Píšete vzácných. To opravdu z 1/4 populace obézní neudělá. Vsechna onemocnění budou nějakým způsobem kompenzovatelná. Správně nastavený životní styl a případná hormonální substituce můžou stačit pro udržení obezity v přijatelné míře - řekněme BMI 30 místo 40.
Nejdříve si o dané problematice něco nastuduje. Ve většině případech u těchto jedinců je stabilizace klinického obrazu spjata s léčbou psychofarmak, která zvyšují chuť k jídlu, takže hormonální substituční v těchto případech zcela není efektivní
Kolegyně jen vystihla naprostou realitu. Potrefené hlasy přecitlivělých jedinců, hovořící o jakémsi "bodyshamingu" (další odporný anglicismus) zcela opomíjejí skutečnost, že za nadváhou je v drtivé většině nepoměr mezi přijatými a vydanými kaloriemi. Že jde tedy o vědomé ničení si zdraví, stejně jako u kuřáků či alkoholiků. To, že mluví, jak věci jsou, není žádným vysmíváním se, ale chápu, dnešní zjemnělá kultura nemá ráda jasná slova.
Vážený pane doktore, docela by mne zajímalo zda si vědomě niči zdraví jedinci se syndronomickou obezitou a nebo jedinci s Prader Williho syndromem,
Dobrý den Hanko,
cituji z učebnice genetiky (ze které jsem úspěšně složila zkoušku):
Praderův–Williho syndrom je vzácné genetické onemocnění postihující přibližně 0,003 až 0,01 % světové populace.
Jistě, v těchto případech za svá kila pacienti nemohou.
S pozdravem,
Bára
a zajisté víte, že existují další vzácná onemocnění,u kterých je jeden z fenotypů obezita.
Paní Hano, co vám můžu pomoci je to, že se zkusíte podívat na články, které se tohoto tématu týkají. Napiště přesné zadání tak, jak jste mi napsala diagnozu, do horního řádku vyhledávače a měla by se vám objevit nabídka článků, které se zabývají tímto problémem. Třeba najdete více vysvětlení a rad, které by vám mohly pomoct.
Vážená paní Evo,
nepamatuji si, že jsem Vás žádala o pomoc. A příště něž budete radit ve veřejném prostoru tak se nejprve zamyslete jestli na místo třeba i dobře míněné rady spíše někomu neublizite
Paní Hano, problémy s řečí jsem řešila i u dětí, které měly rodiče s povoláním učitel. Nebyl rozdíl co se týče rodinného prostředí. Problémy s řečí mohou být u kteréhokoliv dítěte. Něco se vyskytne v rozvoji řeči hned v začátcích, některé děti nepoužívají řeč do tří let, některé děti mají vadnou výslovnost, kterou je třeba napravit. Jsou ale také závažnější poruchy řeči, ale ty už sahají do oblasti odborných specialistů. Takové závažné vady v řeči jsme něměla v kompetenci jako logopedická asistentka, jelikož jsem neabsolvovala vysokoškolské studium, které je náročné pro svoji důležitost v této oblasti. Jelikož si opravdu nedovedu představit, jak bych v této situaci postupovala, proto vám ani nemůžu radit. Co vím, tak jen to , že to není závislé na rodinném prostředí, ale na tom, jak se dítě po narození v průběhu 1- 3 let projevuje, potom je důležitá fáze ve věku 3 - 6 let, kdy by mělo dítě dosáhnout ve svém vývoji ke správné výslovnosti a také dostatečné slovní zásobě, Pokud se objevila nějaká odlišnost od normálního vývje řeči, měla by řešit podle závažnosti. Já jsem pracovala s dětmi, které měly vadu ve výslovnosti hlásek, tzv patlavost, ale jejich slovní zásoba už byla rozvinutá. Hodně záleží na tom , jestli ten, který s dítětem pracuje, vytvoří režim pro dítě tak aby dítě denně procvičovalo podle pokynů odborníka dané zadání. Sledovat soustředěnost dítěte a nepřetěžovat. O podnětném a nepodnětném prostředí nebylo v mém příspěvku ani slovo.Autorem článku je paní Jana Bezděková, klinický logoped. Úvod článku je od ní.
