A proč by jeho nálady v dospělosti měl odnášet partner? Proč by se mu měl přizpůsobit? Nebo nemá právo na fér partnerství a hezký život?

Jaká metoda? Předpokládám výchovně proplesknout, když je chování už nepřijatelné a slova absolutně nepomáhají situaci zvládnout.

Pokud je inteligence dítěte zachována nebo je dokonce nadprůměrná, tak je snad naděje, že pochopí, že jeho jistá akce vyvolá jistou reakci rodičů. Jinak je nevychovatelné a v životě bude jen těžce narážet. Lidé se mu v naprosté většině nebudou přizpůsobovat a jeho chování nebudou tolerovat.

Poznámka: Naštěstí už nemám co do činění s člověkem s PAS. Ale chvíli jsem měla vztah s takto postiženým VŠ vzdělaným mužem. Jen krátký, než jsem pochopila, že jediné správné řešení je utéct. To však rodiče bohužel prakticky nemohou udělat.

Primárně je problém k přístupu k dítěti s PAS. Dá se to poměrně rychle, spolehlivě a hlavně trvale zvládnout tak, že dítě nebude přítěží. Bohužel tato stovky let používná a spolehlivá metoda sa stala za posledních 20 let skoro trestným činem. Ke škodě právě autistů a jejich rodičů. Greta by si ani náhodou netroufla přednést ten její fanaický a nenávistný projev v OSN.

Zcela chápu, že to nemáte lehké, ale nezlobte se - pokud vám devítileté dítě říká, jak je křesťanství "strašné" a zná jen těch jeho pár temných stránek a nikoliv většinu těch světlých, je chyba na vaší straně - bu´d jste ovlivnění marxismem a dávali jste si jen takové infromace, nebo se nezajímáte o to, co čte nebo kam chodí na netu. Ví třeba informace, že na křesťanských zakledech je založena společnost, ve které žije? Že nebýt mnichů v křesťansmých klášterech, neznali bychom základy demokraci a vědy, pocházející od starých řeckých filosofů a kterré se zachovaly právě jen v křesťanských klášterech? Že kdyby toho nebylo, mohla žít v nějaké daleko horší společnosti, která by neznala demokracii, lidská práva apod.?

Dokud ruské vrahy nevyženou, tak se stejně nikdo vracet nebude. A i pak si návrat do zničené země spousta z nich rozmyslí, zvláště poté, co v azylové zemi se už naučili jazyk na komunikativní úrovni a berou za svou práci peníze, které na Ukrajině nikdy nedostanou.

Pro důchodový systém zemí, které je přijaly, jen dobře.

Kolik procent tvoří lidé s tímto syndromem a kolik procent normální tlouštíci?

V příspěvku hovořím o "drtivé většině", takže se to pochopitelně netýká chromosmální vady Prader-Willi či Bardet-Biedel. Naštěstí jsou to vzácné vady. Syndronomic obesity není uváděna jako samostatná nosologická jednotka.

Píšete vzácných. To opravdu z 1/4 populace obézní neudělá. Vsechna onemocnění budou nějakým způsobem kompenzovatelná. Správně nastavený životní styl a případná hormonální substituce můžou stačit pro udržení obezity v přijatelné míře - řekněme BMI 30 místo 40.

Kolegyně jen vystihla naprostou realitu. Potrefené hlasy přecitlivělých jedinců, hovořící o jakémsi "bodyshamingu" (další odporný anglicismus) zcela opomíjejí skutečnost, že za nadváhou je v drtivé většině nepoměr mezi přijatými a vydanými kaloriemi. Že jde tedy o vědomé ničení si zdraví, stejně jako u kuřáků či alkoholiků. To, že mluví, jak věci jsou, není žádným vysmíváním se, ale chápu, dnešní zjemnělá kultura nemá ráda jasná slova.

Dobrý den Hanko,

cituji z učebnice genetiky (ze které jsem úspěšně složila zkoušku):

Praderův–Williho syndrom je vzácné genetické onemocnění postihující přibližně 0,003 až 0,01 % světové populace.

Jistě, v těchto případech za svá kila pacienti nemohou.

S pozdravem,

Bára

Jo, tech je mezi temi obeznimi asi 80 %, ze ?

