Úplně v tom nevidím problém. Paní by měla být ráda, jaké má hodné a dobře vychované syny, kteří i přes to, že mají své rodiny a kvůli pozvání maminky na Štědrý den riskují určité dusno doma, na mámu nezapomínají. Ale jsou všichni dospělí, tak snad není takový problém jim říct, že děkuje za pozvání, ale že si opravdu chce užít svůj klid a že být sama doma je pro ni ideální varianta, a ať už ji nepřemlouvají, že pokud by si to rozmyslela, tak se ozve sama. "Jak u blbejch" to je jen proto, že si neumí věci normálně říct a vysvětlit...

Pokud nemá průpravu ve standardních a latinskoamerických tancích (nad rámec běžných tanečních), pak nevidím problém. Má sice vystudované muzikálové herectví (muzikál ale dělá i Lucie Vondráčková, v minulých řadách tam byl i Roman Vojtek, Zuzana Norisová...), pokud se tedy reálně živí tím, že hraje, zpívá a tančí v muzikálech, pak je to mnohem víc na hraně jestli je to ještě taneční amatér, než kvůli hip hopu. Ale ani v muzikálech netančí walz a jive, takže asi ok, navíc ti ostatní vám nevadili...

Každopádně...Stardance je zábava, Oskarovi to fakt šlo, je to talentovaný kluk, tak mu to přejme, vyhrál právem, byl nejlepší...

Tahle je aspoň vážně pěkná, ne jako některé dříve prezentované, kterým ostatní údajně děsně závidí a přitom není co.

Zároveň jako žena musím říct, že mi krásné a udržované ženy nijak nevadí (nevzbuzují ve mě závist toho "zlého" charakteru), co mě trochu dráždí jsou nevhodně oblečené ženy, myslím neadekvátně věku a příležitosti. Netvrdím, že to musí být její případ, z fotek vypadala oblečená celkem příčetně, ale když vidím čtyřicátnici s napěchovaným výstřihem až na břicho, v minisukni a na vysokých podpatcích, jak vede dítko do školky, zdá se mi to prostě nevhodný. Když takhle vyrazí v pátek s kámoškou do baru, tak proč ne, když se v tom cítí dobře. Ale stejně tak mi vadí třeba muži v džínách v divadle (a to obecně proti mužům ani džínám fakt nic nemám).

Trochu doufám, že to je jako s jinými pravidly v naší zemi...stejně jako většina lidí tuší, že když si při výletě na kole dá malé pivo, není úplně ohrožením silničního provozu, ale zakážou to úplně, protože když se povolí trochu, budou Češi překračovat hranici o to víc.

Jako skutečné bití dětí nechápu a rozhodně to vnímám jako patologii, kterou by společnost měla řešit a potírat. Ale plácnutí? Vysvětlujete batoleti, že nesmí strkat prsty do zásuvky, nenene, nedělá se...a ono to zkusí znova a znova...dáte si několik dalších koleček "nenene, to se nesmí" ještě párkrát a nakonec ho plácnete přes ručičku...dítě začne natahovat, má teda tu újmu (psali v článku), ale už nebude nic strkat do zásuvky. Když jsou pak trochu větší, už se s nimi dá domluvit, ale...vážně je taková újma dítě plácnout, když je třeba opakovaně drzé, pokud mu zároveň vysvětlíte proč přišel trest? Tak to přece funguje...neplníš si své povinnosti, nepřijde odměna...porušuješ pravidla, přijde trest. Sama jsem dostala jednou v životě facku od mamky za nějaký drzý komentář, když mi bylo asi 13 a víte co? Pochopila jsem, že i když mám jiný názor nebo v dané věci pravdu, existuje určitá hierarchie a tu je třeba ctít...což se mi hodilo ve škole a následně i v práci. A jestli si ze svého dětství nesu nějaký šrámy, není to tahle facka, spíš určité mindráky a manipulace z běžného soužití a "výchovy slovem". A když se zamýšlím...neznám ve svém okolí nikoho, kdo by v dospělosti měl problémy kvůli výprasku v dětství, ale znám dost lidí s mindráky kvůli nedostatku lásky, pochopení, nebo zájmu ze strany rodičů.

V případě dětských pokojů mi tyhle vystajlovaný fotky, s designovým nábytkem, designovými obrazy, designovými hračkami (v počtu asi 5 kusů na celý pokoj) připadají hrozně vtipný...i přes veškerou snahu o minimalismus je pokojík našich dvou malých princezen nacpán panenkami (plus domeček, šatičky, kůň, nábyteček, nádobíčko...), plyšáky (a samozřejmě všechny potřebují), knížkami (ty expandují i do obýváku), obrázky v různém stádiu rozpracovanosti a souvisejícími výtvarnými pomůckami, různými stavebnicemi a hrami...no, až po strop. Kdybych je vypustila do těch krásných minimalistických pokojíků z přiložených fotek, buď by tam vydržely tak 10 minut a pak fňukaly, že není s čím si hrát, nebo by nějaké hračky našly v nějakých úložných prostorách a minimalismus by byl v háji...ale chápu, že jde o inspirační fotky, jen u jiných místností mi rozdíl mezi inspirační verzí a zabydleným prostorem připadá únosný, v případě dětského pokoje je to v podstatě zcestné...