Vážená paní Evo, děkuji za výstižně vysvětlení, ze kterého je zjevné, že skutku pracujete pouze s dětmi, které se potýkají s dyslalii
Paní Hano, v článku jsou uvedeny téměř všechny problémy, které mohou vzniknout po narození dítěte. To jsem při své dlouhodobé práci to je 25 let nenašla dítě, které se při nápravě výslovnosti projevovalo jako to druhé. Každé dítě se vyvíjí jinak i když jsou to sourozenci v jedné rodině. Proto tento článek slouží jako pomoc rodičům orientovat se v této oblasti a co možná nejdříve rozpoznat, kdy dítě bude pomoc potřebovat. To co je v článku uvedeno je známo už hodně dlouho. Setkala jsem se na přednášce i s kapacitou, profesorem Sovákem, který je vlastně otcem tohoto oboru, tedy Logopedie. Bylo to v roce 1980. Za tu dobu se poznatky z této oblasti posunuly hodně dopředu. Článek obsahuje rady rodičům, jak postupovat ve vývoji řeči dítěte. Neměla jsem v kompetenci řešit závažnější problémy, šlo jen o nápravu patlavosti hlásek. Za úspěch sem považovala to, když jsem s dítětem pracovala a podařilo se mi odstranit koktavost v jeho řeči. Je to zajímavá, ale náročná práce a nedá se jen tak odbýt. Se závažnými případy jsem se nesetkala a proto nemůžu soudit. Ale chtěla bych vám popřát, aby se podařilo najít cestu k lepším výsledkům. Za těch 15 let si to opravdu zasloužíte. Přeji vám hodně štěstí.
Vážená paní Evo,
tak pokud jste se nesetkala se závažným případy,jak v článku zmiňujeme , tak proč ve veřejném prostoru zmiňujete,že k vadám řeči může dojít na základě nepodmetneho prostředí rodiny. Toto Vaše nešťastné vyjádření může napáchat více škody než užitku. Skratka ve společnosti jsou a budou jedinci, kteří nejsou schopni verbálně srozumitelně komunikovat a věřte určitě to není zbusobeno nepodmetnym prostředím, ale tak jako v případě mého syna a nebo např. v
případě děti s poruchou autistického spektra na podkladě anomálii CNS, což kapacita, kterou zmiňujete určitě nemohla vědět.
Zase jedna chytrá. Já mám syna, který se narodil se vzácným závažným onemocněním, jehož jedním z rysů je těžká apraxie řeči, a vývojová dysfazie. I přes 15 ti letou logopedickou intervenci jeho řeč je téměř nesrozumitelná. A v žádném případě se nejedná o zanedbání, neboť moje dcera již ve třech letech byla schopna přednášet básničky
Asi není nejlepší doba takové věci řešit. Ale je faktem, že první dáma země, která není úplně nejmenší, která není úplně bezvýznamná a která (navzdory zadlužení) není úplně chudá, by mohla mít jistou úroveň podpořenou i finančně. Podobně, jako je to i v jiných vyspělých zemích. Konečně, bude to platné i pro první dámy, které přijdou po Pavlové.
V jiných zemích neberou finanční podporu handicapovaným tak jako v naší.Za měsíční podporu první dámy, by se mohlo mít lépe např.45 lidí s poruchou autistického spektra, kterým se vehementně berou příspěvky na péči
Pes ve škole nemá co dělat. At si rodiče nejdou speciálku, soukromou nebo vyučujou doma když se jim to nelíbi. Chudák pes.
I rodiče alergiků si mohou nalézt soukromou školu nebo své děti učit doma. A mimochodem pes, který je vycvičen pro osoby s poruchou autistického spektra má speciální výcvik tudíž na rozdíl od běžných domácích mazlíčků, je schopen svým chovanim u těchto osob zabránit možnému zachvatu, tudíž přítomnost této kompenzační pomůcky je přínosná jak pro ostatní děti tak pro učitele
9
Sledujících
2
Sleduje
9
Sledujících
2
Sleduje
Kolik procent tvoří lidé s tímto syndromem a kolik procent normální tlouštíci?
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
i tem kterým bylo diagnostikováno chronické zánětlivé onemocnění mohou být na základě předsudků chybne diagnostikování a mohou trpět tímto syndromem.Vlastni dlouholetá zkušenost