Jsem v pozici za zaměstnavatele a je pro mne důležitá věková diverzita. Takže ano, i věk hraje roli v otázce, zda daného člověka na pozici přijmeme či ne. Ale v tomto případě to znamená, že jednou je výhodou věk pozdnější, jindy střední a příště zase člověk po škole. A, samozřejmě, záleží na pozici, pro kterou se pracovník hledá.

Elita se nemůže chovat jako "kdejaká herečka", pak to není elita...

Jedna věc je, jací muži se ženě líbí, a jiná pak, jací ji přitahují.🙂

Přijde mi to jako normální, a zdravý, vývoj společnosti. Po generacích, které nejprve budovaly rozbitou zemi, pak spoustu let držely hubu a krok, a ty další po revoluci jely na maximální výkon, jsou tu generace, které naciťují paradigma nejen své rodné hroudy, ale světa vůbec. A inspirují se jimi mnozí i v generaci X. Důvodem je potřeba dělat smysluplnou a užitečnou práci, důvěra v získané zkušenosti a vlastní schopnosti.

Možná, pokud vnímáme své plodné období jako to krásné, s mnoha nenahraditelnými benefity, a současně přinášející někdy těžkosti, budeme pak i schopny vnímat menopauzu (a zbývající čas po ní) podobným způsobem?

Nevím. Pokud je tělo i duše tak nějak v souladu, myslím si, že by i období menopauzy (i to po ní) mohlo být krásné a smysluplné adekvátně dané etapě života ženy. Mám smíšený pocit, když se snažíme lámat zákonitosti života.

Na druhou stranu, díky vědě si barvíme vlasy, pereme v pračce, jezdíme autem... což nám také pomáhá. Nemluvě o léčbě.

Zřejmě je třeba najít tu mez, a ta je pro každého jiná a v něčem jiném. A opět, když je tělo a duše v souladu, lépe si tu mez najde. Pak věda poslouží, nikoli vyrobí klimakterického diblíka:-)

I my (jsem generace X, jako autorka článku) jsme se potřebovali svým způsobem přiblížit svým idolům. Dnes jsou to influenceři, dříve to byli protagonisté kapel, zpěvačky, herci. Tohle mi přijde, do určitého věku, docela přirozené. Obavy mám spíš z nadspotřeby. A že je velká, ukazuje i to, že vzniká protipól v udržitelném zboží. Extrém vždy vyvolává vznik dalšího extrému, a přitom je tak důležité najít balanc. V nakupování a životě vůbec.

Zdánlivě nedůležitý článek. Jenže ono všechno souvisí se vším. A tak i móda v českých ulicích ukazuje na každého jejího nositele... a není to jen o šatech.

A co víc ... přidala bych ještě zdroje, odkud oblečení bereme. Lokální móda nejen, že je daleko sofistikovanější, kvalitnější (a ano, často trochu dražší), ale je vyrobena ve férových podmínkách ....a to je to důležité.

Stačí přece trošku zauvažovat nad cenou a způsobem dodání a je člověku jasné, že tady něco nehraje.

Na trhu je spousta českých (i slovenských) výrobců oblečení, a bylo by jich ještě více, kdyby je lidé podporovali. K tomu však potřebují nekonzumní a nekvantitativní způsob myšlení.

Mi přijde absurdní sám fakt - aby 51 letá žena probírala své tělo s cizími lidmi na netu...

Možná bych spíš řekla Tři tajemství vyladěného spokojeného života. A dlouhý věk pak už jako bonus.

Krásný příběh.

Máte to trošku roztříštěné. Hovoříte o politicích ve věku 70 až 80 let, a pak o padesátnících či šedesátnících v pracovních kolektivech.

Naprosto souhlasím, že mix generací v běžném pracovním kolektivu je žádoucí (samozřejmě, budou takové týmy, kde nikoli) a důležitý. Ale práce padesátiletého člověka, a třeba 78letého, je už opravdu velký rozdíl. Tohle nelze smíchat do jednoho pytle.

Věk není jenom číslo. I přesto, že se dá na úrovni svého skóre mentálního a skutečného věku velmi pracovat, stále stárneme. A téměř v osmdesáti to už prostě je znát, nemluvě o tom, co je skryto.

Tak to je šílené. Hloupost, která dokáže ze svéprávných lidí vymazat mozek i lidskost. Zodpovědnost, která chybí. A kde je obec, aby dokázala nepolitikařit a stát si za dobrou věcí?

Raději si připlatím, než abych byla otrokem nějakých věrnostních způsobů prodeje.

Olga je skvělou inspirací pro všechny ženy, které chtějí aktivně a plně žít. A to předpokládá i péči o sebe, protože v ní je ukryto nejen naše zdraví a kondice, ale také psychická pohoda a naše vztahy. A když se pak tento záměr stane Vaší denní rutinou, je Vám se sebou opravdu hezky. O to víc pak těm druhým s Vámi.

Myslím, že jste tímto jasným článkem vystihl současný nešvar společnosti- "Mám nárok." I já si myslím, že 40 let komunistického režimu u nás je v lidech stále pevně zakotvených. I v těch, kteří ho nezažili, protože byli vychováni těmi, kteří ano. Mám právo, mám nárok, vidíme denně v médiích, ve stávkách, v názorech lidí, kteří budou kňučet, že stovka kdysi byla opravdu stovka apod.

U starých lidí by se dala očekávat jakási moudrost a soudnost (kord, když vrstevníkům dané paní se většinou o tak vysokém důchodu ani nezdá), aby ji mohli předávat a učit ty mladé, mileniály.

Bude asi ještě dlouho trvat, než následky utopické rovnosti dané po tak dlouhou dobu komunismem v naší zemi, se v mysli a chování lidí podaří nastavit na jinou, přirozenou úroveň.

Začíná a končí to u zákazníka. Je to o filozofii se umět hezky obléct. O instantním přístupu koupit, využít a brzy zahodit. Avšak krátkozrakost nákladů na život si časem vyžádá zásah prodejci samotnými, které bude opět tlačit krátkozrakost - jejich zisk. A v tomto případě tento zásah do ruky trhu bude vlastně užitečným.

Jedeme na obrovský dluh a tohle je jen jeho malinkatá součást.

Asi žiji v bublině, neb v mém okolí se do starých ani mladých nikdo nenaváží. Což neznamená, že ta či ona strana nepřevrátí oči v sloup a nepomyslí si svoje. Jistěže ano. Ale vzájemný respekt, uvědomění si kontextu doby a vůbec jakási dostatečně dobrá vztahová vazba mezi zúčastněnými to do urážek a znevažování prostě nepustí.

A tam, kde se to děje? Inu, začala bych u sebe, jak jinak.

Přemýšlím nad tím, nakolik je člověk s nízkou empatií motivován si ji zvyšovat?

Pěkný článek, děkuji. Použitelný i v jiných situacích než se stát miliardářem.