No, já zbožňuju v roli Exnera Jiřího Kodeta. Ten prostě splňoval představy o Exnerovi jak jsem je získal z knížek.

Interpret je výborný, ale ta hudba mi tam prostě nepasoval. Naprosto mi to znepříjemňovalo poslech.

Olympiáda je výročním svátkem světového sportu. Poslední ceremoniál vyvolává přání jisté tečky. Více už opravdu ne! Oslavu chápu, všichni se těší, snad každý si vybere oblíbený sport a soutěž. Náklady na "karneval" jsou ohromující a zcestné. Proč to neinvestovat přímo do sportu. Námětů nepřeberně. Špatná propagace či reklama. Skutečným sportovním svátkem a zážitkem nedávných dnů byl hokej, fotbal, Tour de France a tenis. Kupa radosti a nadšení. Pompéznosti nikomu nechybělo. Příštím pořadatelům přeji ubrat plyn a přidat triumfu sportu.

On nepřemýšlí - jednotné, oni nepřemýšlejí - množné.

... nepřemýšlejí ...

Pokud záměna písmen nemění význam slov je na místě tolerance.Zmíněnou ,,verlybu" jsme dětem tolerovali (pro dětské jazýčky to byl menší jazykolam) a věkem s rozšířením slovní zásoby děti k správné výslovnosti samy došly. A že špatně vyslovuji ,,imbus" jsem se dověděl až teď z článku.No, nikdy není pozdě se poučit. 🙂

Trochu problém je,když se jedná o význam slov. Běžná záměna slov ,,holt" a ,,hold". Každé s úplně odlišným významem. Příkladů je mnoho ale dokud se domluvíme ještě to není nejhorší.

Fakt byl naprosto skvělý, za jednu noc vyhojeno. Účinkoval i na odřeniny. Náhrada je PANTHENOSE, taky prima , ale Borozan byl lepší.

Píšu si do deníčku - Bob Kartouz, mistr dlouhých bezargumentačních obecných rozhovorů.

Když chceme obhajovat celý ten levicový ideologický guláš, měli bychom najít munici a vysvětlit, proč tato západní ideologie, která se už dávno vymkla z kloubů, je pro nás ta pravá. Bohužel, dostává se nám jen frází, klišé a nenávisti vůči součanému sociálnímu uspořádání světa.

A z deklarované potřeby boje proti dezinformacím ne kape, ale crčí demagogie a nesnášenlivost proti opozičním názorům. Ovšem autor má jeden problém, a sice svobodu slova v ústavě. Což nonšalantně smázne konstatováním, z něhož plyne, že svoboda slova není pro každého, ale jen pro ty správné názory.

Např. z volání po takových vzdělávacích aktivitám, které jsou zaměřeny na informační gramotnost, vyčuhuje čertovo kopýtko v tom, že se nám dostává současně informace o informační negramotnosti absolventů našich škol a současně, že je to musíme teprve naučit. Hle levicová touha po názorově stejnorodé mase.

Vidím také nepochopení našeho právního řádu a Istambulské úmluvy (o potírání násilí proti ženám). Úmluva je ovšem určena pro nápravu situace v primitivních zemí (ženská obřízka, rozšířené znásilňování apod.), a ne pro vyspělé země, kde tyto věci dávno řeší právo.

Šíření nenávistných projevů by podle autora mělo být více trestáno. No proč ne - když jde o intenzivní projev, každý může dát podnět policii, i Bob Kartouz. Proč to nedělá a jen rozpráví o nutnosti odstrašení a o hranici svobody slova, to je mi záhadou.

Protože zde máme ústavu a soudy, které jediné nám tyto věcí mohou vysvětlit.

17 listopad 89 a vůbec převraty v tehdy socialistických zemích se taky dají chápat jako podvod Západu na země Bývalého socialistického bloku.

Bohatá západoevropská společnost, kde všichni usilovně pracují k obecnému prospěchu a k ještě většímu bohatství a ekonomické stabilitě, společnost, ke které jsme vzhlíželi a kterou nám populističtí sluníčkoví politici typu Václava Havla slibovali za pár let dosáhnout. přestala existovat mnohem dříve než jsme dosáhli aspoň na dohjled k ní.

Dneska starší evropská generace, která byla ochotna pracovat naplno na společenské prosperitě končí, odchází do důchodu a nová generace pracovat odmítá, zvláště manuálně a místo toho se snaží živit všelijakým neproduktivním aktivismem. Progresívním levičáckým WOKE aktivismem, proimigračním aktivismem, zeleným aktivismem. Bohatství, které evropská společnost nahromadila za století usilovné práce předků, se nyní v Západní Evropě masívně rozhazuje do všelijakých žump, z nichž každá další je větší a spolykává víc než předchozí. Západní Evropa tak promrhává své zděděné bohatství a přední ekonomickou a politickou pozici ve světě ještě dříve, než bylo nám občanům z východního bloku dopřáno to bohatství a prosperitu okusit. Bohatství a prosperita Západní Evropy v roce 89 se tak jeví jako bludička nereálného mámení, za kterou jsme se vydali ze socialistického marasmu a zaostávání, abychom nakonec zapadli v bažině evropského bruselského marasmu a pod vlivem bruselských regulací, toho aktivismu a naposledy sebevražedného zeleného Green Dealu se propadli do ekonomické a politické nicoty.