Pane Petrove, ona to hovadina není. Od mala trpím silnou řečovou vadou. První stupeň základky jsem s problémy udělal, ale potom mě šoupli do Prahy na internátní školu. Rodičům to nevyčítám, jiná možnost opravdu nebyla. Dnes se to v klidu vyřešilo na klasické škole

Paní Hano, co vám můžu pomoci je to, že se zkusíte podívat na články, které se tohoto tématu týkají. Napiště přesné zadání tak, jak jste mi napsala diagnozu, do horního řádku vyhledávače a měla by se vám objevit nabídka článků, které se zabývají tímto problémem. Třeba najdete více vysvětlení a rad, které by vám mohly pomoct.

Paní Hano, problémy s řečí jsem řešila i u dětí, které měly rodiče s povoláním učitel. Nebyl rozdíl co se týče rodinného prostředí. Problémy s řečí mohou být u kteréhokoliv dítěte. Něco se vyskytne v rozvoji řeči hned v začátcích, některé děti nepoužívají řeč do tří let, některé děti mají vadnou výslovnost, kterou je třeba napravit. Jsou ale také závažnější poruchy řeči, ale ty už sahají do oblasti odborných specialistů. Takové závažné vady v řeči jsme něměla v kompetenci jako logopedická asistentka, jelikož jsem neabsolvovala vysokoškolské studium, které je náročné pro svoji důležitost v této oblasti. Jelikož si opravdu nedovedu představit, jak bych v této situaci postupovala, proto vám ani nemůžu radit. Co vím, tak jen to , že to není závislé na rodinném prostředí, ale na tom, jak se dítě po narození v průběhu 1- 3 let projevuje, potom je důležitá fáze ve věku 3 - 6 let, kdy by mělo dítě dosáhnout ve svém vývoji ke správné výslovnosti a také dostatečné slovní zásobě, Pokud se objevila nějaká odlišnost od normálního vývje řeči, měla by řešit podle závažnosti. Já jsem pracovala s dětmi, které měly vadu ve výslovnosti hlásek, tzv patlavost, ale jejich slovní zásoba už byla rozvinutá. Hodně záleží na tom , jestli ten, který s dítětem pracuje, vytvoří režim pro dítě tak aby dítě denně procvičovalo podle pokynů odborníka dané zadání. Sledovat soustředěnost dítěte a nepřetěžovat. O podnětném a nepodnětném prostředí nebylo v mém příspěvku ani slovo.Autorem článku je paní Jana Bezděková, klinický logoped. Úvod článku je od ní.

Paní Hano, v článku jsou uvedeny téměř všechny problémy, které mohou vzniknout po narození dítěte. To jsem při své dlouhodobé práci to je 25 let nenašla dítě, které se při nápravě výslovnosti projevovalo jako to druhé. Každé dítě se vyvíjí jinak i když jsou to sourozenci v jedné rodině. Proto tento článek slouží jako pomoc rodičům orientovat se v této oblasti a co možná nejdříve rozpoznat, kdy dítě bude pomoc potřebovat. To co je v článku uvedeno je známo už hodně dlouho. Setkala jsem se na přednášce i s kapacitou, profesorem Sovákem, který je vlastně otcem tohoto oboru, tedy Logopedie. Bylo to v roce 1980. Za tu dobu se poznatky z této oblasti posunuly hodně dopředu. Článek obsahuje rady rodičům, jak postupovat ve vývoji řeči dítěte. Neměla jsem v kompetenci řešit závažnější problémy, šlo jen o nápravu patlavosti hlásek. Za úspěch sem považovala to, když jsem s dítětem pracovala a podařilo se mi odstranit koktavost v jeho řeči. Je to zajímavá, ale náročná práce a nedá se jen tak odbýt. Se závažnými případy jsem se nesetkala a proto nemůžu soudit. Ale chtěla bych vám popřát, aby se podařilo najít cestu k lepším výsledkům. Za těch 15 let si to opravdu zasloužíte. Přeji vám hodně štěstí.

Asi není nejlepší doba takové věci řešit. Ale je faktem, že první dáma země, která není úplně nejmenší, která není úplně bezvýznamná a která (navzdory zadlužení) není úplně chudá, by mohla mít jistou úroveň podpořenou i finančně. Podobně, jako je to i v jiných vyspělých zemích. Konečně, bude to platné i pro první dámy, které přijdou po Pavlové.

Přece nechcete, aby si první dáma k večeři opékala buřta, nebo debužírovala tlačenku, případně zavináče...

Vážena