Asi bude i tohle individuální...naše školka je otevřena do 16:30, obvykle dítko vyzvedávám kolem 16.h, opravdu je jich tam tou dobou obvykle už jen pár. Když jsem se třeba v pátek, kdy tam opravdu zbyly v 16 hodin jen 2 děti, učitelce omlouvala, že jdu tak pozdě, tak byla překvapená, proč se omlouvám, že mají do 16:30, takže jdu úplně v pohodě včas. Ale od kamarádek jsem slyšela historky, že jinde jsou fakt kyselý, když tam hodinu před koncem provozu školky ještě nějaké dítě je.

Jinak teda fungujeme bez babiček, dědečků, tetiček či jiných pomocníků, s manželem to nějak vykrýváme, i když já mám tedy domluven "jen" 7 hodinový úvazek (a pružnou pracovní dobu). Moje práce navíc umožňuje home office, takže na "paragrafu" jsem nikdy nebyla, moji práci za mě nikdo neudělá, ve firmě se spoléhá na osobní zodpovědnost...a funguje to.

Plně souhlasím, i když myslím, že je to hodně o nastavení dané rodiny. A o tom, že matky musí mít dost mentální síly, aby se vyprdly na hodnocení a tlak okolí, aby se neporovnávaly se "supermatkami" (tedy ženami, pro něž je péče o děti a domácnost hlavním smyslem života), nebo nejlépe neporovnávaly vůbec a dělaly to podle sebe a svých blízkých, místo toho, aby se nechaly znejistět nějakou "pani na netu" nebo kámoškou, babičkou, tetou... která má jiný pohled na věc. Není tak těžké na nějaké nevyžádané rady či komentáře říct: "Děláme to tak, jak nám to vyhovuje. Vy si to dělejte tak, jak to vyhovuje vám a všichni budou spokojení."

Jo a co se týče závěrečné ankety, tak myslím, že je to individuální. Některé dítě je v pohodě pár hodin s vrstevníky už ve 2 letech, některé se ve školce necítí dobře ani ve 4. Ale pokud jde o nastavení pravidel, tak bych to viděla na jesle od 1 roku, školka od 2. Ale jako možnost, povinnost určitě ne (ale o to asi nikdo nemluví).

Pro 99% je obezita opravdu o jídle. "Tlustý geny" jsou výmluva, i když je jasné, že lidé jsou různě stavěni, někdo je prostě drobnější a k přibírání nemá sklony, někdo je naopak robustní a vyloženě hubený nebude, ani kdyby nejedl nic než tu propíranou okurku. Pak je samozřejmě široká paleta odstínů mezi tím. Jenže i když je někdo mohutnější, nemusí být obézní. Na "my to máme v rodině" se vymlouvají ti, kteří nejsou stavění jako ektomorfové a zároveň přebírají špatné návyky z rodiny. Protože tak to bývá, pokud se špatně stravují rodiče, bývají obézní i děti. Moc nevidíte štíhlé a sportující rodiče s oplácanými dětmi. S jídlem je to o pohodlnosti, sebedisciplíně a troše přemýšlení. Většina nezdravých věcí je snadno dostupných (koupíte, vybalíte, jíte) a chuťově atraktivních. Jenže pokud nad tím přemýšlíte, víte, že to prostě nemůže být hlavní složka vašeho jídelníčku...slazené nápoje, alkohol, sladkosti, fast foody, uzeniny, slané dobroty...to všechno vlastně nepotřebujete a samozřejmě nebudete obézní, když si to občas dáte, ale pokud snídáte koblih, svačíte kafe se šlehačkou a zmrzlinou, obědváte burger s hranolkama, spláchnete kolou, odpo si dáte zmrku, k večeři párek a pak k večerním 5 pivům pytlík chipsů, tak za vaši váhu nemůžou geny...je spousta levnějších a významně zdravějších způsobů (protože zdravá strava není jen losos a avokádo) a i když ovoce a zelenina opravdu celkem podražilo (i když teď v sezóně je to lepší), stejně je to o tom, že lidem připadá hodně dát 10 kč za banán, ale klidně dají 30 kč za koblih (to jako příklad svačinky pro dítě).

