jsem ještě neslyšela o nikom, kdo by dokázal vyjít s minimálním důchodem 1. stupně. Ale zvládly jsme to, holky dostudovaly, nejmladší už je na vysoké, chodí na brigády a jde to. Ale musím říct, že mi hodně pomáhají výnosy z dědictví po tátovi. Šetříme, myslím na zadní kolečka, ale občas si dopřejeme. Díky tomu můžeme jet 1x za rok na dovolenou, máme malé auto a můžu jít občas s kamarádkama na zákusek do cukrárny nebo do divadla... Ale uvědomuju si, že jsem měla štěstí. Nebo myslíte, že si to nezasloužíme, že každá rozvedená žena by měla jen křoupat suché kůrky?

No, Vaše žena bych být nechtěla... a bývalá už vůbec ne, protože ač bych se vsadila, že nebudete úplný nýmand, vystupujete jako neandrtálec. Být samoživitelka a starat se o víc než jedno dítě dá docela zabrat, ale souhlasím, že pani, která má 2 VŠ a tolik pracovních zkušeností by si jistě dokázala přivydělat v některém z oborů, které vyučuje, nebo spolku, který založila.

To může napsat jen nějaký blbec z města. Každý, kdo se trochu vyzná v přírodě ví, co takový kanec dokáže a chytrý jsou víc než opice. Maminka mého přítele ve svých 63letech narazila na rozběhnutou bachyni v lese, když šla na houby. Dodnes nechápe, jak to dokázala, ale z té hrůzy přeskočila oplocenku a tím se zachránila. Takže vyšplhat na borovici byl od mladíka velice dobrý nápad. Umím si představit, že i mladý čundrák byl dost vyděšený a zavolat si o pomoc není žádná ostuda. A krom toho taky jsem si ráda přečetla nějaký obyčejný příběh s dobrým koncem než všechny ty politické sviňárny, které na nás vyskakují každý den.

Článků. kde se obhajuje, proč musíme chodit do práce čím dál tím déle a za méně peněz bylo již napsáno spousta. Dnes jsem se například dívala na film pro pamětníky: Dědečkem proti své vůli (natočeno 1939) a tam zazněla pro docela šokující informace. Manželka totiž předhazovala svému trochu povaleči manželovi, že šel do důchodu ve svých 45 letech a dostal jen 240,- Kč. Nevím, jak moc nebo málo to v té době bylo a rodina nepatřila mezi bohaté, manželka si přivydělávala jako pradlena a dcera jako švadlena, ale jisté je, že doma měli poměrně hezky zařízeno a chodili normálně slušně oblékaní. Tatínek rád popíjel v hospodě a nouzí o jídlo taky netrpěli. Nevím, kolik let se tenkrát lidi dožívali ve zdraví, ale řekla bych, že poměrově k dnešním podmínkám to zas tak špatné nebylo.

Řekla bych, že jste to vyřešili nejlíp, jak to v rámci Vaší rodiny šlo. A přesně tak by to mělo být, aby si mohla každá rodina rozhodovat, jak se budou o děti starat. Dřív to bylo opravdu jiné, můj manžel ani moc nebyl doma, vydělal, ale domů jezdil jen na víkendy. Takže všechno doma bylo na mě a musím říct, že svoje děti miluji nade vše, ale měla jsem pocit, že se zblázním, než budu moct jít zase do práce. Příliš mi to nepomohlo, akorát jsem lítala víc jak hadr na holi, ale i tak jsem byla ráda. Tenkrát ještě žádná práce z domova neexistovala, ani kluby na hlídání dětí. Dnes se mi třeba líbí, jak to mají zavedené děti. Zeťe mám opravdu ráda, protože nevidí jen svoji vysoce kvalifikovanou práci, ale dokáže se plnohodnotně postarat o jejich 2 děti a psa. Když byly děti malinké, byla s nimi doma dcera, ale sotva trošičku odrostli, sehnala si práci na dva dny v týdnu. Starší dítě je ve školce a mladší chodí na dopoledne do klubu pro děti. Za těch 8 hodin týdně platí skoro 1500,-Kč takže co si vydělá, jde vlastně vetšinou na hlídání, ale má to ten efekt, že přijde mezi lidi, běží jí praxe, kterou samozřejmě každý zaměstnavatel vyžaduje a cítí se spokojenější. Tatínek vyzvedne v poledne mladší dítě, když usne, sedne k počítači a pracuje, když ne, musí až večer. Ne každý zaměstnavatel to však umožňuje. Rád vaří, takže ani práce v kuchyni mu není cizí a vloni začali přestavovat starý dům, takže spousta volného času a sil padne i tam. Myslím si ale, že spousta rodin si ten luxus, že by šla žena na pár hodin do práce vůbec dovolit. A babičky? My přece budeme až do 65 let pracovat.

