Velké části diskutujících je zřejmě líto, že to nebyla pořádná řacha, že se nikomu nic nestalo a co to stálo peněz...ti samí by v opačném případě nejvíc křičeli co všechno mělo být jinak. Inu co Čech, to pyrotechnik, hasič, policista, záchranář, zkrátka odborník na vše. Dekuji všem co tuhle akci bravurně a bez ztrát na zdraví, životech a majetku zvládli.
Vážení ( někteří) zde diskutující ((pánové i dámy) - oblečení s tím nesouvisí. Teď už se mě to vzhledem k mému věku netýká, ale v dětství a v mládí jsem to zažila několikrát. V busu, tramvaji, na ulici, v chodbě domu, kde měla ordinaci dětská lékařka...jednou v obchodě s oblečením v době kdy jsem byla ve vysokém stupni těhotenství. To mluvím o osahávání. Verbální útoky raději nepočítám. Je moc dobře, že se o tom mluví. Kdo nezažil, ať, prosím, nezlehčuje.
Nerozumím tomu, proč z toho tolik diskutujících dělá takovou vědu. Chci nastoupit, stojím na zastávce, to stačí, aby řidič zastavil. Mávat nemusím, takto to platí již několik let. Chci vystoupit, zmáčknu tlačítko na tyči, případně vedle invalidního sedadla nebo na dveřích. Případně někoho požádám. V čem je problém? Byť v důchodovém věku problém s tím nemám...hezké letní dny přeji všem.
Před pár lety jsem se na tuto možnost ptala své praktické lékařky. Tvrdila mi, že je to po právní stránce velmi složité a napadnutelné...pravdou je, že bez centrálního registru to asi smysl nemá. Možná by vyslovené přání mohlo být zaneseno alespoň v evidenci pacienta u jeho zdravotní pojišťovny? I když v případě resuscitace u nehod nebo náhlých příhod stejně není čas toto zjišťovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pána je mi líto, ale v Řepích mám nevidomou neslyšící, špatně se pohybující maminku, 93 let a s místní pečovatelskou službou nemám problém se domluvit na pomocí. Chyba byla bohužel zřejmě někde jinde.
1 odpověď