Četli jste pořádně ten článek? A četl někdo tu novelu? Ono je to totiž v principu v pořádku, spousta přínosných úprav pro českou krajinu, problematická je jen ta jedna věc, která navíc neprošla tím procesem. Takže buď si dupne a řekne "ne", jenže ono to tam stejně zůstane a veto přehlasují, jen se tím oddálí platnost těch přínosných úprav, nebo se vymezí proti postupu, ale novelu jako celek podepíše, protože tím zabrání zabírání kvalitní půdy napříč republikou...diplomacie...proto je taky prezident on a ne diskutéři z Novinek ;-)

Myslím, že je v principu nemožné mít se dvěma (či více lidmi) zcela totožný vztah a to ani když jde o vaše děti. To, že máte různé děti ráda různým způsobem je zcela přirozené a normální, různý způsob ještě neznamená různou míru. Dle mého názoru je důležité své děti znát a mít je ráda takové, jaké jsou (ačkoli znáte i jejich slabiny a třeba se jim snažíte pomoct je překonat nebo se v tom zlepšit), respektovat je a hlavně vzájemně neporovnávat (nebo jim to aspoň nepředhazovat), tvářit se, že je máte ráda "stejně" v plném smyslu toho slova asi nemusíte...

Byla bych opatrnější v souzení ostatních rodičů a hlavně konkrétních situací vytržených z kontextu. Jako jo, tohle "nesmíš, nemůžeš, nedělej..." je blbý, zejména ale proto, že proti permanentním zákazům začne být dítě poměrně rychle imunní, takže je možné, že "nesmíš..." už byla jen zoufalá snaha matky nastavovat hranice, na které dítě totálně kašle. Možná ta maminka ví, že to je slepá ulička a jen neví, jak z ní ven, možná by ji mohl někdo vyslechnout a poradit... Mrzutý tatínek, kterého štve, že se jeho dítko neoblékne samo mi nepřipadá jako nic, z čeho by měl mít potomek trauma. I rodiče jsou jen lidi a když dítko postaví vesmírnou stanici z lega a umí ovládat tablet, není důvod, aby si neumělo obout botičky nebo zapnout bundu (co vídám u svých dětí i dětí ve školce, přijde mi to často jako určitá pohodlnost dětí s tím, že však on to rodič udělá za mě..), každopádně nevíme, co tomu předcházelo, pokud dítko ukusovalo tatínkovu trpělivost už nějakou dobu, nelze očekávat dokonale trpělivý a vysvětlující přístup. Navíc i tohle je poučení "pokud budeš pokoušet hranice trpělivosti, možná na ně narazíš a pak ani rodič, který tě má rád, nebude pořád sluníčkovej...takže nepokoušej".

Považuji se za poměrně trpělivého rodiče, který svým dětem dává prostor a mluví s nimi, vysvětluje, dává kontext, trávím s nimi čas různými aktivitami a řekla bych, že máme hezký vztah. Nicméně nejsem dokonalá, někdy mi není dobře, jsem unavená, přetažená a tak trpělivost dochází dřív, takže i o mě by autorka mohla napsat nějakou zděšenou příhodu. A to ať si prosím nechá...

Popravdě řečeno ve mě vzbuzuje větší sympatie k nejmladší generaci kluk, co šel pěšky na Ukrajinu bojovat proti Rusku, což je sice naivní, ale vykazující odvahu, aktivitu a určitý zájem o dění a budoucnost, než články o tom, že mládež stresuje objednat si jídlo v restauraci, kolik z nich je závislých na sociálních sítích a jak jsou celkově takoví vyděšení a křehcí...

Nevím, jestli mě víc fascinuje hloupý a jednoznačně populistický výrok Schillerové, nebo hloupé a útočné komentáře některých diskutujících. Chápete, že i lidi, co souhlasí se zvýšením financování zbrojení, nechtějí válku? Že silnější obrana znamená prevenci útoku? A že v téhle situaci, kdy nad Evropou krouží ruský sup, není dobrý nápad nemít v ruce pořádný klacek nebo šutr. A rozhodně není dobrý nápad být jediný, kdo tam stojí s pávem a mele něco o míru...

Já se pobavila. A diskutujícím znovu: toto je satirický pořad, jeho cílem je dělat si srandu z aktuálního dění. Když Babiš na svém profilu zveřejní "novoroční projev", který je spojován se státnímu úřady, o něž se neúspěšně pokoušel, a ještě to pojme takhle (jako na rovinu, současnou vládu může kritizovat za spoustu věcí, ale tím, že v tom svém projevu lže, říká nepravdy zcela zcestné informace, tak to celé vyzní jako zmiňované "kňůů, kňůů, bláá, bláá...") si o to prostě říká. A ne, nemyslím, že za všechno může Babiš, ale taky si nemyslím, že za vše může Fiala. Ale fakt nemám ráda lhaní a tohle strašení, mám kolem sebe pořád dost lidí, kteří to berou "když to říká v televizi (na netu), tak je to pravda" a neověřují si informace, nehledají kontext a pak jsou z toho vystrašení a v depresi...