No, nejsem zastáncem horování o tom, jak bylo za komunismu všechno lepší a teď se máme špatně a nic nefunguje... ale musím říct, že je mi vážně líto, že jsme si nechali cizími společnostmi zrušit naše vlastní poctivé zpracovatelské firmy ať už to byly cukrovary, jejichž technologii jsme i vyváželi do světa a stavěli především na východě Evropy, kde tyto závody stále fungují, ale u nás již ne. Celá Jižní Morava dokázala vypěstovat tolik kvalitní zeleniny a podívejte se na etiketu znojemských okurek dnes - vyrobeno v Turecku !!! Všechny ty meruňkové a broskvové sady a lidi záhumenkáři, kteří když nebyli líní mohli si pěstováním rajčat, okurek, paprik apod. přivydělat i na barák. Dnes o jejich zeleninu nikdo nestojí, aby ji vykupoval. Místo toho se i u nás staví "moderní " haly na hydroponické pěstování rajčat, jahod a kdoví čeho ještě. Máte chuť? Já ne. Ale i tak občas nějakou zeleninu nebo ovoce koupím a snažím se moc nemyslet na to, za jakých podmínek vyrostlo. Všechno si totiž vypěstovat, upéct, uvařit sama vlastními silami nedokážu.

Nohavicovi jsem fandila vždycky, od mládí kdy ho zpívali všichni společně s Plíhalem, Dobešem apod. Je to mistr slova a kdyby byl tak příšerný estébák, tak by ho jistě celá léta všude tak nadšeně nevítali. Všechny jeho koncerty byly vždycky vyprodané. Napsal tolik textů, že je jasné, že nemůžou být všechny hity, ale těch povedených hitů bylo spousta. Dokázal aktuálně vtipně reagovat na danou situaci viz. např. Ladovská zima. A teď se do něj tady navážíte? Kolik z vás mu nadšeně tleskalo na koncertech? Já teda jo a vůbec se za to nestydím. Vždycky to totiž byl moc krásný večer. Takže Jarku, já Ti děkuju a Staněk ať se jde vycpat.

Já jsem samoživitelka. Od svých 40-ti let jsem si přispívala na propagované penzijní připojištění 1000 Kč. Víc nemůžu, protože chci, aby i moje nejmladší dcera mohla vystudovat VŠ. I když chodí na brigády, je to náročné. Předloni mě v 55-ti letech kvůli covidu vyhodili z mé dobře placené práce a od té doby to jde špatně. Můžu se snažit jak chci, ale moc růžově to nevidím. Teď mě trochu zradilo zdraví, takže nějakou fyzicky náročnou práci nezvládnu. Neumím si představit, že bych se takhle plácala až do 68 let. To bych nevydržela. I tak nevím, jak to do těch 63, kdy mám nárok na důchod díky 3 vychovaným dětem zvládnu. Daně jsem platila celý život, ale na důchod to nestačí? Tak asi prostě mají zaměstnanci malé platy. A to ani nemluvím o tom, že nevidím nic špatného na tom, že i jako samoživitelka chci mít na víc než jídlo a bydlení. Že chci jít občas do kina, na divadlo, jednou za rok na dovolenou...Vždyť chodím celý život poctivě do práce. Celé je to tady špatně nastavené. Mladí většinou nemají na samostatné bydlení, pracovat budou skoro do 70-ti let, měli by si spořit na svůj důchod a ještě by měli živit svoje rodiče...

No, to jsem se teda rozepsala.

