Chybí vám věk, Michale? Naopak, ten jste přesně potřeboval k tomu, abyste získal to co ve vás teď je a vyzařuje...Mít někoho, kdo nás zvedá a pro koho je důležité že jsme, žijeme, jak se
nám daří, komu nejsme fuk, to je Dar. Moc vás obdivuju za ten zdvih z pekla, sdílení prožitého a otevřenost. Jste borec. Paní redaktorce jako vždy velký dík za možnost spoluprožít další osud a vedení rozhovoru :-)
Milá dcero, pročpak mi to říkáš teď? Co si přeješ, aby se stalo? Pro to co tvrdíš asi těžko budou důkazy, budeš šťastnější, že já jsem nešťastná...? Tak si napíšeme odborníkovi, co on na to, schválně co to udělá. Možná se někdo teprve chystá podobnou bombičku pustit na svět, tak tedy, báby raďte... :-)
To je hned několik témat zároveň. Málo dat ke kvalitní reakci. Petra si postěžovala na nefér a hulvátské jednání pořadatelů, které zvýhodňuje hráčky zřejmě podle vlastních potřeb. Otázka je, jestli to tak bylo vždy a mlčela, protože to zvládala a vlastně to moc nemusela řešit nebo je to aktuální dění, které dřív bylo jinak a proto se ozvala až teď. Netýká se to, samozřejmě, jen sportovců, ale nás všech, kdo jsme v podobné situaci byli nebo jsme. Postaveni před hotovou věc a předveď se. Pak také to může být bráno jako vydrž nebo padni, ozveš se ty, jak známá osobnost, na kterou možná někdo uslyší a něčím tím pohne nebo budeš držet hubu a krok? Nejsem sportovec, sport nesleduju, tohle mne zaujalo, tak reaguju.
Srdíčko moje, ty jsi tak krásně dnes chrápal, takový tón, to vibrato, to žádný před tebou fakt neuměl!
MIláčku, prosím tě, tu zahradu jak jsi posekal, to jsem šťastná! Bez tebe by to tu bylo jako v džungli, děti bychom tam nenašli, ještě že jsi to tak skvěle zvládnul!
A jak neskutečně jsi dnes uzemnil šéfa, to jsem na tebe byla taaakhle pyšná!
Žertuju, každý chlap je rád za povšimnutí si toho, co činí pro rodinu, pro ženu, každý má rád ten svůj domácí trůn hezky oprašovaný. My přece také máme rády, když si muž všimne, pohladí, pochválí. Jsou dny, kdy to potřebujeme víc a kdy míň, nemyslím, že by byl nešťastný, prostě jen chce něco jinak a neví jak to své ženě říct, aby si ho zase všimla jako když neměli děti a spoustu starostí. Na pochvale jakýmkoli způsobem, je-li to upřímné a přiměřené nevidím nic špatného.
Tady se dostáváme na pole úvah velmi nebezpečných. Kdo stojí za takovou léčbu, kdo to má rozhodnout, proč je taková léčba přístupná, když ji nelze poskytnout všem,
jak může jeden doktor, byť senátor zodpovědět takové otázky, které se týkají celosvětového systému zdravotnictví, pojišťovnictví, podpory veřejnosti a solidarity, která pak
ale vyvolává rozporuplné pocity. Vývoj nemocí se zdá být napřed před vývojem léků a humanitní sklony se perou se sklony egoistickými, obojí pochopitelné.
Děkuji za rozhovor a přeji všem, koho toto postihlo a postihne štěstí a zdravý rozum.
Když píšu o politicích sám se jím do jisté míry musím asi stát. Pán je zdatný ohýbač slov a zkušený slalomář mezi pravdou, lží, zdáním, přáním, působením na emoce a
morálku společnosti. Před tímto rozhovorem jsem se o něj nijak nezajímala a musím konstatovat že u toho nadále setrvám. Ale děkuji za pěkně vedený rozhovor :-)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mám pocit, že čtu o sobě v dětství i o svých dětech později...Přežili jsme to díky nastavení rodiny, ochotě se věnovat, možnosti se věnovat a zároveň výdrži a pevným nervům. A štěstí. Děkuji za odvahu to tak krásně popsat a zveřejnit a přeji všem, kdo to znají radost z toho, že mají trošku jiné děti, než je předepsaná norma...Učitelům pak pevné nervy s opravdu hysterickými a neuznalými rodiči, vhled, empatii a výdrž. Někdo tu nevděčnou práci dělat musí a jsem vděčná že dosud jsou tací, kteří i chtějí :-)