Přijde mi velmi zvláštní, že zrovna v tomhle vláknu je tolik příspěvků. Píšu sem opravdu zřídka, dnes mě strhly emoce. Ale když jsem reagovala na téma antigenní testy a jejich smrtelnost, reakcí bylo pomálu. Politika je tady stále zajímavější než životy lidí. Je to smutné.

Přidávám se k názorům, že tohle je úplně šílená situace. Patřím rovněž k pracovníkům v sociálních službách, kteří jsou permanentně v "druhé kategorii", protože nepracují v ústavní péči. Jsme neustále v tom nejosobnějším možném styku s lidmi, kteří jsou významně rizikoví v rámci možnosti nákazy (u mě konkrétně lidé s mentálním znevýhodněním). Naše organizace přitom ani nespadá pod nařízení testování! Chodíme dobrovolně dvakrát týdně na antigenní testy, ale víme všichni, že ty jsou k ničemu. Očkování? Ani ve snu. Koho opravdu tato vláda chrání?

Můj příbuzný, žijící od roku '68 v Ženevě, mi poslední dobou často referuje o tom, že ve Švýcarsku obecně nikdo nechápe, proč my, Češi, dříve známí v Evropě jako rozumný a schopný národ, udržujeme v čele naší politické reprezentace jednu nabubřelou skopovou hlavu a jednoho zločince. Teď už se mě několikrát ptal, zda též nezvažuju emigraci. Asi bych měla.

Antigenní testy jsou životu nebezpečná fraška. Švagrová i s příznaky absolvovala dva antigenní testy po sobě s negativním výsledkem (o její příčetnosti raději nehovořím), za další týden to náš tatínek zaplatil životem. Falešný pocit bezpečí je smrtelný hazard. Nechápu, proč to kdo má v naší zemi zapotřebí prosazovat. Nejsem fanouškem konspiračních teorií všeho druhu, ale v tomhle opravdu cítím něco shnilého v království...

Myslím si, že současnou situací hodně trpí i kantoři. Pracuji v přímé péči v sociální oblasti a období tří měsíců na jaře, kdy bylo naše centrum denních služeb pro mentálně znevýhodněné uzavřené, bylo šílené i pro mě. Když pracujete s lidmi, musíte s nimi BÝT. Ne skypovat. To prostě nefunguje. Můžete učit třeba v zákopech, můžete dělat sociální práci třeba v gulagu, ale potřebujete k té práci mít s cílovou skupinou skutečný kontakt. Nelze udělat ze sociální sféry školství "linku důvěry". Škola není jen poskytování informací!

Mám dvě děti, starší dcerka studuje čtvrtým rokem osmileté gymnázium, mladší je v šesté třídě základky. Vychovávala jsem obě holky stejně a myslím si, že jsou obě chytré a nadané. Nicméně starší dcera výuku přes internet vůbec, vůbec nezvládá. Nemůže mít každé dítě v sobě takovou disciplínu a ambice, aby tuhle situaci zvládalo. Jsou to děti! Leckterý dospělý má potíže rozvrhnout si režim dne tak, aby všechno klapalo. A sociální izolace je pro děti ještě těžší než pro dospělé. Cenná zkušenost pro ně? Ona třeba i válka je cenná zkušenost pro zúčastněné. Co tě nezabije, to tě posílí. Ale pořád musíme mít na paměti, že to některé může "zabít".