Já když jsem šla do důchodu, zemřely mi obě fenky.Po psovi mi bylo smutno, chtěla jsem ho, ale moje podmínka byla, malý pes a hlavně ne štěně.Jsem zodpovědná a nechci nikoho zatěžovat, aby se mi o psa staral, kdyby bylo nejhůř Mám psy od dětství, ale síly ubývají, zdravotní problémy začínají . Mám pocit, že rodiče od paní absolutně neví do čeho jdou.Vidí jen procházky se psem. Ale pes stojí za celý život spoustu peněz, nehledě na to, že nebudou mládnout, ale ještě více stárnout.
Já nemám čich od narození, čím jsem starší, mám problém i s chutí. Vařím pořád stejně, dcery když byly malé jedly co jsem připravila. Jím, abych neumřela hlady , protože všechno jídlo je stejné.Používat bylinky, je jako bych jedla trávu.Ale nikdy mě nenapadlo s tím něco dělat.Brala jsem to jako fakt.
Vždy jsem měla fenky, nikdy jsem je nenechala kastrovat.Byly chovné, mohly mít štěňátka s rodokmenem, když jsem se zamyslela, ke komu by ta štěňata šla ,hned jsem to zavrhla. Teď mám poprvé psa, který měl 4 roky a byl kastrovaný.Můžu říct, že je to taková úleva, když nelítá za fenkama, neklape věčně zubama.Měla jsem od dcery fenu doma která hárala a on nic.Pokud je pes chovný, to chápu,ale pokud není, je ta kastrace v pořádku i u psa.
Já pamatuji, jak jsme jako kynologové chodili se psy na novoroční výšlap na Lysou Horu. Mě tehdy omrznul nos, polovině lidem omrzly prsty na nohách a rukách.Nikdo neměl pořádné boty ani bundu, nejlepší byla kamarádka v teniskách.Už to přesně nepamatuji, ale na Lysou Horu nevylezl nikdo, co jsme jeli. Byla strašná zima.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Z takové hlupačky mají rodiče určitě radost.