Chudáci slušní a charakterní Slováci. Tohle si nezaslouží.

Rozhodně jsem přesvědčená, že těch postižených long covidem jsou min. desetitisíce. Jenže nejsou evidovaní u doktorů, protože ti je tak neviděli. Z vlastní zkušenosti vím, že hledali příčiny potíží všude jinde, než u covidu. A zaráží mě, že teprve po 5 letech se u nás připravuje nějaký manuál pro doktory. To je dost pozdě s ohledem na ty chudáky, kteří mají zdravotní problémy neslučitelné s běžným životem, prací, zábavou. Ta únava je opravdu hrozná, kdo nezažil, nepochopí. Z té se nevyspíte. Unaví vás cesta na WC, natož pak jiné činnosti, pracovat je nemožné.

Kdyby každá žena měla svého kadeřníka, maskéra a módního návrháře jako má ona, tak bude taky tak hezká a upravená. Ještě by mohla zapracovat na tom sípání hlasivek, když mluví. Je to dost slyšet, jako by hodně kouřila nebo měla astma.

Až na to, že na fotce není vánoční, ale velikonoční kaktus. Má jiné listy, než skutečný vánoční kaktus. Velikonoční kaktus kvete 2x ročně, někdy se mu říká i kaktus díkůvzdání, protože kvete v listopadu. Vánoční kaktus kvete jen kolem vánoc, max. v lednu.

Videa s Maxem jsou často na sociálnich sítích. Opravdu šije šaty sám. Od výběru látky ve specializovaných obchodech, přípravy střihu, střihu látek az po samotné šití. Sice nesdílím jeho vkus, ale některé šaty jsou velmi hezké. Ušil třeba krásný zelený kabát herečce Debře Messing. Má před sebou velkou budoucnost, jestli nesklouzne mezi drogy a jiná lákadla bohatých a známých osobností.

No, nevím, co by tomu řekl sám Karel Gott. V jednom z dokumentů, kde vystupoval spolu se svou ženou a tehdy ještě malými dětmi, se k soškám andílků nevyjádřil zrovna nadšeně. Myslím, že to byl vánoční pořad na tv Barrandov.

Většinou s hodnocením p. Vaňka nesouhlasím, ale teď má pravdu. Kostýmy jsou rok od roku horší a ošklivější. Všimla jsem si, že v každém kole jsou vždy jen jedny šaty hezké a víc zdobené a zbytek ubohý přešívaný dres. Když jsem viděla letos na jaře slovenskou Lets dance, to se nedá srovnat. Nádherné šaty. V těch prvních řadách Stardance byly také krásné šaty. A pak se začalo šetřit a přešívat. Zrovna u tohoto pořadu je to velká škoda.

Docela mě zajímá, kolik let je autorce článku. Protože je evidentní, že buď chce být za každou cenu zajímavá nebo tu dobu zná jen z vyprávění. Fronty sice byly, ale ne na všechno a ne celých 20 let normalizace. Toaleťák byl nedostatkovým zbožím až někdy v 80.letech kvůli vývozu do SSSR. Dětského oblečení bylo všude dost a kvalitního. Pamatuju si i obchody s oděvy pro dospělé, také plno zboží. Fakt je, že k některý módním věcem se člověk bez známostí nedostal. Úplatkářství bylo běžnou součástí života. Banány byly i během roku. Mandarinky byly na Mikuláše. Ovšem, a to jistě potvrdí pamětníci, chuť a vůně banánů a mandarinek se vůbec nedá srovnávat s těmi dnešními, dodnes si to pamatuju, jak byly úžasné. Nepamatuju si, že bychom trpěly jako děti nedostatkem jídla, masa atd. Výběr nebyl jako dnes, což je logické, ale v sámošce bylo vše. Možná někde na vesnici byly problémy se zásobováním.

Jsem jedna z Husákových dětí a ve většině nesouhlasím s tím, co je v článku napsáno. Knížky byly krásně ilustrované a podle mého nebyly obrázky přeplácané. Sešity byly bez ilustrací a nikomu to nevadilo. Proč by taky měly být obrázky na sešitu? Nikdy jsem tím netrpěla a nezanechalo to na mě žádné negativnií stopy. Stejně jako u aktovek. Pravda je, že byly kožené a těžké. Ale že bychom strádaly, že nejsou barevné a s obrázky? Ani náhodou. Náš život byl jiný, než mají dnešní děti. Nebyl horší, ale jiný. Měly jsme jiné zážitky, než mají dnešní děti. Pokud se týka penálů, byl velký výběr a měla jsem i patrový a nebyl podpultový. Nevím, z jakých pramenů toto autorka získala, ale pravda to není. Do mého penálu se vešly pastelky, fixy, několik tužek, per nebo propisek, guma, ořezávátko a krátké pravítko. Možná i něco dalšího. Nechápu, proč byla zmíněna klovatina v kelímku. Ano, ta se prodávala, ale proč nosit do školy tuhle, když se běžně nosilo lepidlo v tubě nebo klovatina v plastové lahvičce se samonanášecím uzávěrem. A byl to běžný výrobek, to měly všechny děti, stálo to pár korun. Kdo je z naší generace, bude si pamatovat papírnictví, které bylo vždycky plné všeho možného a tu jeho typickou vůni, která už dnes v žádném není. Vážená dámo, evidentně jste chtěla být zajímavá a tak jste napsala tendenčně zaměřený článek o tom, jak jsme jako děti trpěly tím, že jsme neměly ten luxus, jaký mají děti dnes. Škoda, že si to nemůžete zažít v reálu. V naší třídě nikdy nikdo netrpěl tím, že nemá ilustrované sešity, penály a klovatinu v kelímku.

