Dobře ho podrazila, hrač by to nesvedl lépe:-)

Moc jí to sluší a je velice statečná. Lidé kteří mají naději se z teto zlé nemoci dostat by mněli mít oporu u svích blízkych tak jako Kate.

Dobře to dopadlo a pejsek je spět u svích páníčků¨. Bylo by ho škoda lunpíka.

Jestli tam byli jen ve třech museli zabrat všichni... takový drobeček :-D

Osobně mně bavila nejvíc zdravověda, na táborech jsme se učili i jak přežít v přírodě. Na jednom táboře s námi byla dívenka z města, součásti byl "puťák" jak přežít v přírodě "jen" pod stanem, zachod jáma pro nas holka klacek na dvou rosochách, čaj z listtí lesního ovoce, na mití rukou lavor s dezinfekcí... Na závěrečné ohni v chatovém táboře se přiznala že to pro ní byl nejhesčí zážitek.

Branná výchova byvala sranda, masky na čumačky, plaštěnky, na boty i ruce pytlíky, podle tríd do sklepů. Po skončení fiktívního úderu se seřadila škola na dvoře a následně se plnili různé úkoli, chodilo se do okolní přírody, bylo to takové spestření "nalajnované" tělesné výchovy.

Byli profese zejména žen kde bylí velmi nizké mzdy např. v zemědělství, textilním průmyslu (přadleny, tkadleni, švadleny)...

Nejvíc mně pobavili šperky, vitrína taky nebyla špatná :-)

Dnes děti žijí dokonalí život. Asi 2 lety chlapeček vzal v průchodu čtvrtku cihli přiběhl k zabradlí řeky a hodil na kačenku, maminka: netrefil tak se trefíš příště hahaha. Jako děti sme tam házeli rohlíky pstruhům.

Vůbec ji to nezávidím, taky mám jeden rozkošný plevel Vrbina tečkovaná, krásná kytička k řezu do vázy jinak nezmar:-)

S přestávkama jej pěstuju jako pokojovou kytičku. Krásný květ podobný Denivce. Jsou oranžové a žluté, mám oranžový, žlutý se mi zatím nepodařilo sehnat semínka.

Co z toho ty lidi mají takhle se spráskat!

To platí pro všechna zvířata, našeho kocoura musel veterinář uspat, prokousl si jazyk a nebylo možno provést zákrok. Po narkoze byl vyčerpaný ale přežil.

Vypadal spíš jako ublácený kus hadru. Je dobře že jsou mezi námi lidé kterým není osud jiných živích tvorů lhostejný.

Babičky tyto bombony kupovala pro dědu, byl těžký diabetik a sloužili mu jako první pomoc než si stačil píchnout Inzulín. Věděli jsme že musíme nechávat vžy 2 kousky.

Taky sem je mívala ráda, s bráchou jsme si je rozpočítavali pomeranč - citrón. Ve štangličce se prodávalo ještě Lipo. Kulaté mentolové mněli zvlaštní název a ty jsem zbožňovala.

To je spoušť, chudáci lidi stejně jako u nás.

Další smutek v rodině neviného. Upřimnou soustras a blízkost přátel kteří pomohou s překonáním bolesti.

Ta dáma na sebe může vzít "pytel od brambor" a bude ji slušet taky.

A pejskové vám neluxují bankovní účet:-)