Jestli jste si ještě nevšimla, tak už dávno šáhli. Za letošní rok jste přišla minimálně o 10% svých úspor v závislosti na tom, kde máte svoje penízky uložené.

Konečně taky jednou něco vtipného pro zasmání. Tuhle reklamu milujeme.

Se vším, co jste napsala paní Straková souhlasím, ale prosím dávejte si pozor na češtinu. Ty Vaše hrubky nepůsobí zrovna inteligentně...

Tak já teda nevím... jsem ročník 1965, vychovala jsem 3 děti, na mateřské pobyla všehovšudy asi 5 let jinak jsem celá léta od střední školy pracovala, šetřili jsme každou korunu, abychom si za své pořídili vlastní bydlení, aby mohly děti vystudovat, abychom mohli občas na dovolenou,25 let si spořím na penzi a vlastně i teď do nás pořád někdo hustí, že si musíme na důchod šetřit i když vidíme, jak ty naše těžce vydělané peníze požírá inflace a pak mi někdo řekne, že už na můj důchod nebudou peníze? Ale brát si celý produktivní život moje daně, to nikomu nevadilo? A dnešní mladí? To už ani nemluvím, protože nechápu z čeho by si vlastně měli na ten důchod spořit, když vlastní bydlení je pro ně v podstatě nedostupné, buď splácí horentní hypotéky nebo dají nehoráznou sumu za nájemné. Stát bude rozhazovat milardy na všechny strany a pak se bude hojit na těch nezranitelnějších, co se nemůžou bránit. A takhle to bohužel vidí většina národa.

Je mi "teprve 57 let", ale kvůli covidu jsem přišla po 18ti letech o kvalifikovanou tvůrčí práci, kterou jsem měla ráda. Před 10ti lety jsem prodělala rakovinu prsu, následně mě opustil manžel, takže coby samoživitelka se stále musím pořádně ohánět, protože nejmladší z mých tří dcer ještě studuje na vysoké škole. Nejdřív jsem si naivně myslela, že se nenechám převálcovat a pustila se do výběrových řízení zatímco jsem si vydělávala různě. Jenže ty různé práce jsou jednak podstatně hůř placené, druhak nedělají dobře mému zdravotnímu stavu. Momentálně jsem dostala výpověď ke konci roku ve firmě, která je na trhu téměř 30let, ale současná energetická náročnost jí pomalu ukrajuje. Je to jako boj s větrnými mlýny. Když jsem posledně postoupila mezi tři účastníky do posledního kola výběrového řízení, na které jsem se učila zákony 14 dní a nakonec opět vyhrál někdo jiný... už jsem to vzdala. Nehroutím se a od ledna nastupuju u kamarádky ve školní jídelně jako kuchařka. Od mé původní profese, kterou jsem klidně mohla dělat do důchodu je to sešup, ale už jsem unavená a tam snad budu mít klid a nebudu se nervovat, kdy mě zase někdo vyhodí. Do předčasného důchodu půjdu ráda hned, jak to bude možné, protože už se zase mluví o prodloužení důchodového věku. Když vidím, jak se na různých místech rozhazuje plnými hrstmi, nemám pocit, že bych za celý svůj život pracovala málo a že bych si svůj důchod nezasloužila.

Souhlasím, že vše je o lidech. Problémy určitě nastanou, ale to je na schůzi v každém domě. Parta přátel, kteří v tom jsou od začátku a mají v době, kdy by na podobné samostatné bydlení nedosáhli jasný cíl, má jistě lepší motivaci a šanci zvládnout i případné neshody. Chce to dobře ošetřit pro případ, kdy se třeba po letech bude někdo chtít odstěhovat, ale třeba i jen podíl na pravidelném úklidu společných prostor. Lidé se zpravidla rozhádají právě kvůli zdánlivým maličkostem. Držím pěsti a přála bych si, kdyby se pro mladé takové projekty rozběhly i v menších městech, kde je bydlení rovněž nedostupné.

Nevidím nikde žádné zateplení, jen tenká prkýnka. To i v mojí chatce na zahradě bude asi větší teplo a taky tam v zimě nejezdím...