No nevím jak vy, ale já mezi oběma případy vidím jisté rozdíly. Jednak Putin svými rozhodnutími opravdu způsobil a způsobuje smrt mnoha lidí, Rakušanova nebezpečnost je jen v tom, že z něj někoho z jeho odpůrců klepne. Jako hodně přes čáru mi přijdou narážky na rodinu, Putina aspoň pohřbili sólo. Plus teda vyvěšení Putina na budově ministerstva v ČR lze chápat jako vyjádření politického názoru, vyvěšení Rakušana pár kiláků od jeho domu mi zavání vyhrožováním...takže přeju Víťovi a jeho rodině hodně sil, volit ho sice nebudu, ale nic zlého mu fakt nepřeju...

Jako dobrý, taky jsem od nich čekala víc, ale jak si myslíte, že mají vyřešit krizi bydlení za 2 roky, když situace je na pytel už minimálně 15-20 let? Výstavba nových bytů? Víte, jak to všechno trvá? Bartoš se jako ministr pro místní rozvoj snaží novelizovat stavební zákon, který mimochodem domrvila Dostálová (byly připomínky, ale ministryně se rozhodla zákon vydat i přes problémy, protože pan premiér Babiš trval na tom, aby se to vydalo...blbě, ale to pozná jen někdo). Nebo má Vláda "znárodnit" prázdné byty a dát je "potřebným", případně uměle snižovat cenu nemovitostí? Víte, jaké procento Čechů bere nemovitosti jako nejlépe uložené peníze? To jen tak k zamyšlení, že kritizovat, že něco je špatně, je poměrně jednoduché, funkční řešení se hledá mnohem hůř a rozhodně neexistuje rychlé a snadné řešení ke spokojenosti všech...

Tak pojištění...když si pojistíte dům či auto, tak po Vás bude taky požadována spoluúčast, pokud si zapálíte dům svíčkou u záclony nebo nabouráte auto, protože nedáte přednost. Požadovat spoluúčast pro zákroky způsobené vlastním přičiněním by nebylo proti logice věci.

Ale fakt bych chtěla vědět, jak by se to zjišťovalo...dost vysoký procento lidí u nás má nadváhu nebo je rovnou obézních, většina z nich za to samozřejmě "nemůže" (geny, není čas, nemám ráda sport, nejsem králík, abych žral mrkev, zdravé jídlo není dobré, nebo je příliš drahé...), úplně vidím, jak jim z pojišťovny přijde vyrozumění typu "zdravotní komplikace byly způsobeny Vašim nezdravým životním stylem, požadujeme spoluůčast 50%".

Nechci znít jako nějaká sluníčkářka, ale není náhodou pro matku největším darem dítě? Které je navíc jejich společné, takže to nejvíc, co jí může manžel dát, není zlatá cihla, ale láska, čas věnovaný jí a miminku a opora, když jí třeba nebude úplně dobře...

Mít či nemít dítě je skutečně svobodnou volbou každého. Chápu, že někdo se na děti necítí, někdo nepotká správného člověka ve správnou dobu, jsou lidé, kterým to neumožní zdraví, jsou i tak zodpovědní, kteří se omezí z finančních důvodů (třeba mají jen jedno dítě, i když by rádi víc). Ale sorry, napsat "Zatím co my máme internet, obrovský výběr seriálů se všemi epizodami ke shlédnutí na streamovacích službách, telefony, 3D kina, 4D kina, surfing, windsurfing, skateboard, longboard, elektrokoloběžky, elektrokola, videohry, comic-cony, exotické dovolené, asijskou kuchyni a tak dále" a chtít, aby Vás bral někdo vážně a nenazýval Vás sobci je trochu (dost) mimo. Srovnat rodinu s obrovským výběrem seriálů nebo elektrokoloběžkou může jen nezralé pako, které si naprosto neuvědomuje, co je v životě důležité. Narození dítěte a péče o něj, ta láska, kterou ve Vás ten malý človíček vyvolá, je zcela diametrálně dál, než co Vám může dát ta nejvíc exotická kuchyně...

V mnoha věcech se článkem souhlasím, jediný sporný mi přijde ten závěr. Ano, když děti nechcete, nenechte se do toho uvrtat kvůli tlaku okolí. Ale ty IDEÁLNÍ podmínky a 110% jistoty, že to zvládne nemůže mít nikdo...můžete mít dobré podmínky a být přesvědčeni, že to zvládnete, ale pak se může stejně stát cokoli...nehoda, nemoc, psychické problémy způsobené hormonální smrští v těhotenství...100% jistotu prostě nemáte nikdy (natož 110%).