Nemusíte jen bydlet v hotelu. Existuje taky stan nebo spací auto. 100% soukromí a náklady téměř 0.

Ono na tzv. cestovatelských platformách se spíš vyskytují jedinci, co o cestování jen sní a mají velké oči a nakonec cestují jen doma na gauči s prstem v mapě. A pokud už někam vyrazí, tak přesně jak píšete, je to ostuda. Ale po návratu jsou ze sebe schopni udělat odborníka na danou destinaci.

Muži jsou nepochybně borci, ženy jsou ty špatné, netolerantní apod. Pán možná soudí jiné podle sebe.

Jakoby jste psal o sobě... Jsou taky třeba vdovy/vdovci, lidé s partnery, které cestovat nebaví nebo jsou třeba nemocní, invalidní. Budete je odsuzovat, když nechtějí sedět doma na zadku?

Já to mám úplně stejně. Pracuji s lidmi a miluji tu práci i ty lidi. Ale na vlastní dovolenou jezdím sama, max. s rodinou či 1-2 kamarády. Abych měla lidi stále ráda, musím si od nich taky někdy odpočinout.

Jako průvodkyně aktivních zájezdů jsem zažila obrovské množství lidí, kteří jeli na zájezd single a poznali nové přátele, se kterými potom začali jezdit společně. A samozřejmě mnozí našli i životního partnera, a to cestující všech věkových kategorií. Myslím, že to je jeden z velkých bonusů cestování s cestovkou - single jedinec se nemusí bát (že se ztratí, nedomluví, unesou ho...), má možnost sdílet zážitky a navíc třeba potká přátele se společnými zájmy. Z takových zájezdů, kde lidé najdou nové přátele, mám vždycky velikou radost.

Vy jste zjevně chodila na běžnou základní školu. Mě rodiče přihlásili na výběrovou základní školu s rozšířenou výukou jazyků, kam se dělaly přijímací zkoušky a kam cikáni a podobní rozhodně nechodili. Tam chodily převážně děti prominentů.

Malinko mi to připomíná můj příběh. Nešlo o barvu pleti, ale nečlenství mých rodičů v KSČ. Nějakým omylem jsem byla ještě za socialismu přijata na školu pro "lepší" děti. A dlouho jsem nechápala, proč moji spolužáci mají od rodičů zakázáno se mnou kamarádit. No a po revoluci se z komunistických rodičů mých bývalých spolužáků stala novodobá elita...

Většina problémů, včetně zdravotních, bývá v hlavě, v nastavení mysli a přístupu k věci.

V Indii jsem byla poprvé v mých 19, sama jako batůžkářka. Od té doby jsem se tam mnohokrát vrátila, i jako průvodkyně turistů. Zrovna nejčistší země světa to není, ale to poznání stojí za to. V Ganze jsem si při první návštěvě i zaplavala. Jedla vždy jídla "na ulici", pila všechno, co úplně nesmrdělo. Světe div se, nikdy jsem se tam nepo..ala. A to od deseti let nemám žádné očkování. Holt někteří cestovatelé jezdí za poznáním a dobrodružstvím, někteří jen odškrtnout si další destinaci. Podle toho k tomu přistupují, podle toho potom i dopadnou.

Ano, podobně jako i jinde ve Skandinávii, jsou ve Finsku lidé od dětského věku vedeni k pobytu v přírodě v létě i v zimě a tedy si navyknou zvládat určitý diskomfort a fungovat i v terénu mimo svůj domácí skleník. Je běžné, že se děti naučí rybařit či lovit, zacházet se zbraní, zcela přirozeně. Získávají základní odolnost, která se může jednou hodit. U nás je toto omezováno a odolní jedinci například z řad trampů jsou spíše perzekvováni. Naopak módní je trávit volný čas v nákupních centrech... A ti dnešní hošíčci, co umí jen ovládat mobily, to je ostuda a průser.

Chudáčku...

Nejspíš se chlapec sám frajersky přiblížil, aby si ho nafotil. A pak se divil, když zvíře znejistělo. Takoví by do lesa chodit sami neměli.

Řekla bych, že jako "budoucí hajný" se dost zesměšnil.

Přesně tak!

Tenhle vlk byl jen zvědavý a útočit rozhodně nechtěl. Sama jsem se s vlkem párkrát zcela nečekaně setkala. Naštěstí vždy byl jen z ostražitosti zvědavý, co jsem zač. Celé smečky bych se bála, ale takhle to bylo úžasné setkání. Překvapuje mě, že ten chlapec prý chce být hajným, čekala bych, že bude s lesem víc sžitý. A ještě frajer natáčel na mobil? Nebylo to tak, že vlka zahlédnul a sám se k němu blížil, aby si ho nafilmoval? A pak se divil, že vlk znejistěl?

V naší prodejně BILLA paní na kase markuje jakýkoliv druh chleba vždy jako ten nejdražší druh, ať si vezmu jakýkoliv. Cenovky v regálu s chleby mají asi schválně přeházené a matoucí. Paní vždy markuje ten nejdražší a když se ozvu, dělá ze mě pitomce... Asi je to taková hra 🙂 Ona je chudák tak jednoduchá, že mi přijde hloupé ji nějak buzerovat nebo si na ni stěžovat. Prostě pokud mi to nenamarkuje správně, tak jí ten chleba nechám na kase. Tedy nechávala jsem. Teď už pro chleba raději chodím jinam.

Za sebe mohu říct, že Pákistán je zemí, kde jsem se jako žena cítila nejhůř ze všech zemí, kde jsem kdy cestovala. Pokud máte mužský doprovod, nemáte nejmenší problém, protože k majetku muže se zde ostatní muži chovají s respektem. Nicméně, když jsem se ocitla na ulici sama (kamarádi, se kterými jsme společně cestovali, ze zdravotních důvodů nebyli schopni opustit ubytovnu), tak navzdory odpovídajícímu oblečení včetně šátku jsem byla pro místní prašivým psem, kterého zaháněli shnilým ovocem... V obchodě jsem musela počkat, až budou obslouženi všichni muži, kteří přišli po mně apod. Ne, některé destinace rozhodně women friendly nejsou.

Už jsem myslela, že umřel Flégrův Micík...

Víte, paní, až třeba budete mít v rodině postižené dítě a budete hledat speciálního pedagoga nebo podobnou profesi, aby Vám pomohl dítě naučit normálně fungovat, pak třeba zjistíte, že máte smůlu. Protože málokdo je takový génius, aby uměl všechno. A zrovna humanitně zaměření odborníci jsou často ti, kteří zrovna s matematikou (a fyzikou) nebyli v dětství úplně kamarádi. A kvůli překážce v podobě matematiky by nemohli absolvovat požadované vysokoškolské vzdělání. A zároveň existuje spousta geniálních technicky zaměřených lidí, kteří prostě nemají nadání na jazyky. Přijde mi velmi špatné, že by nadání lidí talentovaných jedním směrem mělo být promrháno kvůli tomu, že nejsou dokonalí ve všech směrech. Určitě máte kolem sebe spoustu takových lidí, kteří jsou v něčem výjimeční a užiteční, ale prostě nemají nadání na všechno. Podle mě je správné, že je možnost volby. Ještě správnější by možná bylo, kdyby se maturita nahradila pouhým diplomem o řádném absolvování školy. Více talentů by dostalo spravedlivou šanci na uplatnění.