Rasistické sušenky? Myslela jsem, že už mě jen tak něco nepřekvapí, ale tohle je fakt něco. Zajímalo by mě, co by řekl na sušenky Oreo, ty jsou ještě víc "rasistické" 🙂 Vraťte nám, prosím, toho Inda, který měl strach, že jsou všude drogy.

Tak já tedy nevím, ale na obrázku vidím kosmetiku - tubu krému a lahvičku s pumpičkou. Může tam být pleťové mléko, mýdlo. Přitom v kvízu je jako správná odpověď, že tam není žádná kosmetika.

Začíná to připomínat Slovensko. Kdo bude další odejitý?

A tak česká dovednost pomohla zase jednou k vítězství občanů jiných národů.

Mám trochu rozpačitý pocit. Pokud by to nebylo zahájení největší sportovní akce, ale jen nějaká show, pak dobré, ikdyž prostor pro "módní přehlídku" byl i tak přehnaný. K "modelům" se nevyjadřuju, nevím, jestli je tato slavnost vhodná pro prezentaci komunity LGBT. Je to olympiáda, kde by hlavní roli měli hrát sportovci. A to se včera nestalo. Těch pár vteřin pro každou výpravu na lodi bylo žalostně málo. Víc času bylo věnováno pochodni s ohněm, kde jsem měla chvílemi pocit, že oběhnou celou Paříž, jen aby se vystřídalo co nejvíc celebrit. Ovšem Celine Dion byla nadpozemská, to se jim povedlo.

Film Jak se krotí krokodýli byl bohužel omyl. Od samého začátku až do konce nastavovaná kaše, Etzlerovi nebylo, jako vždy, vůbec rozumět, děj chaotický a nic moc, vadila mi Timková, neslaná nemastná, navíc blbě mluví česky. A co mi vadí úplně nejvíc, že celý film je moc uřvaný. Viděla jsem jednou a stačilo.

Lepší dostupnost a cenu léků bez předpisu v Polsku zdůvodňujete tím, že je to větší trh. Jak mi tedy vysvětlíte, že např. Hylak kapky jsou v řadě našich lékáren nedostupné a na Slovensku jsou v lékárnách i eshopu k dispozici. A Slovensko je ještě menší trh, než v ČR. Nebo když v nedávné době byl v ČR přerušen prodej očního gelu Recugel na delší dobu, v Německu i na Slovensku byl běžně k sehnání. Naštěstí mají sousedé lepší distribuci léků, než máme my a tak objednávám u nich. A kolikrát to vyjde i levněji.

Pozoruju, že od začátku prázdnin jede celkem masivní masáž diváků ohledně nové sezóny Ulice. Pomalu každý den na mě vyskočí nějaký titulek, kdo se objeví v Ulici, návrat některých postav z minulosti, co zažije Magda, Vanda atd. Připomíná mi to stejnou mediální masáž diváků loňské léto, kdy tv Prima lákala na seriál Eliška a Damián. A dopadlo to příšerně.

Paní chápu, asi je introvert a ti potřebují být někdy doma sami. Taky by mě to štvalo vracet se domu a pokaždé tam narazit na někoho, ikdyž milovaného. Jde jen o ten pocit být chvíli sám. Což extroverti nikdy nepochopí.

A co když střelec trefil přesně, o co byl požádán? Šílené, že ano. Ale napadlo mě to hned, jestli to nebyla předem připravená akce.

Každý rok vidím na červeném koberci stejné herečky a herce. Manželé Dykovi, Dolanský Vlasáková, sestry Geislerovy, Bohdalová, Nesvačilová, stejné modelky atd. Letos zatím chybí Jitka Čvančarová. Nic nového, významného nenatočili, ale vždycky jsou zváni jako hvězdy. Při vší úctě proč? Jestlipak byla například pozvána letošní držitelka Českého lva Simona Peková?