Před několika lety jsem se seznámil s dívkou, která měla psa. Asi po měsíci jsem si uvědomil, že se daleko víc těším na toho psa než na ni. Tak jsem si pořídil psa a časem další. Nyní již několik let žiji se dvěma psy a jediné čeho lituji je to že jsem to neudělal, když mě bylo dvacet. Takže pokud si někdo vezme za manželku panenku, proč ne. Nikomu tím neškodí.
A pejskové vám neluxují bankovní účet:-)
Ten nadpis 😄 😄 😄 ... Jinak, vy, mladí, jste opravdu divní. V životě tohle nikdo neřešil. Naopak, sousedovi se vždy z úrody ovoce dávalo, on zase dal druhému, co měl on, když nic neměl, upekl třeba bábovku a rozdělil se, nebo si dali u plotu lahváč, oba zametli listí, co napadalo na dvorek jim, neřešili, který list je jejich a který sousedův. Co kde přečuhovalo, to nikdo neřešil, když něco překáželo, domluvili se, kdy a kdo to ufikne, ..... Vy jste opravdu nemocní. Lidi, co neumí žít v sounáležitosti s druhými, by měli zůstat v králíkárnách. Tam jim maximálně podělá holub parapet nebo soused nad nimi polije palici, až bude zalévat muškáty, nebo si zapálí cígo a k nim připutují čtyři molekuly kouře. Jo, mohou ho žalovat 😄 😄 Nechtěla bych žít s takovou mentalitou, to musí být hrozný život. Pak se nedivte, že máte ve třiceti úzkosti, deprese, vyhoření, apod., můžete si za to sami.
Máte pravdu že se lidé uměli domluvit, ty mě - já tobě. Stárneme, ale s jedněmi sousedy si jště dokážeme v rámci svích možností vypomoct, jsme starousedlíci je to jen o lidech a na věku nezáleží jen někoho sociální sítě ovládají víc, než je zdrávo.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Další smutek v rodině neviného. Upřimnou soustras a blízkost přátel kteří pomohou s překonáním bolesti.