Jděte do práce, to je nejjednodušší cesta, jak se z této situace vyhrabat. Pokud to nepochopíte, tak vám není pomoci.

Takovíto bez... mozci jsou mojí noční můrou. Jezdíme za dcerou do Německa a

na D 8 se třesu hrůzou, abychom někoho takového nepotkali, zvláště, když s námi jede naše vnučka. Jestli se zabijí sami, je to jejich volba, ale zničit život jiným, to není už hra. A jestli ten "Žižkovák! řekne, že natáčí pro zábavu jiných, patří do uzavřeného oddělení na psychiatrii. Tohle je zábava?

Jak asi bude takové dítě fungovat ve školce nebo ve škole. Když nebude naladěné, bude mlátit učitelku? Jak se postaví ke svým povinnostem? Jak bude kooperovat se spolužáky? V institucích se proste musí podřídit systému. Jak bude pracovat v zaměstnání. Jak bude plnit příkazy nadřízených? O tom tahle maminka taky přemýšlí?

Na život na venkově musíte mít "vesnickou náturu". Buď musíte mít tučné bankovní konto, abyste si mohli na všechny práce najmout sílu, pak můžete jen relaxovat. V opačném případě musíte být pracovití, zruční, předvídaví a vytrvalí. A když vás to ke všemu ještě baví, je to život nádherný. Já ráno vstanu, jdu zalít skleník, všechny záhony, nakrmit drůbež, dát kočkám a psům. Pak pleju, sázím a přesazuji neboli tvořím si zahradu k obrazu svému a je to moje hobby. Že mě bolí záda, to beru jako samozřejmost. Manžel seká trávu, odváží, dělá drobné opravy a "vylepšení", pak něco k obědu, trochu odpočinout a když jsme unavení, tak trochu zvolníme. Mezitím trochu práce z podnikání. Na nákup sice musíme 12 km do města, ale rádi se vracíme do svého klidu. Nikdy bych neměnila. Žili jsme taky několik let v paneláku, ale tam bych se ukousala nudou.

moc jí to sluší, elegantní dáma

Lidská blbost nezná mezí

Proto já jsem jasně řekla svým dcerám, že pokud budu dementní, tak okamžitě do specializovaného zařízení. Ten člověk už stejně nežije plnohodnotný život a ostatní v rodině se jen trápí. Jinak pokud budu při smyslech a alespoň polezu po kolenou, tak se z domova nehnu. Ale demence, to je fakt jiná liga.

Tak Jiřinko, pevné zdraví, vypadáte bezvadně. Užívejte života ještě dlouhá léta.

Žádný styl, všehochuť. Ale když se jim tam dobře žije, nic proti tomu….

O děvčeti sice nic nevím, ale interiér chatky je moc pěkný. Útulné, povedlo se moc. Má vkus.

Hlavně to je kachna, která neumí komunikovat. Nechat někoho, kdo mi nesedí rok v bludu, to je ubohost. Jestli koukáte na ty slátaniny v televizi, kdy má každý za týden vyměněného partnera, tak takhle život opravdu nefunguje. Tak už se vzchopte a začněte se chovat jako dospělá racionální žena. jinak s vámi nevydrží nikdo.

Tak škoda, že nemluvila a nevysvětlovala svoje představy, když hledala partnera. To je - miluju tě až za hrob a za dva roky jsou od sebe. A co těch dětí strádajících.

Protože tady už se jako nejvyšší božstvo uznávají jen prachy, prachy a prachy. Kdo je empaticky, ten je slaboch. No jo, nová doba.

Trapné, pan Bašta již nežije.

Promiňte, ale vy jste nedospělá nebo nevyrovnaná. Přece hodnota člověka nespočívá v tom , že třímá v ruce jakýsi plastový kelímek. To je hra na něco, co nejste. A jestli jsou okolo vás všichni tak povrchní, nemusí vás to trápit. Jestli na to mám, jezdím mercedesem, jestli nemám jezdím škodovkou. Důležité je jak se chováte, jestli jste slušná, empatická, dobrosrdečná, schopná podat pomocnou ruku. To jsou alespoň pro mne ty správné hodnoty.

S vnučkou jsme navštívili velikonoční Blatnou. Stánků dost na to, aby se člověk pokochal a něco pěkného nebo chutného koupil, lidí dost, ale všichni v dobré náladě. Ohleduplní, všichni se usmívali a všichni mířili do blatenského zámeckého parku na alpaky, pávy a daňky. Vkusné bez kýčů, pak lehký oběd v nedaleké restauraci. Byla to paráda.

Proč zamořujete prostor takovými slinty?

A přemýšlíte někdo o tom, jak této rodině pomoci? Jak například vynaložit účelně prostředky podporující rodinu tím, že by tyto ženy nebo spíše dívky, které mají velmi brzo děti, se naučili alespoň základní finanční gramotnosti, zásadám prvotní hygieny, základní péče o děti, povědomost o právních úkonech apod...

A ne jen hloupě rozdávat dávky a nekontrolovat jejich využívání či zneužívání.

Tahle maminka je vlastně chudák, dětství asi nic moc, pak dětský domov, pak partner surovec. Kde se to má všechno naučit? Ona je bezradná, zoufalá, ale v hloubi duše touží žít šťastný život, jen neví jak.

Tady by měl zasáhnout stát a opravdu dovychovat takovéto lidi, kteří se evidentně nenarodili na šťastné planetě. Vždyť finančních prostředků je jistě dost, jen o tom popřemýšlet. A podmínit čerpání dívek nějakým povinným kurzem nebo tak něco.

I mě se to prostředí nelíbilo, nijak se jich nezastávám, být jejich sousedem by mi asi vadilo. Ale to je bohužel můj alibizmus, že jsem ráda, že nikoho takového v širokém okolí neznám.

Tak muže do Chorvatska vlakem.

a povedlo se moc, žádný nudný minimalismus, žádná šeď a betonová stěrka, příjemné rodinné bydlení. Škoda, že nevidíme zahradu