Branná výchova byvala sranda, masky na čumačky, plaštěnky, na boty i ruce pytlíky, podle tríd do sklepů. Po skončení fiktívního úderu se seřadila škola na dvoře a následně se plnili různé úkoli, chodilo se do okolní přírody, bylo to takové spestření "nalajnované" tělesné výchovy.
Dnes děti žijí dokonalí život. Asi 2 lety chlapeček vzal v průchodu čtvrtku cihli přiběhl k zabradlí řeky a hodil na kačenku, maminka: netrefil tak se trefíš příště hahaha. Jako děti sme tam házeli rohlíky pstruhům.
S přestávkama jej pěstuju jako pokojovou kytičku. Krásný květ podobný Denivce. Jsou oranžové a žluté, mám oranžový, žlutý se mi zatím nepodařilo sehnat semínka.
Taky sem je mívala ráda, s bráchou jsme si je rozpočítavali pomeranč - citrón. Ve štangličce se prodávalo ještě Lipo. Kulaté mentolové mněli zvlaštní název a ty jsem zbožňovala.
Převážně jsme tyto knihy četli rádi, mimo povinnou četbu pak ještě Kocour v botách, Český Honza ... a nebo srdce rvoucí Bílý Bim černé ucho. Dnešní děti už moc neznají.
Je mi 56 let a mám také své oblíbené vzpomínky, nejspíš to patří pomalému zraní. V 1O letech jsem si o prázdninách zlomila ruku, vyšila první poltáře a s maličkým brákou už zacínala být. zábava, ale i jiné více či méně milé vzpomínky.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dobře ho podrazila, hrač by to nesvedl lépe:-)