Naprosto nechápu, proč svobodné matky dají dětem příjmení partnera. Jsou to snad především jejich děti! Zaprvé, jak se říká, matka na rozdíl od otce je vždy známá. A hlavně, pokud on si ji nechtěl vzít a dát tak najevo zájem o společnou rodinu a společné jméno, tak proč by se dítě mělo jmenovat po otci - neotci.
Podle mě by si školy měly řešit přijímací řízení samy, ideálně s ohledem na klíčové předměty a požadavky daného studijního oboru a s přihlédnutím k zájmu uchazečů o konkrétní obor (olympiády, kroužky apod.). Cermat mi přijde jako zbytečná organizace, která jen přispívá k vysávání peněz společnosti i rodičů, stresování dětí i rodičů a mrhání talenty tím, že spousta specificky šikovných dětí propadne na dno jen kvůli dvěma vybraným předmětům.
Se synem jezdím na vandry do přírody se spaním pod širákem od jeho tří měsíců a přijde mi to jako úplně nejpřirozenější a nejkrásnější způsob trávení společného volného času. Příroda je prostě nejlepší herna, učebna, tělocvična, hotel, jídelna i léčebné středisko 🙂 Zahraniční vandry s podporou auta zvládal od půl roku. V šesti přešel po svých Island. V jedenácti dělal turistům "pomocného průvodce" ve finské divočině.
Deti se nerodi proto, ze stat pro to mladym lidem nedela podminky. Lide nemaji kde bydlet, nemaji socialni jistoty a kdyz uz maji praci, tak je to vetsinou tak na preziti.
Mít děti hlavně už dávno nepřináší společenskou prestiž a úctu. Za děti jsou mnozí trestaní, zejména ženy si mateřstvím řežou pod sebou větev, zůstávají potom napospas milosti partnerů, zaměstnavatelů, úřadů apod. Riskují pád na dno, ze kterého jim nikdo jen tak z lásky a úcty nepomůže. Mnohé ženy se prostě bojí toto riskovat, když vidí realitu kolem sebe.
Nevěřím, že si obkladač vydělá 300 000 Kč měsíčně. Možná pokud má obkladačskou firmu a ty peníze mu vydělají jeho zaměstnanci. Spíš mi přijde, že článek má za úkol zblbnout rodiče mladých lidí. Je jasné, že šikovný řemeslník se neztratí. Na druhou stranu, pokud se kluk vyučí, ale zjistí, že prostě zas tak moc šikovný není a ani ho to moc nebaví, tak se lehce ztratí. Zůstane v lepším případě průměrným zaměstnancem za ani ne průměrný plat a změnit obor se specializovaným výučním listem nebude snadné. Chytřejší mi přijde vystudovat něco všeobecnějšího a specializaci, třeba učební obor s výučním listem, si doplnit později flexibilně podle skutečných okolností. Osobně znám vysokoškoláky, které osud zavál k podnikání v technických oborech a oni si dodělali příslušné výuční listy. Měli čas zjistit, co je pro ně nejvhodnější a nejzajímavější, přizpůsobili se a teď opravdu mají ty stovky tisíc měsíčně. Ale nezahrabali se hned v mládí na jednom konkrétním učebním oboru. Znám ale i takové, kteří šli naopak od učebního oboru až k vysoké škole. A ti se mají taky dobře. Prostě to chce širší záběr a víc času na zjištění, co je pro koho to nejlepší a to mladý člověk v 15 letech většinou ještě netuší. Není vždy chytré se co nejdříve vyučit a pak do smrti otročit. Ale každý jsme jiný, takže respektuji i jiné názory a životní dráhy.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Jsou země, kde lidé už dávno chodí oficiálně do důchodu v 67 letech (Island, Norsko) a většina z nich pracuje i po dosažení tohoto věku. A kupodivu jim to tam přijde normální. Ano, tyto národy samozřejmě důchodového věku dosahují v podstatně lepším zdravotním stavu, než je obvyklé u nás. Ale taky pro to něco dělají. Snaží se žít zdravě, hýbou se, nepřežírají se, nepropagují kouření a konzumaci alkoholu, sázejí víc na pobyt v přírodě, celoživotně se vzdělávají. A dodržují pracovní dobu! Tím myslím fakt, že to nepřehánějí s přesčasy a tzv. kariérou a mají tak víc času na sebe, rodinu, koníčky a společenský život. To dělá taky hodně. Nejsou tolik ve stresu, nehrozí jim tolik vyhoření a zvládnou tak pracovat do vyššího věku. Samozřejmě druh pracovní činnosti a výši pracovního úvazku přizpůsobují svým možnostem a jsou schopni vykonávat více různých druhů povolání, tedy jsou velmi flexibilní.
1 odpověď